29 ICdo 14/2020 – Nejvyšší soud

KSOS 25 INS XY 32 ICm XY 29 ICdo 14/2020-173 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Ing. Lee Loudy, Ph.D., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, PSČ 110 00, jako insolvenčního správce dlužníka S. p. O., zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, proti žalovanému A. L., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Magdalénou Poncza, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, PSČ 702 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka S. p. O., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. srpna 2019, č. j. 32 ICm XY, 14 VSOL XY (KSOS 25 INS XY), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupkyně. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 28. února 2019, č. j. 32 ICm XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“), zamítl žalobu, jíž se žalobce Ing. Lee Louda, Ph.D., jako insolvenční správce dlužníka S. p. O. (původně do 31. března 2018 O.), domáhal „určení“ neúčinnosti kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným A. L. dne 10. dubna 2014 (bod I. výroku), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal „určení“ neúčinnosti směnné smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným dne 19. prosince 2014 (bod II. výroku), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 19 268 500 Kč (bod III. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod IV. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Dne 31. března 2014 vystavil žalovaný dvě směnky vlastní na řad dlužníka v celkové výši směnečné sumy 18 793 360 Kč (6 793 360 Kč a 12 000 000 Kč), splatné do 30. listopadu 2014, s úrokem 4 % p. a. (dále jen „směnky“). [2] Dne 10. dubna 2014 uzavřel dlužník s žalovaným kupní smlouvu o převodu nemovitostí v k. ú. XY, v té době zapsaných na listu vlastnictví č. XY, a to pozemků a staveb komunikací v blízkosti bývalého Dolu Barbora a v lokalitě bývalého areálu OKD Rekultivace, lokalita XY (dále jen „nemovitosti 1/“). Sjednaná kupní cena činila 18 793 360 Kč a byla určena znaleckým posudkem ze dne 15. února 2014, vypracovaným znalcem – společností P&K znalci a odhadci, s. r. o. (aktuálně Pilchovi s. r. o.), konkrétně Ing. Ivetou Pilchovou (dále jen „znalec“). Kupní cena měla být zaplacena vystavením dvou vlastních směnek žalovaným na řad dlužníka znějících na částky 6 793 360 Kč a 12 000 000 Kč, splatných do 30. září 2014, s úrokem 4 % p. a. Ke kupní smlouvě byl následně uzavřen dne 1. července 2014 dodatek, ve kterém strany konstatovaly, že část pozemků (parc. č. XY a XY) podléhá dani z přidané hodnoty, kterou vyčíslily na 1 130 875,67 Kč (dále jen „kupní smlouva“). Účinky vkladu vlastnického práva k nemovitostem 1/ nastaly 25. dubna 2014. [3] Stejného dne uzavřely shodné strany smlouvu o budoucí směnné smlouvě, ve které se zavázaly do 30. září 2014 uzavřít směnnou smlouvu na směnu nemovitých věcí. Žalovaný se zavázal navrhnout pozemky ve vlastnictví dlužníka, které by mohly být předmětem budoucí směny. Pozemky ve vlastnictví žalovaného, které by mohly být předmětem budoucí směny, měl z části navrhnout žalovaný a z části dlužník. Rozdíl v kupních cenách měl být „uhrazen“ zápočtem vzájemných pohledávek dle budoucí směnné smlouvy se směnkami vystavenými dle kupní smlouvy. [4] Dne 19. prosince 2014 uzavřeli dlužník a žalovaný směnnou smlouvu, ve které se dohodli na vzájemné směně pozemků včetně příslušenství. Dlužník převedl na žalovaného nemovitosti či jejich podíly ve vlastnictví (či spoluvlastnictví) dlužníka, oceněné znalcem znaleckými posudky k jednotlivým „Lokalitám“ specifikovaným ve smlouvě, všechny s oceněním ke dni 27. října 2014, celkově na částku ve výši 59 012 500 Kč – šlo o nemovitosti či jejich podíly specifikované ve smlouvě a o soubory pozemků označené pro zjednodušení jako „Lokality 5 až 10“. Kupní cena za pozemky dlužníka byla sjednána ve výši 61 280 500 Kč (součástí této částky byla i daň z přidané hodnoty ve výši 2 268 000 Kč, neboť některé pozemky jí podléhaly). Žalovaný převedl na dlužníka nemovitosti ve vlastnictví (či spoluvlastnictví) žalovaného, oceněné znalcem jednotlivými znaleckými posudky k jednotlivým „Lokalitám“ specifikovaným ve smlouvě, u „Lokality 1“ s oceněním ke dni 27. června 2014 a u ostatních s oceněním ke dni 27. října 2014, celkově na částku ve výši 80 150 000 Kč – šlo o nemovitosti specifikované ve smlouvě a o soubory pozemků označené pro zjednodušení jako „Lokality 1 až 4“. K Lokalitám 2 až 4 znalec uvedl, že jejich největší potenciál spočívá v tom, že tyto pozemky navazují na golfový areál Lipiny a mohou složit k rozšíření hřiště. Kupní cena za pozemky žalovaného byla sjednána ve výši 80 549 000 Kč (součástí této částky byla i daň z přidané hodnoty ve výši 399 000 Kč, neboť některé pozemky jí podléhaly). Rozdíl v kupních cenách ve výši 19 268 500 Kč byl vypořádán zápočtem ke dni uzavření směnné smlouvy proti pohledávkám ze směnek (směnečná suma 18 793 360 Kč, vyčíslené úroky 516 946 Kč, celkem započteno 19 310 306 Kč) a bezhotovostní úhradou částky 41 806 Kč žalovaným (dále jen „směnná smlouva“). Účinky vkladu vlastnického práva k nemovitostem ze směnné smlouvy (dále jen „nemovitosti 2/“) nastaly dne 19. prosince 2014. [5] Dne 3. května 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnickým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení reorganizace. [6] Usnesením ze dne 9. května 2016, č. j. KSOS 25 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a ustanovil žalobce jeho insolvenčním správcem. [7] Usnesením ze dne 12. srpna 2016, č. j. KSOS 25 INS XY, insolvenční soud (kromě jiného) povolil reorganizaci dlužníka. [8] Odpůrčí žaloba byla insolvenčnímu soudu doručena 9. května 2017. [9] Žalovaný byl v roce 2014 ovládán stejnou osobou jako dlužník. Žalovaný a dlužník patřili do jedné struktury (skupiny) společností a obchodovali spolu. Nejvýše postavenou mateřskou obchodní korporací žalovaného a dlužníka byla od 1. ledna 2014 do 30. června 2014 společnost BXR Group Limited (dále jen „společnost BG“), ve které Z. B. (dále jen „Z. B.“) a svěřenský fond jeho rodinných příslušníků T. B. T. (dále jen „T.“) drželi nekontrolní 50% podíl. Od 1. července 2014 do 31. prosince 2014 byla nejvýše postavenou mateřskou obchodní korporací žalovaného a dlužníka společnost CERCL Holding Limited (dále jen „společnost C“), ve které na straně jedné Z. B. a T. drželi nekontrolní 50% podíl a na straně druhé společnost BXR Group Holdings Limited (dále jen „společnost BGH“) držela nekontrolní 50% podíl. [10] M. J. (dále jen „M. J.“) byl členem představenstva dlužníka od 11. září 2006 do 1. března 2007 a jednatelem žalovaného od 23. ledna 2014 do 14. května 2014. J. H. (dále jen „J. H.“) byl členem dozorčí rady dlužníka od 19. prosince 2005 do 28. září 2017 a od 1. června 2018 je členem dozorčí rady žalovaného a od 4. října 2018 je místopředsedou dozorčí rady žalovaného. P. S. (dále jen „P. S.“) byl členem dozorčí rady dlužníka od 19. prosince 2005 do 6. května 2008 a jednatelem žalovaného od 31. května 2006 do 31. března 2013. L. Ř. (dále jen „L. Ř.“) byl členem dozorčí rady dlužníka od 19. prosince 2005 do 23. září 2017 a je předsedou dozorčí rady žalovaného od 1. ledna 2017. [11] Aktiva dlužníka činila k 31. prosinci 2014 částku 13 105 739 000 Kč a jeho vlastní kapitál činil k 31. prosinci 2013 částku 861 127 000 Kč a k 31. prosinci 2014 pak částku mínus 1 911 573 000 Kč. Podle účetní závěrky dlužníka k 31. prosinci 2014 v průběhu roku 2014 snížil dlužník své výnosy zejména z důvodu poklesu prodejních cen uhlí a došlo k revizi dlouhodobého plánu těžby pro příští léta a k přecenění dlouhodobého majetku. 3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje § 235, § 236, § 239 odst. 1 a 3 a § 240 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), spolu se závěry Nejvyššího soudu obsaženými v rozsudku ze dne 18. července 2000, sp. zn. 31 Cdo 619/2000, uveřejněném pod číslem 41/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku ze dne 30. září 2015, sen. zn. 29 ICdo 17/2013, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2016, pod číslem 101, v rozsudku ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 ICdo 13/2015, uveřejněném pod číslem 139/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozsudku ze dne 31. října 2017, sen. zn. 29 ICdo 76/2015 – po konstatování včasnosti žaloby a platnosti kupní i směnné smlouvy [s poukazem na § 545 až § 599, § 2079 a § 2184 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“)] uzavřel, že vznik práva k n