§ 242 IZ – Neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů
Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) · 182/2006 Sb. · § 242 · Insolvence a exekuce
Stručně: Paragraf InsZ § 242 umožňuje insolvenčnímu správci zneplatnit právní úkon dlužníka, kterým dlužník úmyslně poškodil věřitele, pokud o tomto úmyslu věděla i druhá strana.
§ 242 Neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů
(1) Odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.
(2) Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), byl dlužníkův úmysl této osobě znám.
(3) Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.
Paragraf InsZ § 242 umožňuje insolvenčnímu správci zneplatnit právní úkon dlužníka, kterým dlužník úmyslně poškodil věřitele, pokud o tomto úmyslu věděla i druhá strana.
Co to znamená v praxi
Insolvenční správce může napadnout právní úkon, kterým dlužník například převedl majetek na jinou osobu s cílem, aby tento majetek nebyl použit k uspokojení věřitelů.
Je nutné prokázat, že dlužník měl úmysl zkrátit věřitele a že druhá strana o tomto úmyslu věděla, nebo to s ohledem na okolnosti musela vědět.
Pokud byl úmyslně zkracující právní úkon učiněn ve prospěch osoby blízké dlužníkovi nebo osoby tvořící s dlužníkem koncern, předpokládá se, že tato osoba o úmyslu dlužníka věděla.
Takový právní úkon lze napadnout, pokud byl učiněn v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení.