29 ICdo 156/2022 – Nejvyšší soud

KSPA 44 INS 27521/2014 44 ICm 1273/2015 29 ICdo 156/2022-501 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) Inspire Trading s. r. o., se sídlem v Pardubicích, Školní 866, PSČ 530 06, identifikační číslo osoby 28 77 82 27 a b) Ing. Karla Kuny, se sídlem v Ústí nad Orlicí, Velké Hamry 393, PSČ 562 01, jako insolvenčního správce dlužníka ANIDOR, s. r. o., obou zastoupených JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, PSČ 537 01, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Pardubický kraj, se sídlem v Pardubicích, Boženy Němcové 2625, PSČ 533 02, identifikační číslo osoby 72 08 00 43, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. 44 ICm 1273/2015, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ANIDOR s. r. o., se sídlem v Bystrém, Sulkovská 80, PSČ 569 92, identifikační číslo osoby 27 47 32 61, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 44 INS 27521/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2022, č. j. 44 ICm 1273/2015, 102 VSPH 933/2018-463 (KSPH 44 INS 27521/2014), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 12. června 2018, č. j. 44 ICm 1273/2015-330, zamítl žalobu, kterou se žalobci [a) Inspire Trading s. r. o. a b) Ing. Karel Kuna, jako insolvenční správce dlužníka ANIDOR s. r. o.] domáhali vůči žalovanému (Finančnímu úřadu pro Pardubický kraj) určení, že (vykonatelné) pohledávky žalovaného ve výši 264.226,- Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn. KSPA 44 INS 27521/2014, nejsou po právu (výroky I. a II.), zastavil řízení zahájené žalobou žalobce a) co do určení, že pohledávka není po právu ve výši 91.109,- Kč (výrok III.) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 15. března 2022, č. j. 44 ICm 1273/2015, 102 VSPH 933/2018-463 (KSPA 44 INS 27521/2014), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že: 1) Usnesením ze dne 27. listopadu 2014, č. j. KSPA 44 INS 27521/2014-A-8, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka (ANIDOR s. r. o.), prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Ing. Richarda Jasinského; usnesením ze dne 19. března 2015, č. j. KSPA 44 INS 27521/2014-B-18, potvrdil usnesení schůze věřitelů o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenční správce Ing. Karla Kuny. 2) Přihláškou (P-18), doručenou insolvenčnímu soudu dne 23. ledna 2015, ve znění oprav ze dne 13. března 2015, přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení dlužníka vykonatelné pohledávky: a) ve výši 64.477,- Kč z titulu daně z přidané hodnoty za měsíc září 2005 podle platebního výměru Finančního úřadu ve Svitavách (dále jen „správce daně“) ze dne 28. května 2007, č. j. 18938/07/263912/4178; b) ve výši 162.873,- Kč z titulu penále k dani z přidané hodnoty za měsíc srpen 2005 podle platebního výměru správce daně ze dne 24. května 2011, č. j. 81501/11/263912606158, a c) ve výši 36.876,- Kč z titulu penále k dani z přidané hodnoty za měsíc září 2005 podle platebního výměru správce daně ze dne 25. května 2011, č. j. 81502/11/263912606158. 3) Přihlášené pohledávky žalovaného popřel jednak (původní) insolvenční správce dlužníka (z důvodu, že daňová povinnost dlužníka nevznikla nebo zanikla, neboť dlužník uplatnil vůči daňové povinnosti k dani z přidané hodnoty odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu, což vedlo ke konečné daňové povinnosti ve výši 0,- Kč), jednak žalobce a), jako přihlášený věřitel (z důvodu, že přihláška žalovaného neobsahovala důvod vzniku pohledávek a žalovaný nezohlednil nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za měsíce říjen, listopad a prosinec 2005). 4) Řízení o popření pohledávek žalovaného přihlášeným věřitelem a insolvenčním správcem dlužníka (původně vedená u insolvenčního soudu pod sp. zn. 44 ICm 1273/2015 a sp. zn. 44 ICm 1511/2015) spojil ke společnému řízení insolvenční soud usnesením ze dne 16. prosince 2015. 5) Usnesením ze dne 2. května 2016 insolvenční soud přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 52 Af 45/2013; pod označenou spisovou značkou bylo vedeno řízení zahájené žalobou podanou žalobcem b) proti Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, které se věcně týkalo (i) pohledávek (z titulu daně z přidané hodnoty a penále), o které jde v projednávané věci. 6) Platebním výměrem č. j. 18938/07/263912/4178 vyměřil správce daně dlužníku daň z přidané hodnoty za září 2005 ve výši 64.477,- Kč ; Odvolací finanční ředitelství Brno rozhodnutím ze dne 24. října 2013, č. j. 24975/13/5000-14306-711377, změnilo rozhodnutí správce daně (jen) tak, že změnilo bankovní spojení (nikoli výši daňové povinnosti). 7) Platebním výměrem č. j. 81501/11/263912606158 předepsal správce daně dlužníku penále za prodlení s úhradou daně z přidané hodnoty za srpen 2005 ve výši 272.221,- Kč; platebním výměrem ze dne 2. června 2011, č. j. 84913/11/263912606158, správce daně předepsal dlužníku penále za prodlení s úhradou daně z přidané hodnoty za srpen 2005 ve výši 255.240,- Kč. Odvolací finančního ředitelství Brno rozhodnutím ze dne 24. října 2013, č. j. 26252/13/5000-14306-711377, snížilo penále k dani z přidané hodnoty za srpen 2005 na částku 162.873,- Kč. 8) Platebním výměrem č. j. 81502/11/263912606158 správce daně předepsal dlužníku penále k dani z přidané hodnoty za září 2005 ve výši 36.876,- Kč; Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 24. října 2013, č. j. 26251/13/5000-14306-711377, změnilo rozhodnutí správce daně (jen) tak, že změnilo bankovní spojení (nikoli výši daňové povinnosti). 9) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 20. července 2016, č. j. 52 Af 45/2013-160, zamítl žalobu (původně podanou dlužníkem) proti (tamnímu) žalovanému (Odvolacímu finančnímu ředitelství Brno) směřující proti (čtyřem) rozhodnutím ze dne 24. října 2013, jež se týkaly (i) daně z přidané hodnoty za září 2005 a penále k dani z přidané hodnoty za srpen 2005 a září 2005. 10) Rozsudkem ze dne 26. července 2017, č. j. 6 Afs 224/2016-40, Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost podanou žalobcem b) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. července 2016, č. j. 52 Af 45/2013-160. 11) Ústavní soud usnesením ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. I. ÚS 3134/17, odmítl ústavní stížnost podanou žalobcem b) proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. července 2017, č. j. 6 Afs 224/2016-40, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. července 2016 č. j. 52 Af 45/2013-160, a (čtyřem) rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství Brno ze dne 24. října 2013. Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 192 odst. 1, § 199 a § 200 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – především přitakal závěru insolvenčního soudu o vykonatelnosti přihlášených pohledávek. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sp. zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněný pod číslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 106/2013“), a na usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. IV. ÚS 1456/15, jakož i na výše zmíněná rozhodnutí, zdůraznil, že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání takového rozhodnutí. V poměrech dané věci ‒ pokračoval odvolací soud ‒ správce daně i výše uvedené soudy vycházeli ze skutečnosti, že dlužník nepodal za srpen a září 2005 přiznání k dani z přidané hodnoty a nereagoval na výzvy správce daně; správce daně měl k dispozici veškeré daňové doklady za uskutečněná daňová plnění dlužníkem, která se vztahovala k srpnu a září 2005, a některé daňové doklady za přijatá zdanitelná plnění v srpnu 2005. Dlužník byl na ústním jednání dne 12. dubna 2007 seznámen se skutečnostmi, které vedly správce daně k vyměření daně z přidané hodnoty za srpen a září 2005 podle pomůcek (§ 98 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, dříve § 44 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), a byla mu poskytnuta lhůta na přípravu k dalšímu jednání. Nepodal-li dlužník daňové přiznání ani v náhradní lhůtě, „nebylo možné postupovat dokazováním, daň z přidané hodnoty byla stanovena podle pomůcek a kvalifikovaný odhad nemohl být