29 ICdo 36/2023 – Nejvyšší soud

KSPH 36 INS XY 75 ICm XY 29 ICdo 36/2023-119 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a)   J. H., narozeného XY, a b) V. H., narozené XY, obou bytem XY, proti žalovaným 1) TP Insolvence, v. o. s., se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 281/7, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 03 29 66 36, jako insolvenčnímu správci dlužnice V. H., a 2) Hlista & Pril, v. o. s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 29 05 90 54, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. H., o určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů (dlužníků), vedené u Krajského soudu  v  Praze pod sp. zn. 75 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci  žalobkyně b), vedené u Krajského soudu v Praze pod   sp.  zn.  KSPH  36 INS  XY, o dovolání žalobkyně b), zastoupené JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v Praze, Korunní 2206/127, PSČ 130 00, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2022, č. j. 75 ICm XY, 106 VSPH XY (KSPH 36 INS XY), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně b) je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Ve vztahu mezi žalobkyní b) a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 26. dubna 2022, č. j. 75 ICm XY zamítl žalobu, kterou se žalobci [a) J. H. a b) V. H. (dále jen „dlužník“ a „dlužnice)] domáhali vůči žalovaným [1) Ing. Jiřímu Krejčiříkovi, jako (původnímu) insolvenčnímu správci dlužnice a 2) Hlista & Pril, v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka] určení neplatnosti právního jednání – dohody o vypořádání zaniklého společného jmění dlužníků (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 28. listopadu 2022, č. j. 75 ICm XY, 106 VSPH XY (KSPH 36 INS XY), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). Přitom šlo o v pořadí druhá rozhodnutí soudů nižších stupňů, když usnesení ze dne 9. dubna 2020, č. j. 75 ICm XY, jímž insolvenční soud odmítl žalobu jako podanou neoprávněnými osobami [§ 160 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a   způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], zrušil Vrchní soud v  Praze usnesením ze dne 27. října 2021, č. j. 75 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPH 36 INS XY), uzavíraje, že právní úprava obsažená v ustanovení § 160 odst. 4 insolvenčního zákona není na poměry podané žaloby použitelná, přičemž insolvenční soud měl o žalobě rozhodnout rozsudkem. Soudy nižších stupňů vyšly (ve vazbě na obsah insolvenčního spisu) z toho, že: 1)  Usnesením ze dne 15. listopadu 2018, č. j. KSPH 36 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice, prohlásil konkurs na její majetek a ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Josefa Neskusila, LL.M.; usnesením ze dne 9. dubna 2019, č. j. KSPH 36 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) potvrdil rozhodnutí schůze věřitelů ze dne 28. března 2019, kterým byl jmenovaný odvolán z funkce a novým insolvenčním správcem byl jmenován Ing. Jiří Krejčiřík; usnesením ze dne 25. června 2020, č. j. KSPH 36 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) odvolal Ing. Jiřího Krejčiříka z funkce a novým insolvenčním správcem jmenoval prvního žalovaného. 2)  Usnesením ze dne 19. listopadu 2018, č. j. KSPH 66 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenčním správcem ustanovil společnost CURATORES v. o. s.; usnesením ze dne 14. února 2019, č. j. KSPH 66 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) potvrdil rozhodnutí schůze věřitelů ze dne 14. února 2019, kterým byla výše označená společnost odvolána z funkce a novým insolvenčním správcem byl jmenován druhý žalovaný. 3)  Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 24. října 2019 (B-322) původní insolvenční správce dlužnice (Ing. Jiří Krejčiřík) navrhl, aby insolvenční soud schválil dohodu o vypořádání společného jmění dlužnice a dlužníka, kterou dne 22. října 2019 uzavřeli insolvenční správci obou dlužníků se souhlasem zástupců věřitelů obou dlužníků (dále též jen „dohoda o vypořádání společného jmění dlužníků“). Současně poukázal na závěry obsažené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 104 VSPH XY [správně „č. j. 54 ICm XY, 104 VSPH XY (KSLB 57 INS XY)“], podle nichž v poměrech, kdy byl prohlášen konkurs na majetek obou manželů, nelze užít ustanovení § 274 insolvenčního zákona (ve znění účinném k 15. listopadu 2018 a k 19. listopadu 2018). 4) Usnesením ze dne 27. února 2020, č. j. KSPH 66 INS XY, KSPH 36 INS XY, které nabylo téhož dne právní moci, insolvenční soud schválil dohodu o vypořádání společného jmění dlužníků, jejíž písemné vyhotovení tvoří přílohu usnesení. Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7, § 159 odst. 1 písm. c) a g), § 268 odst. 1 a odst. 2 písm. a), § 270 odst. 1, § 271 a § 274 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019, pro věc rozhodném) a z ustanovení § 99 odst. 1 věty první a odst. 3, § 159 a § 159a odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – především konstatoval, že ustanovení § 159 insolvenčního zákona nezakládá věcnou legitimaci k podání žaloby, neboť pouze vymezuje okruh sporů, na něž dopadá procesní režim incidenčních sporů (§ 159 až § 164 insolvenčního zákona), mezi něž patří i projednávaná věc, neboť jejím předmětem je určení podle ustanovení § 159 odst. 1 písm. g) insolvenčního zákona. Dále zdůraznil, že dohoda o vypořádání společného jmění dlužníků byla schválena insolvenčním soudem (usnesením ze dne 27. února 2020), které nabylo právní moci a má účinky pravomocného rozsudku; proto je závazná i pro soudy ve smyslu ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. a „její odklizení“ by bylo možno realizovat pouze žalobou na její zrušení podle ustanovení § 99 o. s. ř. Z povahy věci však plyne, že takovou žalobu nemůže podat nikdo jiný než účastníci řízení, v němž došlo ke schválení smíru (v poměrech dané věci insolvenční správci obou dlužníků a nikoli žalobci). Přitom žalobcům nesvědčí (ani) naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť „vyhověním žalobě by nebyly odstraněny účinky usnesení, jímž byla dohoda schválena“. Za daného stavu tak nelze ve věci „posuzovat“ obsah dohody; bezvýznamná je rovněž argumentace dlužníků ohledně předlužení jejich společného jmění a nutnosti postupovat podle ustanovení § 274 insolvenčního zákona. Konečně se odvolací soud ztotožnil i se závěrem insolvenčního soudu, podle něhož byl (původní) insolvenční správce dlužnice (Ing. Jiří Krejčiřík) oprávněn uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění dlužníků [skutečnost, že měl pozastavenou funkci insolvenčního správce podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. d) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, mu nebránila v tom, aby vykonával funkci insolvenčního správce v řízeních, v nichž již byl ustanoven]. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které má za přípustné (posuzováno podle obsahu dovolání) k řešení právní otázky, zda byla povinna domáhat se zrušení usnesení, jímž insolvenční soud schválil dohodu o vypořádání společného jmění dlužníků, které je (podle jejího názoru) „nejenom neplatné, ale je i neúčinné“, když nebylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku v souladu se zákonem;  nesplňuje  tak „náležitosti veřejné listiny a není závazné vůči všem účastníkům insolvenčního řízení a vůči tzv. třetím osobám“ [viz „usnesení“ Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2013, sp. zn. 21 Cdo 2288/2012 (správně jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 1/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 1/2014“)]. Dovolatelka je přesvědčena, že se mohla domáhat (určení) neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění dlužníků, kterou byla dotčena na svých právech, „v samostatném incidenčním řízení“ (§ 159 odst. 1 a § 231 odst. 3 insolvenčního zákona), když „soudní rozhodnutí a soudní písemnosti, které byly vydány v rámci insolvenčního řízení sp. zn. KSPH 36 INS XY po datu 19. září 2018, nejsou opatřeny dostatečnou úrovní elektronického podpisu, a proto je nelze považovat za veřejné listiny“. Žalovaní tak nejsou „v postavení“ insolvenčních správců, jimž by příslušelo oprávnění disponovat s její majetkovou podstatou, v důsledku čehož „je zde zcela zásadní důvod pro určení neplatnosti a neúčinnosti usnesení ze dne 27. února 2020“, kterého se domáhá žalobou podanou v této věci. Dále dovolatelka (pro úplnost) konstatuje, že na základě „neplatně uzavřené dohody“ nemohlo dojít „k záměně prvního žalovaného tzv. ex lege“ (z Ing. Jiřího Krejčiříka na TP Insolvence, v. o. s.). Konečně poukazuje na skutečnost, že se Ing. Jiří Krejčiřík stal k 31. červenci 2019 ohlášeným společníkem společnosti AAA INSOLVENCE OK v. o.