29 ICdo 37/2012 – Nejvyšší soud

MSPH 78 INS 2600/2009 78 ICm 766/201129 ICdo 37/2012ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně H. F., zastoupené JUDr. Jaroslavem Hrnčířem, advokátem, se sídlem v Horoměřicích, Kamenická 318, PSČ 252 62, proti žalovanému ZILVAROVÁ CTIBOR HLADKÝ v. o. s., se sídlem v Praze 1, Národní 41/973, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27222861, jako insolvenčnímu správci dlužníka Ing. J. F., o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 78 ICm 766/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Ing. J. F., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 2600/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2012, č. j. 78 ICm 766/2011, 101 VSPH 123/2012-81 (MSPH 78 INS 2600/2009), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 13. prosince 2011, č. j. 78 ICm 766/2011- 48, vyhověl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) žalobě, kterou se žalobkyně (H. F.) domáhala vůči žalovanému (insolvenčnímu správci dlužníka J. F.) vyloučení pozemku parc. č. 2364/6, zapsaného na listu vlastnictví 1887, pro katastrální území K., obec P., u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrálního pracoviště Praha (dále jen „pozemek“), ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Insolvenční soud vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že: 1/ Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodnutím ze dne 15. října 1999, sp. zn. 25 C 278/97, které nabylo právní moci dne 4. února 2000, zúžil společné jmění manželů F. (žalobkyně a dlužníka) pouze na věci, tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. 2/ Dne 17. února 2000 byla podepsána smlouva, kterou pozemek nabyla žalobkyně. 3/ Žalobkyně je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku. 4/ Insolvenční správce dlužníka sepsal pozemek do majetkové podstaty dlužníka. 5/ Žalobkyně podala včas vylučovací žalobu. 6/ Ke dni rozhodování insolvenčního soudu trvají účinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka a pozemek je nadále sepsán v majetkové podstatě dlužníka. Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že: 1/ Zúžením společného jmění žalobkyně a pozdějšího dlužníka nedošlo k rozdělení společného jmění na jmění připadající na dlužníka a na jmění připadající na žalobkyni a takový stav nebyl v řízení ani tvrzen ani prokazován. 2/ Na žalobkyni nepřešel rozdělením společného jmění manželů žádný majetek, takže nemohla nastat situace, kdy by majetkem připadajícím po rozdělení společného jmění manželů na žalobkyni byla dotčena (ve smyslu § 150 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku - dále též jen „obč. zák.“) práva věřitelů (potud, že rozsah majetku, ze kterého mohli být eventuálně uspokojováni, by se zmenšil o majetek, který po rozdělení společného jmění manželů připadl žalobkyni). 3/ Z dikce ustanovení § 262a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) [o jehož znění opíral žalovaný soupis pozemku do majetkové podstaty dlužníka], se podává, že za majetek patřící do společného jmění manželů se považuje také majetek, který nepatří do společného jmění manželů jenom proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů; takový majetek však ve vlastnictví žalobkyně není a zúžením společného jmění manželů nezískala žalobkyně z předchozího společného jmění manželů žádný majetek. Pozemek získala žalobkyně až po zúžení společného jmění a to do svého výlučného vlastnictví. 4/ Žalobkyně (tedy) nabyla pozemek až po zúžení společného jmění manželů, takže žalovaný nemůže požadovat, aby k uspokojení insolvenčních věřitelů byl použit i předmětný pozemek. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolací řízení (druhý výrok). Odvolací soud shrnul, že podle skutkových zjištění insolvenčního soudu nabyla žalobkyně pozemek kupní smlouvou uzavřenou po právní moci rozsudku soudu o zúžení jejího společného jmění s dlužníkem. Pozemek tak nenabyla do společného jmění s dlužníkem, ale do svého výlučného vlastnictví. V této souvislosti poukázal odvolací soud na ustanovení § 205 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), s tím, že pozemek (tedy) není možné sepsat do majetkové podstaty dlužníka dle ustanovení § 205 odst. 3 insolvenčního zákona. Dále odvolací soud - cituje ustanovení § 262a o. s. ř. - uvedl, že žalovaný prosazuje zahrnutí pozemku do majetkové podstaty dlužníka přiměřenou aplikací tohoto ustanovení (dle ustanovení § 7 insolvenčního zákona), k čemuž uzavřel, že: 1/ Se žalovaným lze souhlasit, že judikatura Nejvyššího soudu dovozuje, že žaloba na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí nemůže být úspěšná, jestliže vymáhaná pohledávka vznikla (za trvání manželství jednomu z manželů) před uzavřením smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů (§ 262a odst. 2 a § 267 odst. 1 o. s. ř a § 143a odst. 4 obč. zák.), s tím, že tyto závěry se analogicky uplatní i v případě, že o zúžení společného jmění manželů rozhodl soud pravomocným rozsudkem. Potud odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2010, sp. zn. 20 Cdo 432/2010 (rozsudek je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu). 2/ Odvolací soud je přesvědčen, že není možné zahrnout výlučný majetek dlužníkovy manželky do majetkové podstaty dlužníka s odkazem na přiměřené použití občanského soudního řádu. 3/ Problematiku zahrnutí majetku dlužníkova manžela do majetkové podstaty dlužníka upravuje zákon (jak požaduje ustanovení § 205 insolvenčního zákona) samostatně v ustanoveních § 268 až § 276 insolvenčního zákona týkajících se dopadu prohlášení konkursu na společné jmění manželů. Za této situace by aplikace ustanovení § 262a o. s. ř. (na základě ustanovení § 7 insolvenčního zákona) byla nepřiměřeně extenzívním výkladem nepříznivě zasahujícím do právních poměrů třetí osoby. 4/ Insolvenční zákon pojímá majetkovou podstatu dlužníka úžeji a není-li stanoveno jinak (§ 205 odst. 4 insolvenčního zákona), nezahrnuje se do majetkové podstaty dlužníka majetek třetích osob. 5/ Odvolací soud je sice též názoru, že postavení insolvenčního věřitele by se nemělo zhoršit (co do možnosti vymáhat pohledávku za dlužníkem) zahájením insolvenčního řízení, nelze však přehlédnout, že insolvenční zákon umožňuje věřitelům vymáhat pohledávky za dlužníkem rovněž prostřednictvím uspokojení z majetku třetích osob, a to mimo rámec insolvenčního řízení. 6/ Insolvenční zákon neopravňuje insolvenčního správce (v ustanoveních § 268 až § 276) k tomu, aby při splnění podmínek formulovaných v § 262a o. s. ř. zahrnul do majetkové podstaty dlužníka majetek dlužníkova manžela, neboť věřitel pohledávky, kterou lze uspokojovat v řízení o výkon rozhodnutí dle ustanovení § 262a o. s. ř. z výlučného majetku dlužníkova manžela, neztrácí tuto možnost ani zahájením insolvenčního řízení. Výkon rozhodnutí nebo exekuci totiž lze vykonat i po zahájení insolvenčního řízení, neboť účinky zahájení insolvenční řízení dle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona nedopadají na možnost domáhat se uspokojení dlužníkových závazků z majetku, který nespadá do majetkové podstaty dlužníka. 7/ Majetek, který dlužníkova manželka nabyla po právní moci rozhodnutí o zúžení společného jmění manželů, nenáleží do majetkové podstaty dlužníka, a to ani tehdy, přihlásí-li věřitel do insolvenčního řízení pohledávku vzniklou v době před rozhodnutím o zúžení společného jmění manželů, směřující společně vůči dlužníku a jeho manželce. 8/ Zvláštní úprava účinků prohlášení konkursu na společné jmění manželů, uvedená v ustanoveních § 268 až § 276 insolvenčního zákona, vylučuje použití ustanovení § 262a odst. 1 a 267 odst. 2 o. s. ř. pro insolvenční řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen konkursem. Ustanovení § 267 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona přitom nebrání tomu, aby se věřitel v průběhu konkursu vedeného na majetek dlužníka domohl uspokojení své pohledávky vůči manželce dlužníka z její osobního majetku, jenž netvoří součást společného jmění manželů, v řízení o výkon rozhodnutí vedeného proti dlužníkovi; v takovém případě lze výkon rozhodnutí postihující majetek manželky dlužníka nejen nařídit, ale též i provést, pokud takovým postupem není postižen majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném