29 ICdo 8/2018 – Nejvyšší soud

KSCB 44 INS XY 43 ICm XY 29 ICdo 8/2018-190 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce P. G., narozeného XY, bytem XY zastoupeného JUDr. Janem Kubálkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 159/17, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ První konkursní v. o. s., se sídlem v Praze 4, Severozápadní II 306/32, PSČ 141 00, identifikační číslo osoby 26424568, jako insolvenčnímu správci dlužnice R. S., a 2/ O. H., narozenému XY, bytem XY, o určení neplatnosti smlouvy o zpeněžení zajištěného majetku dlužníka prodejem mimo dražbu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice R. S., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 44 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2017, č. j. 43 ICm XY, 101 VSPH XY (KSCB 25 INS XY), takto: I. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2017, č. j. 43 ICm XY, 101 VSPH XY (KSCB 25 INS XY), se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti části prvního výroku, jíž byly změněny body II. a III. výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. července 2016, č. j. 43 ICm XY, o nákladech řízení, a druhému výroku o nákladech odvolacího řízení; ve zbytku se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 27. července 2016, č. j. 43 ICm XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce ( P. G.) domáhal určení, že je neplatná kupní smlouva ze dne 19. listopadu 2015, uzavřená mezi prvním žalovaným (První konkursní v. o. s., insolvenční správce dlužnice R. S.) jako prodávajícím a druhým žalovaným (O. H.) jako kupujícím, na základě které došlo ke zpeněžení spoluvlastnického podílu o velikosti ˝ na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY zapsaného na listu vlastnictví č. XY (dále též jen „podíl na nemovitosti“ a „kupní smlouva“), a že podíl na nemovitosti se vrací do majetkové podstaty k novému zpeněžení (bod I. výroku), a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit druhému žalovanému náklady řízení ve výši 3 218,10 Kč (bod II. výroku) a že prvnímu žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku a změnil body II. a III. výroku tak, že zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení ve výši 3 218,10 Kč prvnímu žalovanému, a určil, že žalobce a druhý žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení (první výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel zejména z toho, že 1/ Usnesením ze dne 12. ledna 2015, č. j. KSCB 25 INS XY, insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice a povolil jí oddlužení. 2/ Věřitel č. 5 (Česká republika – Česká správa sociálního zabezpečení) uplatnil přihláškou vedenou pod č. P6 tři dílčí pohledávky – pohledávky č. 1 ve výši 18 930 Kč a č. 2 ve výši 20 238 Kč, obě jako vykonatelné dle platebních výměrů věřitele č. 5 a jako zajištěné, a to na základě soudcovského zástavního práva zřízeného usneseními Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. září 2011, č. j. 28 E 222/2011-11, jež nabylo právní moci dne 29. listopadu 2011, a ze 7. srpna 2012, č. j. 28 E 231/2012-13, jež nabylo právní moci dne 2. listopadu 2012, ve znění opravného usnesení ze dne 5. září 2012, č. j. 28 E 231/2012-18, jež nabylo právní moci dne 17. října 2012 (dále také jen „usnesení o zřízení soudcovského zástavního práva“). Tato usnesení byla připojena k přihlášce pohledávky. Zástavní právo bylo zřízeno mimo jiné i k podílu na nemovitosti. Poslední pohledávku č. 3 uplatnil věřitel č. 5 ve výši 7 600 Kč jako vykonatelnou a nezajištěnou. 3/ Na přezkumném jednání dne 4. března 2015 nebyly popřeny žádné přihlášené pohledávky věřitele č. 5, pohledávky č. 1 a 2 byly přezkoumány jako zajištěné a byly tak zjištěny co do pravosti, výše i pořadí. 4/ Usnesením ze dne 20. dubna 2015, č. j. KSCB 25 INS XY, insolvenční soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Stejného dne bylo rozhodnutí zveřejněno v insolvenčním rejstříku a nabylo právní moci. 5/ Ze znaleckého posudku ze dne 5. června 2015 zpracovaného znalcem Ing. Michalem Syrovým pro Eurodražby.cz plyne, že pozemky parc. č. XY, XY a XY s rozestavěným domem v katastrálním území XY zapsané na listu vlastnictví č. XY (dále jen „pozemky s domem“) byly oceněny částkou 700 000 Kč. Pozemek parc. č. XY tento znalec neoceňoval. 6/ Pozemky s domem byly zpeněženy veřejnou dražbou dražebníkem Eurodražby.cz, s tím, že předmětem dražby nebyl pozemek parc. č. XY. Výtěžek zpeněžení byl vyplacen zajištěnému věřiteli prvnímu v pořadí – České spořitelně, a. s. (dále jen „banka“), přičemž zajištěný věřitel druhý v pořadí – věřitel č. 5, z tohoto výtěžku uspokojován nebyl. 7/ Věřitel č. 5 udělil prvnímu žalovanému (na jeho vyžádání) dne 6. listopadu 2015 souhlas, aby podíl na nemovitosti (pozemku), který tvořil zajištění jeho přihlášených pohledávek, zpeněžil přímým prodejem nejvyšší nabídce, avšak minimálně za cenu 30 000 Kč. 8/ Stejného dne vyvěsil první žalovaný na portál www.burzaspravcu.cz výzvu k podání nabídek na odkup podílu na nemovitosti z majetkové podstaty dlužnice s minimální cenou pro podání nabídky 30 000 Kč. 9/ Dopisem ze dne 16. listopadu 2015 uplatnil žalobce společně s manželkou u prvního žalovaného předkupní právo k podílu na nemovitosti, a to s tím, že jsou spoluvlastníky druhého podílu ve výši ˝ na pozemku parc. č. XY. Předkupní právo jmenovaní stejně uplatnili i u exekutorů a dlužnice. 10/ Dopisem ze dne 18. listopadu 2015 sdělil první žalovaný manželům G., že jejich předkupní právo podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zaniklo. 11/ Dne 19. listopadu 2015 byla uzavřena předmětná kupní smlouva, na jejímž základě druhý žalovaný nabyl podíl na nemovitosti za kupní cenu 35 000 Kč. 12/ Podíl na nemovitosti (vlastněný dlužnicí) byl zahrnut do soupisu majetkové podstaty dlužnice až po jeho zpeněžení dne 11. prosince 2015 (B-10). 13/ Žalobce vypověděl, že celou situaci sledoval, byl přítomen u dražby, věděl, že je zadáván znalecký posudek, kde poukazoval na chybu (na niž upozorňoval insolvenčního správce i dražební společnost). Pozemek parc. č. XY neměl být prodáván, což žalobci sdělil insolvenční správce i dražební společnost. O prodeji pozemku insolvenční správce žalobce neinformoval. Žalobce byl při tom, když si vydražené pozemky přebíral druhý žalovaný a byl opětovně upozorněn na to, že pozemek parc. č. XY není k prodeji. Odvolací soud na tomto základě nejprve předeslal, že věřitel č. 5 byl zajištěným věřitelem, neboť se jako zajištěný do řízení přihlásil ve smyslu § 174 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), neboť v přihlášce uvedl, že uplatňuje právo na uspokojení pohledávek ze zajištění, označil druh zajištění a dobu jeho vzniku. Z ničeho nebylo dle odvolacího soudu možné dovodit, že první žalovaný na přezkumném jednání pohledávky č. 1 a 2 věřitele č. 5 přezkoumal jako nezajištěné. S poukazem na § 286, § 293 a § 398 odst. 3 insolvenčního zákona odvolací soud uzavřel, že skutečnost, že věřitel č. 5 dal prvnímu žalovanému souhlas k přímému prodeji podílu na nemovitosti mimo dražbu před tím, než byl tento majetek zahrnut do soupisu majetkové podstaty, neznamenala, že by insolvenční zákon nespojoval s takovým souhlasem právní účinky uvedené v § 293 insolvenčního zákona. Podle odvolacího soudu nemohla obstát ani námitka absolutní neplatnosti kupní smlouvy založená na tvrzení, že v době prodeje podílu na nemovitosti měla mít k tomuto majetku dispoziční oprávnění dlužnice. Je tomu tak proto, že insolvenční zákon v případě řešení úpadku dlužníka plněním splátkového kalendáře nestanoví, že dlužník má dispoziční oprávnění k majetku sloužícího k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele do doby, než jej insolvenční správce sepíše. To jednoznačně plyne z § 409 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona, přičemž všechny zákonné náležitosti těchto ustanovení byly v této věci splněny. První žalovaný měl k podílu na nemovitosti od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře výlučné dispoziční oprávnění a postupoval při jeho prodeji v souladu s pokynem zajištěného věřitele. Konečně odvolací soud dovodil, že neplatnost kupní smlouvy nemohlo způsobit ani to, že první žalovaný prodal podíl na nemovitosti druhému žalovanému pod obvyklou cenu v místě a čase prodeje, protože to insolvenční zákon výslovně povoluje v § 289 odst. 2. První žalovaný byl při určení ceny vázán pouze pok