Nejvyšší soud 29 ICdo 80/2025 – Odpůrčí žalobě

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Jaroslava Brože, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčního správce dlužníka WCA International s. r. o., proti žalované P. Š., zastoupené Mgr. Petrem Jakubcem, advokátem, se sídlem v Brně, Koliště 55, PSČ 602 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 212 ICm 451/2024, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka WCA International s. r. o., se sídlem v Hnojníku 387, PSČ 739 53, identifikační číslo osoby 05 82 30 13, vedené u Městského soud v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 17835/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2025, č. j. 212 ICm 451/2024, 106 VSPH 627/2024-106 (MSPH 88 INS 17835/2022), takto:

Rozsudkem ze dne 11. června 2024, č. j. 212 ICm 451/2024-84, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (JUDr. Jaroslav Brož, MJur, jako insolvenční správce dlužníka WCA International s. r. o.) domáhal vůči žalované (P. Š.) určení, že (označená) platba dlužníka žalované ve výši 558.733,- Kč je vůči věřitelům neúčinná (výrok I.), a zaplacení této částky do majetkové podstaty dlužníka (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 27. ledna 2025, č. j. 212 ICm 451/2024, 106 VSPH 627/2024-106 (MSPH 88 INS 17835/2022), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné k řešení právních otázek týkajících se výkladu § 241 odst. 5 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), včetně rozložení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně naplnění „podmínek“ tam upravené výjimky, které odvolací soud (podle jeho názoru) vyřešil v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.

Dovolání je přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) k řešení právních otázek dovolatelem otevřených dosud Nejvyšším soudem v daných souvislostech beze zbytku nezodpovězených.

U přípustného dovolání Nejvyšší soud přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení. V tomto směru je rozhodné, že v průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 12. června 2026, č. j. MSPH 88 INS 17835/2022-B-254, které nabylo právní moci téhož dne, vzal na vědomí splnění podstatných částí reorganizačního plánu předloženého dlužníkem a schváleného usnesením insolvenčního soudu ze dne 26. listopadu 2024, č. j. MSPH 88 INS 17835/2022-B-85 (výrok I.) a určil, že reorganizace dlužníka končí (výrok II.). Tímto rozhodnutím reorganizace dlužníka skončila (§ 364 odst. 3 insolvenčního zákona).

Z úpravy obsažené v § 159 odst. 6 insolvenčního zákona v aktuálním (rozhodném) znění přitom plyne, že ve sporu odpůrčí žalobě [§ 159 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona], který byl přerušen dnem, kdy insolvenční řízení skončilo rozhodnutím, jímž vzal insolvenční soud na vědomí splnění reorganizačního plánu, lze pokračovat pouze na návrh některého z dlužníkových věřitelů, podaný do 30 dnů ode dne přerušení takového sporu.

Podáním ze dne 13. července 2026 (doručeným insolvenčnímu soudu téhož dne) [C 208-29] podala společnost SZP Asset Management s. r. o. (dále jen „společnost“) návrh na pokračování v řízení, s tím, že je věřitelem „zapodstatové“ pohledávky za dlužníkem, konkrétně pohledávky ve výši 12.000,- Kč (viz faktura č. 260100006 ze dne 19. června 2026, splatná 30. června 2026), kterou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. července 2026 od (původní) věřitelky V. B. (dále jen „V. B.). Podle (označené) postupní smlouvy (a připojené faktury) byla předmětem postoupení pohledávka „za účetní závěrku a přípravu podkladů pro daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob za období od 1. května 2026 do 31. května 2026 ve výši 12.000 Kč.

Na žádost Nejvyššího soudu o sdělení, zda a pokud ano, jakým způsobem V. B. uplatnila (následně) postoupenou pohledávku v insolvenčním řízení dlužníka, která byla doručena společnosti dne 31. července 2026, společnost nijak nereagovala.

Podle § 159 insolvenčního zákona incidenčními spory jsou spory na základě odpůrčí žaloby [odst. 1 písm. d)]. Není-li dále stanoveno jinak, v incidenčních sporech nelze pokračovat po skončení insolvenčního řízení (odstavec 3). Incidenční spory podle odst. 1 písm. d) se dnem, kdy insolvenční řízení skončí zrušením konkursu podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění reorganizačního plánu, anebo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení, přerušují a lze v nich pokračovat pouze na návrh některého z dlužníkových věřitelů podaný do 30 dnů od přerušení takového sporu. Dnem, kdy jeho návrh došel insolvenčnímu soudu, se každý takový věřitel stává účastníkem řízení místo insolvenčního správce. Nepodá-li takový návrh ve stanovené lhůtě žádný z věřitelů, insolvenční soud řízení o incidenčním sporu zastaví (odstavec 6).

V poměrech dané věci nepodal návrh na pokračování v řízení věřitel, který řádně a včas (způsobem určeným insolvenčním zákonem) uplatnil v insolvenčním řízení (tedy před jeho skončením) pohledávku za dlužníkem, ani právní nástupce takového věřitele (žádost Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2026 zůstala bez odezvy, přičemž skutečnost, že by V. B. nebo společnost zmíněnou pohledávku takto uplatnily, neplyne ani z insolvenčního rejstříku).

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že podle smlouvy o postoupení pohledávky (a připojené faktury) mělo jít o pohledávku za majetkovou podstatou, která by měla být uhrazena dlužníkem [viz důvody usnesení ze dne 12. června 2026 (B-254), podle nichž byla za účelem financování zapodstatových pohledávek vůči dlužníku uzavřena dne 26. listopadu 2025 smlouva o úvěru a pohledávky za majetkovou podstatou jsou hrazeny průběžně a včas].

Jelikož nebyly splněny předpoklady určené § 159 odst. 6 insolvenčního zákona pro pokračování v incidenčním sporu, Nejvyšší soud na základě přípustného dovolání žalobce zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a řízení zastavil (§ 159 odst. 6 insolvenčního zákona, § 104 odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů je odůvodněn § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Po tomto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2026

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu