29 NSCR 10/2021 – Nejvyšší soud

KSOL 10 INS 17564/2016 29 NSČR 10/2021-B-729 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka HOPR TRADE CZ, s. r. o., se sídlem v Olomouci, Libušina 667/72, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 26869306, zastoupeného JUDr. Kateřinou Martínkovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 17564/2016, o schválení reorganizačního plánu, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. listopadu 2020, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016, 2 VSOL 451/2020-B-485, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. listopadu 2020, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016, 2 VSOL 451/2020-B-485, v části, jíž odvolací soud potvrdil bod II. výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 7. září 2020, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-469, a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 7. září 2020, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-469, v bodě II. výroku se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení; jinak se dovolání zamítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 7. září 2020, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-469, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) zamítl reorganizační plán dlužníka (bod I. výroku) a přeměnil reorganizaci v konkurs (bod II. výroku). 2. Šlo o v pořadí druhé rozhodnutí insolvenčního soudu. Prvním usnesením ze dne 30. října 2017, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-133, insolvenční soud schválil reorganizační plán dlužníka ze dne 18. července 2017. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. února 2018, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016, 2 VSOL 1150/2017-B-160, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 30. října 2017. Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. července 2020, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016, 29 NSČR 160/2018-B-464, usnesení odvolacího soudu ze dne 2. února 2018 i usnesení insolvenčního soudu ze dne 30. října 2017 zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 3. Insolvenční soud vyšel z toho, že: [1] Usnesením ze dne 9. listopadu 2016, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-A-27, insolvenční soud mimo jiné zjistil úpadek dlužníka. [2] Usnesením ze dne 13. února 2017, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-36, insolvenční soud mimo jiné povolil reorganizaci dlužníka a vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 120 dnů od povolení reorganizace předložil soudu reorganizační plán. Usnesením ze dne 8. června 2017, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-67, insolvenční soud prodloužil lhůtu k předložení reorganizačního plánu o 35 dnů. [3] Dne 18. července 2017 předložil dlužník insolvenčnímu soudu reorganizační plán (B-70). 4. Cituje § 351 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a vycházeje ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu obsaženého v usnesení sen. zn. 29 NSČR 160/2018, insolvenční soud uvedl, že předložený reorganizační plán není v souladu s insolvenčním zákonem a vyhláškou č. 191/2007 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení a o změně vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), a pro nedostatečnost údajů v něm uvedených není možné posoudit, zda každý věřitel podle něj získá nejméně plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, zda pohledávky za majetkovou podstatou byly uhrazeny a zda může projít testem podle insolvenčního zákona. Reorganizační plán proto zamítl. 5. Insolvenční soud dále, odkazuje na § 339 odst. 1 a § 363 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona, dovodil, že jedinou osobou oprávněnou „podat“ reorganizační plán je dlužník, neboť schůze věřitelů neurčila jinou osobu a návrh na povolení reorganizace podal dlužník, aniž se k němu připojila jiná osoba. Vzhledem k tomu, že dlužník předložil reorganizační plán v poslední den prodloužené lhůty a tato lhůta proto uplynula, jiná osoba oprávněná předložit reorganizační plán zde není. Za situace, kdy nebyl schválen reorganizační plán, insolvenčnímu soudu „nezbylo než“ rozhodnout o přeměně reorganizace v konkurs. 6. K tomu insolvenční soud dodal, že přeměně reorganizace v konkurs nebrání § 363 odst. 4 insolvenčního zákona, neboť dosud byla splněna toliko 1/4 pohledávek dle reorganizačního plánu a tento tak nebyl v podstatných bodech splněn. Nadto má insolvenční soud za to, že byl-li reorganizační plán zamítnut pro nedostatečnou konkrétnost, pak nelze o splnění podstatných bodů reorganizačního plánu byť jen uvažovat (neurčitý plán nelze splnit). 7. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 7. září 2020. 8. Odvolací soud uvedl, že insolvenční soud postupoval ohledně zamítnutí reorganizačního plánu v souladu s pro něj závazným rozhodnutím dovolacího soudu, z něhož plyne, že nebyly naplněny všechny kumulativní předpoklady uvedené v § 348 odst. 1 insolvenčního zákona a dlužníkem předložený reorganizační plán tak nelze schválit. Ohledně samotných důvodů, proč nelze reorganizační plán schválit, odkázal odvolací soud na odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu. 9. Za správné považoval odvolací soud rovněž rozhodnutí o přeměně reorganizace v konkurs. V projednávané věci měl přednostní právo k předložení reorganizačního plánu dlužník, a to ve lhůtě 120 dnů od povolení reorganizace; tato lhůta byla následně prodloužena o dalších 35 dnů. Námitka, že lhůta neuplynula, nemá oporu v zákoně. Dlužník nemá ze zákona nárok na prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu, natož na prodloužení o maximální zákonem dovolenou lhůtu 120 dnů. Dlužník předložil reorganizační plán posledního dne lhůty (18. července 2017), reorganizační plán však nebyl schválen a dlužníku jako jediné osobě s přednostním právem na předložení reorganizačního plánu uplynula lhůta k jeho předložení. Rozhodnutí o přeměně reorganizace v konkurs tak bylo namístě. Závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2018, sen. zn. 29 NSČR 15/2016, uveřejněném pod číslem 105/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 105/2019“), se neuplatní, jestliže subjektu oprávněnému k předložení reorganizačního plánu již uplynula lhůta k předložení (jak tomu bylo v této věci). Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že s ohledem na nedostatečnou dosavadní míru uspokojení jednotlivých skupin věřitelů a nedostatečnou konkrétnost reorganizačního plánu nebrání přeměně překážka uvedená v § 363 odst. 4 insolvenčního zákona. 10. Proti usnesení odvolacího soudu, a to v celém rozsahu, podal dlužník dovolání, jež má za přípustné pro řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, případně otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, a navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i usnesení insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 11. Dovolatel předkládá dovolacímu soudu k zodpovězení následující otázky: [1] Kdo má právo předložit reorganizační plán; je touto osobou pouze dlužník? [2] Zda v souladu s § 339 odst. 6 insolvenčního zákona bezprostředně poté, co je reorganizační plán předložený insolvenčním dlužníkem zamítnut, je insolvenční soud povinen svolat schůzi věřitelů, na jejímž programu bude rozhodování o tom, kdo z věřitelů bude mít přednostní právo na sestavení reorganizačního plánu namísto dlužníka, nebo je insolvenční soud povinen alespoň stanovit lhůtu ke svolání takové schůze věřitelů, anebo je insolvenční soud poté, co zamítne reorganizační plán předložený dlužníkem, oprávněn rozhodnout o přeměně reorganizace dlužníka v konkurs bez dalšího? [3] Je insolvenční soud oprávněn zamítnout reorganizační plán dlužníka a zároveň přeměnit povolenou reorganizaci dlužníka v konkurs jediným rozhodnutím, i když je zamítnutý reorganizační plán účinný a je plněn? [4] Běží po zamítnutí reorganizačního plánu jeho předkladateli lhůta k předložení nového reorganizačního plánu v délce, kterou nevyčerpal při předložení původního reorganizačního plánu? [5] Je pro posouzení podmínky splnění reorganizačního plánu „v podstatných bodech“ dle § 363 odst. 4 insolvenčního zákona rozhodující pouze dosavadní míra uspokojení věřitelů, nebo je soud povinen tuto podmínku posuzovat z pohledu splnění všech způsobů provedení reorganizace uvedených v reorganizačním plánu? [6] Je insolvenční soud povinen po zamítnutí účinného a plněného reorganizačního plánu nařídit před rozhodnutím o přeměně reorganizace dlužníka v konkurs jednání, na kterém bude zjištěno, v jakém rozsahu byl reorganizační plán splněn, a to s ohledem na omezení dané § 363 odst. 4 insolvenčního zákona? 12. K jednotlivým otázkám předkládá dovolatel tu