29 NSCR 175/2022 – Nejvyšší soud

KSPH 64 INS XY 29 NSČR 175/2022-B-114 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka R. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištění, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. et Mgr. Janem Vobořilem, advokátem, se sídlem v Praze 7, U Smaltovny 1115/32, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. května 2022, č. j. KSPH 64 INS XY, 3 VSPH XY, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 11. června 2020, č. j. KSPH 64 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Souhlasil s tím, aby insolvenční správce dlužníka (JUDr. Martin Aleš) vydal zajištěnému věřiteli č. 6 (FINEMONEY, SE) výtěžek zpeněžení označených nemovitostí ve výši 2.838.047,86 Kč (bod I. výroku). [2] Schválil náklady na zpeněžení předmětu zajištění ve výši 175.000 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) [bod II. výroku]. [3] Určil, že insolvenčnímu správci dlužníka se z onoho výtěžku zpeněžení vyplácí záloha na odměnu ve výši 197.861,51 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) [bod III. výroku]. 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 38 odst. 1 a § 298 odst. 1 až 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů – poukázal na to, že nemovitosti (zajišťující pohledávku zajištěného věřitele č. 6 ve výši 2.838.047,86 Kč) zpeněžil insolvenční správce podle pokynu tohoto věřitele za částku 3.500.000 Kč, náklady spojené se správou předmětu zajištění nevznikly a náklady spojené se zpeněžením předmětu zajištění činily 175.000 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty), takže nepřesáhly 5% limit dle § 298 odst. 4 insolvenčního zákona. Odměna insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení zajištění činí v daném případě 197.861,51 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty). Po odečtení nákladů spojených se zpeněžením a správou předmětu zajištění a po odečtení odměny insolvenčního správce tak činí výtěžek zpeněžení pro zajištěného věřitele č. 6 částku 2.838.047,86 Kč. 3. K podání dlužníka, jež mu došlo 27. května 2020 (B-50) [předanému na poštu k přepravě dne 26. května 2020], „které je podle svého obsahu pravděpodobně také námitkami proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku“, insolvenční soud nepřihlížel (§ 298 odst. 3 insolvenčního zákona), jelikož lhůta k podání námitek uběhla 6. května 2020. 4. Odvolání dlužníka proti usnesení insolvenčního soudu odmítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. srpna 2020, č. j. KSPH 64 INS XY, 3 VSPH XY (zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 20. srpna 2020), s tím, že dlužník není podle § 298 odst. 7 insolvenčního zákona osobou oprávněnou k podání odvolání. 5. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 19. srpna 2020 podal dlužník dne 19. listopadu 2020 žalobu pro zmatečnost (C1-1). 6. Usnesením ze dne 23. února 2021, č. j. 79 ICm XY, insolvenční soud: [1] Zamítl žalobu pro zmatečnost (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 7. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. června 2021, č. j. 79 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 64 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 23. února 2021 v bodu I. výroku a zrušil je v bodu II. výroku. 8. K dovolání dlužníka Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. února 2022, č. j. KSPH 64 INS XY, 79 ICm XY, 29 ICdo 108/2021-49, změnil usnesení odvolacího soudu ze dne 7. června 2021 tak, že usnesení insolvenčního soudu ze dne 23. února 2021 se mění tak, že usnesení odvolacího soudu ze dne 19. srpna 2020 se zrušuje. 9. Odvolací soud následně usnesením ze dne 24. května 2022, č. j. KSPH 64 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 11. června 2020. 10. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 298 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k závěru, že dlužník (sice) byl oprávněn podat proti napadenému usnesení odvolání, avšak neuvedl ničeho, co by zvrátilo závěry vyslovené insolvenčním soudem. 11. Dlužník v zákonem stanovené lhůtě nepodal námitky proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištění; pouze zaslal insolvenčnímu soudu dne 27. května 2020 (B-50) podání, ve kterém mimo jiné zpochybňuje provedenou dražbu předmětu zajištění a výši uplatněné pohledávky zajištěného věřitele. 12. Dlužník fakticky napadá skutečnost, že insolvenční správce vzal zpět popření dílčích pohledávek zajištěného věřitele (P6-1 až P6-4) a nesouhlasí s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Neuvedl-li žádné konkrétní námitky proti návrhu insolvenčního správce ve smyslu § 298 odst. 3 insolvenčního zákona, nemůže subjektivní přesvědčení dlužníka o (nesprávném) postupu insolvenčního správce při přezkumu pohledávek zajištěného věřitele a při zpeněžení zajištění nic změnit na správnosti napadeného usnesení. II. Dovolání a vyjádření k němu 13. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky, zda jeho podání z 25. května 2020 lze akceptovat jako včasné námitky proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištění zajištěnému věřiteli č. 6. 14. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že úprava obsažená v ustanovení § 298 odst. 3 insolvenčního zákona je úpravou diskriminační [nesouladnou s Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“)], s tím, že pro absenci přístupu k internetu a kompetence pro práci s ním neměl reálnou možnost seznámit se s „rozhodnutím“ a ve stanovené době na ně reagovat. Namítá, že nemá prostředky k tomu, aby si zajistil připojení k internetu; i kdyby je měl, neumí pracovat s internetem a vyhledávat v něm. 16. Dovolatel poukazuje i na časové souvislosti „doručování“, konkrétně na to, že výzva k předkládání námitek byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 29. dubna 2020, tedy v době nouzového stavu vyhlášeného v souvislosti s epidemií COVID-19 (přesněji jde o epidemii koronaviru SARS CoV-2), který platil do 17. května 2020 a s nímž bylo spojeno omezení celé řady služeb knihoven nebo informačních center, v nichž lze teoreticky přistupovat k internetu. 17. K obsahu námitek poukazuje dovolatel na to, že insolvenční zákon konkrétně neuvádí, jaké námitky jsou nezbytné k tomu, aby insolvenční soud o nich nařídil jednání. Odtud dovozuje, že tak insolvenční soud musí učinit vždy, když námitky obdrží. K tomu dále uvádí, že z jeho podání z 25. května 2020 je zřejmé, že nesouhlasí s postupem insolvenčního správce, s proběhlou dražbou a s uspokojením některých nároků, které považuje za neoprávněné. Neměl-li insolvenční soud tyto námitky za dostatečně určité, měl jej vyzvat k jejich konkretizaci, případně měl rovnou nařídit jednání k jejich projednání. K tomu v návaznosti na korespondenci s insolvenčním soudem poukazuje na to, že o jeho žádosti o ustanovení zástupce rozhodl insolvenční soud až 16. prosince 2020 (B-74), tedy více než půl roku po zaslání žádosti. 18. Dále dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud předložil věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení § 71 odst. 1 a 2 a § 298 odst. 3 insolvenčního zákona. III. Přípustnost dovolání 19. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 20. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení výkladu § 298 odst. 3 insolvenčního zákona (ve vazbě na lhůtu k podání námitek tam obsaženou), jde o věc dovolacím soudem neřešenou. IV. Důvodnost dovolání 21. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 22. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 23. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné následující údaje (jež plynou z insolvenčního spisu): 24. Insolvenční řízení na majetek dlu