29 NSCR 21/2009 – Nejvyšší soud

MSPH 60 INS 3731/2008 29 NSČR 21/2009-P336-20 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka CRYSTALEX a. s., se sídlem v Novém Boru, B. Egermanna 634, PSČ 473 13, identifikační číslo osoby 49903501, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 3731/2008, o přihlášce pohledávky věřitele č. 324, o dovolání věřitele č. 324, IMCD Czech Republic a. s., se sídlem ve Vsetíně, Jasenice 711, PSČ 755 01, identifikační číslo osoby 25826816, zastoupeného Jiřím Drápalem, advokátem, se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 12, PSČ 755 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2009, č. j. MSPH 60 INS 3731/2008, 2 VSPH 171/2009-P336-10, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění. Usnesením ze dne 26. února 2009, č. j. MSPH 60 INS 3731/2008 P-336-2, Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) odmítl - cituje ustanovení § 173 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů - přihlášku pohledávky věřitele č. 324, IMCD Czech Republic a. s. (bod I. výroku) a určil, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku). Insolvenční soud vyšel z toho, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2009, č. j. MSPH 60 INS 3731/2008-A-122, byl zjištěn úpadek dlužníka a věřitelé, kteří tak dosud neučinili, byli vyzváni, aby své pohledávky přihlásili do 30 dnů od zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Dále poukázal na to, že přihláška pohledávky věřitele č. 324 byla předána k poštovní přepravě dne 20. února 2009, tedy po třicetidenní lhůtě počítané ode dne rozhodnutí o úpadku, jehož účinky nastaly dne 20. ledna 2009. Lhůta k podání přihlášky marně uplynula 19. února 2009, proto insolvenční soud postupoval dle § 185 insolvenčního zákona. K odvolání věřitele č. 324 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ze dne 6. dubna 2009 potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 71 a násl, § 136 odst. 2 písm. d/, odst. 3 a 4, § 173 odst. 1, § 185 a § 430 insolvenčního zákona - doplnil, že insolvenční řízení bylo zahájeno 22. září 2008 v 15.45 hod. a že rozhodnutí o úpadku (zveřejněné v insolvenčním rejstříku 20. ledna 2009 v 8.58 hod.) nepostrádá žádnou ze zákonem předepsaných náležitostí, včetně lhůty stanovené k přihlášení pohledávek a poučení o následcích jejího zmeškání. Dodal, že konec této lhůty připadl na čtvrtek 19. února 2009. Insolvenční soud proto podle odvolacího soudu nepochybil, když rozhodl o přihlášce odvolatele a o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení podle ustanovení § 185 insolvenčního zákona, neboť odvolatel podal přihlášku opožděně (20. února 2009). K odvolací argumentaci odvolací soud připomněl zásadu „ignoratia legis non excusat“ a zdůraznil, že počínaje podáním přihlášky byl dlužník (správně věřitel) v insolvenčním řízení zastoupen advokátem, jenž by měl být obeznámen s platnou právní úpravou a jenž by měl být schopen rozlišit mezi lhůtou stanovenou k přihlášení pohledávek tuzemským věřitelům a lhůtou stanovenou k přihlášení pohledávek známým zahraničním věřitelům, již mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska. Věřitel č. 324 podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení otázky, kdy věřitelům skončí lhůta pro podání přihlášek, vydá-li insolvenční soud dvě výzvy. Soudům nižších stupňů vytýká, že při svém rozhodování nevzaly v potaz výzvu zveřejněnou 21. ledna 2009, respektive že shrnuly, že se týká pouze věřitelů ze států Evropské Unie, dodávaje, že Česká republika je také členem Evropské Unie. Výklad použitý soudy má za diskriminující a znevýhodňující postavení tuzemských věřitelů. Jelikož v insolvenčním řízení má být přiměřeně použit občanský soudní řád, dovolatel usuzuje, že na daný případ analogicky dopadá ustanovení § 204 o. s. ř. o nesprávném poučení, vzhledem ke kterému platí, že lhůta je zachována i tehdy, jestliže se účastník tímto nesprávným poučením řídil. A konečně dovolatel uzavírá, že soud, který se jí nehodlal řídit, neměl výzvu zveřejňovat. Tím, že tak učinil, jednal nepředvídatelně a narušil právo na spravedlivý proces. S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení se rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném do 30. června 2009) podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Insolvenční zákon je na danou věc uplatnitelný ve znění účinném do 8. června 2009, tj. naposledy ve znění zákona č. 458/2008 Sb. Podle ustanovení § 7 odst. 1 insolvenčního zákona pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona. Dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále též jen „R 25/2009“). Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Z ustanovení § 110 insolvenčního zákona se podává, že věřitelé dlužníka jsou od zahájení insolvenčního řízení oprávněni uplatnit v něm své pohledávky přihláškou, a to i v případě, že insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek (odstavec 1). Insolvenční soud vyzve věřitele, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení, aby podali přihlášku pohledávky. Tuto výzvu lze spojit s oznámením o zahájení insolvenčního řízení; je-li výzva učiněna samostatně až v průběhu insolvenčního řízení, oznamuje se stejným způsobem, jakým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení (odstavec 2). Přihlášky pohledávek na základě výzvy podle odstavce 2 mohou věřitelé podávat až do rozhodnutí o úpadku. Kratší lhůtu není insolvenční soud oprávněn stanovit. Náležitosti této výzvy stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 3). Podle ustanovení § 136 insolvenčního zákona rozhodnutí o úpadku musí obsahovat i výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání (odstavec 2 písm. d/). Lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců (odstavec 3). Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů (odstavec 4). Ustanovení § 173 odst. 1 insolvenčního zákona pak určuje, že věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Dle ustanovení § 185 insolvenčního zákona, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. Podle ustanovení § 430 insolvenčního zákona známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členský