29 NSCR 22/2024 – Nejvyšší soud

KSOL 41 INS 16436/2019 29 NSČR 22/2024-B-86 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníků R. B. a J. B., vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 41 INS 16436/2019, o zrušení schváleného oddlužení, o dovolání dlužníků, zastoupených JUDr. Martinem Halahijou, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. srpna 2023, č. j. KSOL 41 INS 16436/2019, 2 VSOL 360/2023-B-70, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: I.  Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 6. června 2023, č. j. KSOL 41 INS 16436/2019-B-55, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zrušil schválené oddlužení dlužníků (manželů R. B. a J. B.)  pro nepoctivý záměr (bod I. výroku). [2] Zastavil insolvenční řízení (bod II. výroku). [3] Zprostil insolvenčního správce (M. Šváb – insolvenční správce a spol.) funkce (bod III. výroku), schválil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (bod IV. výroku) a dlužníkům uložil zaplatit náhradu nákladů řízení státu (bod V. výroku). 2. Insolvenční soud přitom vyšel z toho, že: [1] Usnesením ze dne 16. října 2019, č. j. KSOL 41 INS 16436/2019-A-8, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníků a povolil jim oddlužení. [2] Usnesením ze dne 2. dubna 2020, č. j. KSOL 41 INS 16436/2019-B-12, (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Dlužníku současně uložil hradit zálohovou splátku ve výši 6 000 Kč měsíčně. Po přepočtu tzv. referenční splátky měl případně doplatit nedoplatek vyčíslený insolvenčním správcem na základě předloženého daňového přiznání a dalších potřebných listin. [3] Dlužník, jenž uplatňuje tzv. paušální režim, přes výzvy insolvenčního správce a insolvenčního soudu nedoložil přehled svých příjmů, doklady o skutečných nákladech souvisejících s podnikáním, ani přehled úhrad sociálního a zdravotního pojištění. [4] Dne 30. června 2022 uzavřel dlužník s T. R. (dále jen „T. R.“) písemnou dohodu o narovnání, na jejímž základě nabyl majetek specifikovaný v této dohodě (vybavení zahradního rodinného centra), a současně na vypořádání všech nároků a závazků při jejím podpisu uhradil částku 125 000 Kč. [5] Po schválení oddlužení vznikl dlužníkům dluh vůči České průmyslové zdravotní pojišťovně (dlužníku ve výši 46 275 Kč a dlužnici ve výši 5 409 Kč). [6] Úhradu tohoto dluhu dlužnice doložili dlužníci dne 11. října 2022. Doklad o úhradě dluhu dlužníka (který ke dni 10. října 2022 činil 72 303 Kč) přislíbili zaslat do konce října 2022, což neučinili. [7] Přípisem ze dne 12. března 2023 dlužník sdělil insolvenčnímu správci, že neměl žádné výdaje a neplatil sociální ani zdravotní pojištění. [8] K 20. březnu 2023 činil dluh dlužníka vůči České průmyslové zdravotní pojišťovně částku 85 628 Kč. [9] Dne 22. března 2023 sdělila Česká správa sociálního zabezpečení, že za dlužníkem eviduje dluh na sociálním pojištění po schválení oddlužení ve výši 84 558 Kč. [10] Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 31. března 2023 insolvenční správce vyčíslil nedoplatek na splátkách částkou 17 256 Kč. [11] Dne 26. dubna 2023 dlužník uhradil České průmyslové zdravotní pojišťovně částku 90 000 Kč a na účet Okresní správy sociálního zabezpečení Jeseník částku 78 876 Kč. 3. Insolvenční soud na tomto základě – vycházeje z § 398b odst. 6, § 412 odst. 1 a § 418 zákona   č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům: 4. Dlužníci podstatným způsobem porušili své povinnosti. Dluh na zálohových splátkách, nepředložení potřebných listin a pasivní přístup k výzvám k předložení listin potřebných pro výpočet doplatku na splátkách odůvodňují zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. 5. Na dluh u České správy sociálního zabezpečení zbývá doplatit 5 682 Kč a je tudíž dán i důvod pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. 6. Není akceptovatelné, aby dlužníci, kteří učinili čestné prohlášení podle § 392 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona a byli poučeni o svých povinnostech podle § 412 insolvenčního zákona, uzavírali smlouvu o narovnání, nabývali z ní majetek a na vyrovnání hradili 125 000 Kč. Tvrzení dlužníků, že šlo o finanční prostředky jejich dcery, nebylo prokázáno. 7. Nadto dlužník uvedenou částku uhradil v hotovosti při podpisu smlouvy, a také v hotovosti uhradil České průmyslové zdravotní pojišťovně a České správě sociálního zabezpečení dluhy vzniklé po schválení oddlužení. Na výzvy k doložení svých příjmů a výdajů souvisejících s podnikatelskou činností však nereagoval. Že s podnikáním nemá žádné výdaje, sdělil, až když vyšly najevo skutečnosti ohledně zahradního centra. 8. Dlužník přitom podniká v oboru přípravných a dokončovacích stavebních prací a specializovaných stavebních činností. V takovém oboru nelze vytvářet zisk, aniž by vznikaly výdaje (náklady na dopravu, pracovní nářadí a nástroje apod.). Tvrzení o absenci výdajů souvisejících s podnikáním je proto nevěrohodné. Z jednání dlužníka naopak spíše vyplývá, že zatajuje své příjmy. 9. Insolvenční soud tak má též důvodné pochybnosti o poctivosti dlužníků, což odůvodňuje zrušení oddlužení podle § 418 odst. 3 insolvenčního zákona. 10. Zároveň se zrušením schváleného oddlužení rozhodl insolvenční soud o zastavení insolvenčního řízení podle § 418 odst. 5 části věty prvé před středníkem insolvenčního zákona, s tím, že dlužníci nedisponují žádným majetkem, který by bylo možno zpeněžit v konkursu a nejsou splněny podmínky § 418 odst. 4 písm. a/ až c/ insolvenčního zákona. 11. K odvolání dlužníků Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. srpna 2023, č. j. KSOL 41 INS 16436/2019, 2 VSOL 360/2023-B-70, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (první výrok) a změnil je v bodech II., III., IV. a V. výroku tak, že na majetek dlužníků prohlásil konkurs (druhý výrok). 12. Nad rámec skutkových zjištění insolvenčního soudu, s nimiž se ztotožnil, vyšel odvolací soud též z toho, že: [1] Česká průmyslová zdravotní pojišťovna evidovala k 28. červenci 2023 vůči dlužníku pohledávku z titulu dlužného pojistného na veřejném zdravotním pojištění ve výši 6 510 Kč. [2] Dne 1. srpna 2023 sdělila Česká správa sociálního zabezpečení, že dlužník má splatný nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok 2022 ve výši 1 513 Kč a za měsíce leden až červenec 2023 ve výši 19 990 Kč. [3] Poslední odměna insolvenčního správce byla uhrazena dne 31. března 2023. Na účtu majetkové podstaty byla ke dni 2. srpna 2023 deponována částka 8 167,50 Kč představující rezervu na zálohy na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Insolvenční správce se s dlužníky dohodl, že bude čerpat dlužné zálohy z této rezervy. Dlužníci slíbili, že bude-li oddlužení pokračovat, rezervu doplní. [4] Částku 17 256 Kč, představující rozdíl mezi uhrazenými zálohami a vypočítanou skutečnou výší srážek za rok 2021, dlužníci neuhradili. [5] Dne 15. května 2022 uzavřeli T. R. a dlužník dohodu o narovnání, v níž prohlásili, že společně a nerozdílně realizovali rodinné zahradní centrum na (označeném) pozemku, do něhož vložili svůj majetek a prováděli nákupy služeb, materiálů a vybavení, jež si touto dohodou vyrovnávají. Rozhodli se, že vybudované rodinné zahradní centrum již nebudou společně využívat a dohodli se na vzájemném vypořádání všech nároků a závazků tak, že T. R. přenechá užívání rodinného zahradního centra dlužníku s (označeným) vybavením, (označené) vybavení si odveze a ponechá dlužníku finanční tržbu a nezaplacenou útratu za jeho rodinu a rodinné blízké, a dlužník za přenechání užívání rodinného zahradního centra zaplatí T. R. v hotovosti 125 000 Kč při podpisu této dohody. [6] Podrobnosti k vypořádání zahradního centra si dlužník a T. R. sdělovali e-maily. [7] V čestném prohlášení datovaném 21. června 2023 P. S. (dále jen „P. S.“) uvedl, že věnoval dlužníkům 125 000 Kč. 13. Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z § 395 odst. 1, § 398b, § 412 odst. 1 a § 418 insolvenčního zákona a ze závěrů označené judikatury – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k těmto závěrům: 14. Insolvenční soud správně zjistil, že dlužník podstatným způsobem porušil své povinnosti, že po schválení oddlužení vznikl oběma dlužníkům dluh na zdravotním a sociálním pojištění a (po částečné úhradě) nadále zůstal u České průmyslové zdravotní pojišťovny dluh ve výši 5 682 Kč. Proto důvodně uzavřel, že byly naplněny důvody pro zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a/, písm. b/ insolvenčního zákona. V odvolacím řízení však dlužník projevil aktivní snahu k nápravě neplnění povinností, jelikož doložil úhradu dluhu na zálohových splátkách i úhradu zbytku dluhu na zdravotním a sociálním pojištění; proto tyto důvody pro zrušení oddlužení odpadly. 15. Odvolací soud se též ztotožnil se