29 NSCR 27/2009 – Nejvyšší soud

KSBR 31 INS 5344/2008 29 NSČR 27/2009 – P5 – 13 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka V. A., a. s. - v likvidaci, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 5344/2008, o přihlášce pohledávky věřitele č. 5, o dovolání věřitele č. 5, MONSANTO ČR s. r. o., zastoupeného JUDr. Jiřím Koniorem, advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. června 2009, č. j. KSBR 38 INS 5344/2008, 2 VSOL 194/2009-P5-7, takto: Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í: Usnesením ze dne 19. května 2009, č. j. KSBR 31 INS 5344/2008-P5-2, Krajský  soud v Brně odmítl - cituje ustanovení § 173 odst. 1 a §  185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů - přihlášku pohledávky věřitele č. 5 – M. Č. s. r. o. (bod I. výroku) a určil, že právní moci tohoto rozhodnutí účast  tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku). Insolvenční soud vyšel z toho, že  usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. března  2009, č. j. KSBR 31 INS 5344/2008-A-11, byl zjištěn úpadek dlužníka a věřitelé, kteří tak dosud neučinili, byli vyzváni, aby své pohledávky  přihlásili do 30 dnů od zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Dále poukázal na to, že rozhodnutí o úpadku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 16. března 2009 ve 13.29 hodin, takže lhůta pro přihlášení pohledávek věřitelů uplynula 15. dubna 2009. Na základě zjištění, že věřitel č. 5 podal přihlášku své pohledávky (datovanou 7. května 2009) k poštovní přepravě až 12. května 2009 (a ta došla insolvenčnímu soudu 13. května 2009), pak insolvenční soud uzavřel,  že označená přihláška  byla podána po uplynutí lhůty určené k přihlášení (opožděně). K odvolání věřitele č. 5   Vrchní   soud   v Olomouci v záhlaví označeným usnesením ze dne 25. června 2009 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud doplnil, že zahájení insolvenčního řízení bylo oznámeno vyhláškou datovanou a v insolvenčním rejstříku zveřejněnou 30. prosince 2008, že insolvenční soud vyzval věřitele k možnému podávání přihlášek též před rozhodnutím o úpadku (usnesením ze dne 23. února 2009, č. j. KSBR 31 INS 5344/2008-A-8) a že pod bodem V. výroku rozhodnutí o úpadku se věřitelům dostalo též poučení o následcích zmeškání tam určené třicetidenní lhůty k podávání přihlášek. Odkazuje dále na ustanovení § 83, § 89 a § 136 odst. 2 písm. d/ insolvenčního zákona, odvolací soud přitakal zjištěním soudu prvního stupně i jeho právním závěrům, uzavíraje, že běh lhůty k přihlašování pohledávek skončil ve středu 15. dubna 2009, přičemž insolvenční soud ji určil v rozhodnutí o úpadku v rozmezí, které insolvenční zákon připouští, věřitelům se dostalo  řádného poučení o povinnosti přihlásit své pohledávky a o následcích zmeškání lhůty a rozhodnutí o úpadku bylo věřitelům oznámeno způsobem předpokládaným v insolvenčním zákoně (zveřejněním v insolvenčním rejstříku). „Pro úplnost“ odvolací soud odmítl jako nedůvodnou odvolatelovu námitku, že s ohledem na nízký počet přihlášených věřitelů a nespornost jeho pohledávky jej měl insolvenční správce vyrozumět o vydání usnesení o zjištění úpadku samostatným přípisem, s tím, že ta nemá oporu v žádném ustanovení insolvenčního zákona, včetně těch, jež upravují doručování (§ 71 až § 80 insolvenčního zákona) a oznamovací povinnost insolvenčního soudu (§ 102 či § 139 insolvenčního zákona). Postup soudu prvního stupně dle ustanovení § 185 insolvenčního zákona je tedy podle odvolacího soudu zákonným důsledkem toho, že odvolatel nepodal svou přihlášku pohledávek včas, že nejde ani o některou z pohledávek ve smyslu ustanovení § 168 a § 169 insolvenčního zákona a že prominutí zmeškání lhůty vylučuje ustanovení § 83 insolvenčního zákona. Věřitel č. 5 podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil. Dovolatel vyslovuje přesvědčení, že důvody, pro které podal odvolání proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 19. května 2009, „nejsou právně irelevantní“ a že je odvolací soud nesprávně vyhodnotil a nesprávně  posoudil po stránce právní. Dovolatel akcentuje, že šlo o nesporné pohledávky, které dlužník uznal v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti a které již byly uplatněny v exekuci. Za dostatečné pak považuje, že se se svými nároky řádně přihlásil do likvidace, což mělo být vzato v úvahu při hodnocení jeho přihlášky v rámci insolvenčního řízení. „Nekonání“ insolvenčního správce vůči sobě proto nepovažuje za korektní, maje za to, že insolvenční správce jej měl „na uvedenou skutečnost“ upozornit a měl mu sdělit, v jaké lhůtě má podat přihlášku, pokud bylo zapotřebí ji podat. To podle dovolatele platí zejména proto, že byl insolvenčnímu správci dobře znám, a že tudíž nešlo o neznámého věřitele. Podle dovolatele byla lhůta k podání jednotlivých přihlášek v posuzované věci krátká a přiměřenou měla být lhůta 2 měsíců; lhůta 30 dnů znevýhodňuje oprávněné věřitele dlužníka. Ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), o přípustnosti dovolání, jsou pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona. Rozhodné znění občanského soudního řádu (pro dovolací řízení) se pak podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. S přihlédnutím k době  vydání napadeného rozhodnutí je pro další závěry Nejvyššího rozhodný výklad insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. června 2009, tj. naposledy ve znění  nálezu Ústavního soudu č. 163/2009 Sb. Dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále též jen „R 25/2009“). Dovolatel dovolání výslovně nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., posuzováno podle obsahu je však dovolání kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, jíž je vyhrazen dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval  tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci  odvolacím soudem. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 136 odst. 2  písm. d/ insolvenčního zákona rozhodnutí o úpadku musí obsahovat i výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání. Dle ustanovení § 165 insolvenčního zákona věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak (odstavec 1). Zákon může stanovit, že podle odstavce 1 se uspokojují i někteří věřitelé, kteří nepodávají přihlášku pohledávky, splňují-li zákonem stanovené podmínky  (odstavec 2). Ustanovení § 173 odst. 1 insolvenčního zákona pak určuje, že věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Dle ustanovení § 185 insolvenčního zákona, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. Lhůta k podání přihlášky je - v souladu s ustanovením § 57 odst. 3 o. s. ř. - lhůtou, k jejímuž zachování postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit insolvenčnímu soudu (srov. opět shodně R 25/2009). Dovolatel nicméně nezpochybňuje, že třicetidenní procesní lhůtu určenou k podání přihlášky v rozhodnutí o úpadku (obsahujícím i poučení o následcích zmeškání lhů