29 NSCR 29/2020 – Nejvyšší soud

MSPH 92 INS XY 29 NSČR 29/2020-A-95USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka P. B., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 92 INS XY, o způsobu řešení úpadku dlužníka, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, PSČ 186 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2019, č. j. MSPH 92 INS XY, 1 VSPH XY, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) k návrhu věřitelů [1) M. B. a 2) Jansta Kostka nemovitosti s. r. o.] usnesením ze dne 16. července 2019, č. j. MSPH 92 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (P. B.) [výrok I.], zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (výrok II.) a rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (výrok III.). Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 24. října 2019, č. j. MSPH 92 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v (napadených) bodech II. a III. výroku. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů (a obsahu spisu) plyne, že: 1) Dne 23. května 2018 podala věřitelka (M. B.) insolvenční návrh na majetek dlužníka, s tím, že má za dlužníkem pohledávku z titulu nezaplaceného výživného na nezletilého syna P. B. ve výši 104.000,- Kč, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení déle než dva měsíce. Současně označila dalších sedm věřitelů dlužníka s pohledávkami po splatnosti po dobu delší tří měsíců. Celkem uvedla pohledávky za dlužníkem ve výši 7.613.330,58 Kč. 2) Insolvenční soud vyhláškou ze dne 24. května 2018, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne, oznámil, že 23. května 2018 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka. 3) Usnesením ze dne 28. května 2018. č j. MSPH 92 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) uložil dlužníku, aby do deseti dnů od doručení tohoto usnesení předložil soudu seznam svého majetku, včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců, s tím, aby tyto seznamy podepsal a výslovně v nich uvedl, že jsou správné a úplné. 4) Podáním datovaným 23. června 2018 (A-16 až 18) se dlužník nesouhlasně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu; přitom uvedl, že vlastní podíl na nemovitosti v podání specifikované, označil sedm věřitelů, kteří vůči němu uplatňují v podání specifikované pohledávky, a konstatoval, že nemá žádné zaměstnance; neuvedl, že jde o seznamy správné a úplné. 5) Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 7. listopadu 2018 (A-38) přistoupil k insolvenčnímu návrhu (další) věřitel Jansta Kostka nemovitosti s. r. o.; přitom uvedl, že do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil pohledávku ve výši 6.190.617,97 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 26. května 2011, kterou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. března 2018 od původního věřitele (Hypoteční banky, a. s.). 6) U jednání insolvenčního soudu dne 9. listopadu 2018 dlužník (mimo jiné) sdělil, že dosud nebyl poučen o právu podat návrh na oddlužení a současně požádal o ustanovení zástupce; následně (dne 7. ledna 2019) podal návrh na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře (A-46). V něm označil celkem třináct vykonatelných závazků (vůči devíti věřitelům), ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění a jeden vykonatelný závazek, z něhož vyplývá právo na uspokojení ze zajištění (vůči přistoupivšímu insolvenčnímu navrhovateli). Jako majetek, který není předmětem zajišťovacích práv, uvedl (mimo jiné) obchodní podíly ve společnostech B. (dále jen „společnost B“), S. (dále jen „společnost S“), O. (dále jen „společnost O“) a A. (dále jen „společnost A“). Současně doložil (i) darovací smlouvu ze dne 7. ledna 2019, kterou se jeho matka (Z. B.) zavázala poskytovat mu po dobu účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře každý měsíc částku 18.500,- Kč tak, aby obdarovaný byl schopen hradit věřitelům částky (měsíční splátky) minimálně v zákonném rozsahu (dále jen „darovací smlouva“). Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) a § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném od 1. června 2019, odkazuje na skutková zjištění učiněná insolvenčním soudem a doplněná odvolacím soudem, a vycházeje ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. 29 NSČR 153/2016 (uveřejněném pod číslem 64/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 64/2018“), a v usnesení ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 41/2017 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2020, pod číslem 63) ̶ dospěl k závěrům, podle nichž: a) Mezi insolvenčními navrhovateli a dlužníkem nebylo sporu o tom, že se dlužník nachází v úpadku; proto se zabýval výhradně otázkou, zda jsou splněny podmínky pro řešení úpadku dlužníka oddlužením, popřípadě, zda je odůvodněn návrh insolvenčních navrhovatelů na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. b) Návrhem na povolení oddlužení dlužník sledoval nepoctivý záměr, když: - nevykazoval snahu uhradit své závazky ani v době, kdy ještě dosahoval poměrně vysokého příjmu u společnosti O, ve které vykonával funkci statutárního orgánu, a řádně nehradil ani výživné; - na výzvu soudu nepředložil v určené lhůtě řádné seznamy majetku, závazků, pohledávek a zaměstnanců, o kterých by prohlásil, že jsou úplné a správné; jakkoli dlužník tuto povinnost od 1. června 2019 neměl, v době podání návrhu na povolení oddlužení ho tížila; - dlužníkovi i nadále „přetrvává“ dluh na výživném, který je možno jakožto pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou [§ 161 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona] v plné výši uspokojit i po rozhodnutí o úpadku; - v době, kdy se již objektivně nacházel ve stavu úpadku, si dlužník vypůjčil další finanční prostředky na úhradu obchodního podílu ve společnosti A); tento podíl koupil v době, kdy již probíhalo insolvenční řízení, přičemž není zřejmé, jak „hodlá za pomoci vlastnictví této společnosti stabilizovat svou majetkovou situaci“ a započít s řádným plněním svých závazků (viz stanovisko dlužníka u odvolacího jednání), když současně tvrdil, že společnost A se nachází „ve špatné hospodářské kondici, a jde proto o fakticky neprodejné aktivum“; - dlužník je jednatelem společností S a B a předsedou představenstva společnosti O; žádná z těchto společností (nejméně) po dobu, kdy dlužník vykonával funkci jejího statutárního orgánu, neplnila svou povinnost řádně, uceleně a veřejně informovat o stavu svého hospodaření (§ 40 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve spojení s § 21a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Porušení této povinnosti má (mimo jiné) za následek, že nelze s určitostí vyjít z tvrzení dlužníka, že jeho obchodní podíly v těchto společnostech nemají „v podstatě žádnou hodnotu“ a společnosti mu nejsou schopny vyplácet odměnu za výkon funkce statutárního orgánu; - získání zaměstnání dlužníkem u společnosti P. (dále jen „společnost P“), bylo „účelovým krokem k tomu, aby dlužníku bylo povoleno oddlužení a aby následně docílil toho, že budou jeho závazky vůči nezajištěným věřitelům uspokojeny pouze v rozsahu zákonného minima“. Viz „propojení“ společnosti P se společnostmi, v nichž je dlužník jednatelem, jakož i skutečnost, že ani tato společnost řádně neplní povinnost informovat o stavu svého hospodaření; - nepoctivému záměru dlužníka nasvědčuje i darovací smlouva, jejíž obsah neodpovídá zásadě, podle níž dlužník vyvine maximální úsilí, aby věřitelé byli v době trvání oddlužení uspokojeni v co možná nejvyšší míře. V této souvislosti odvolací soud poukázal i na osobní a majetkové poměry matky dlužníka a vyjádřil pochybnosti v tom směru, zda je schopna dlužníku finanční prostředky v dané výši poskytovat; potud zohlednil i postoj dlužníka, podle něhož nelze po jeho matce požadovat, aby uvedla a prokázala zdroj prostředků použitelných pro účely darovací smlouvy. Proto odvolací soud (shodně se soudem insolvenčním) uzavřel, že dlužník „nesleduje svým návrhem na povolení oddlužení snahu poctivě se vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozím nehospodárným nakládáním se svým majetkem, nýbrž cílem jeho návrhu je dosáhnout výhod oddlužení ve formě osvobození od placení zbytku dluhů za co nejnižšího uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů“. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za přípustné k řešení právní otázky týkající se výkladu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, tj. otázky (ne)poctivosti návrhu dlužníka na povolení oddlužení, kterou odvolací soud (podle jeho názoru) zodpověděl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu představovanou jednak odvolacím soudem zmíněným R 64/2018 a usnesením sen. zn. 29 NSČR 41/2017, jednak usnesením ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněným pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozh