29 Odo 1031/2003 — Nejvyšší soud

29 Odo 1031/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 10. 2005 Spisová značka:29 Odo 1031/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1031.2003.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 1031/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce P. a spol., spol. s r.o., proti žalované Ing. M. A., o 240.107,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 27 C 53/99, o dovolání žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. května 2003 č. j. 51 Co 203/2002-151, takto: I. Řízení o dovolání žalované se zastavuje. II. Dovolání žalobce se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se domáhal v předmětné věci vydání rozsudku stanovícího žalované povinnost zaplatit mu částku 240.107,90 Kč z důvodu nezaplacených faktur, kterými státní podnik P. O. vyúčtoval žalované dodávky pekárenských výrobků. Žalobce privatizoval část jmenovaného státního podniku, a to provozovnu 1/2 P. a spolu s privatizovaným majetkem přešla na něj pohledávka vůči žalované ve vymáhané výši. Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 5. 2. 2002, č.j. 27 C 53/99-115, řízení co do částky 16.013,- Kč spolu s požadovaným úrokem z prodlení zastavil (výrok I.), žalované stanovil povinnost zaplatit žalobci částku 212.625,94 Kč spolu s příslušným úrokem z prodlení (výrok II.), ohledně částky 11.468,90 Kč s požadovaným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok III.), žalobci uložil povinnost uhradit na účet Okresního soudu v Karviné na nákladech řízení částku 5,50 Kč (výrok IV.) a žalované tamtéž částku 42,50 Kč. Ve výroku VI. zavázal žalovanou nahradit žalobci náklady řízení ve výši 56.504,05 Kč. Soud vzal za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena dne 15.5.1991 podle § 165 hospodářského zákoníku [zákon č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též „hosp. zák.“)] rámcová smlouva o dodávce výrobků, na základě které byly mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavírány jednotlivé kupní smlouvy. Protože žalobce vzal žalobu ohledně částky 16.013,- Kč zpět, soud řízení ohledně této částky zastavil. Ohledně částky 11.468,90 Kč žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že by zboží do částky 4.593,96 Kč bylo dodáno, naproti tomu žalovaná prokázala, že uhradila částku 6.875,- Kč. Co do částky 212.625,94 Kč s příslušenstvím shledal soud prvního stupně požadavek žalobce důvodným. Krajský soud v Ostravě na základě odvolání žalované, která vytýkala soudu prvního stupně, že nepřihlédl k jejím námitkám, směřujícím proti účetní sestavě „neuhrazené pohledávky“ a popírala, že by dlužila žalobci žalovanou částku, rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem tak, že na základě částečného zpětvzetí žaloby zrušil rozsudek prvního stupně v přísudečném výroku co do částky 3.623,70 Kč s 19% úrokem z prodlení od 1. 2. 1996 do zaplacení a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok), dále rozsudek okresního soudu v napadeném vyhovujícím výroku co do částky 204.236,50 Kč s 19% úrokem z prodlení od 1. 2. 1996 do zaplacení, 19% úroku z prodlení z částky 4.765,74 Kč od 1. 2. 1996 do zaplacení a ve výrocích o nákladech řízení změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobce je povinen zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku 48,- Kč (druhý výrok). Ve třetím výroku rozhodl odvolací soud, že rozsudek okresního soudu se v napadeném vyhovujícím výroku co do částky 4.765,74 Kč potvrzuje. Ve čtvrtém a pátém výroku odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že žalobce je povinen zaplatit státu na soudním poplatku z odvolání částku 8.170,- Kč. Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k odlišným právním závěrům při hmotněprávním posouzení právního vztahu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, než k jakým dospěl okresní soud. Vyšel z toho, že mezi účastníky byl založen závazkový vztah na základě hospodářské smlouvy ze dne 15. 5. 1991 v režimu tehdy platného hospodářského zákoníku a tuto smlouvu odvolací soud posoudil jako smlouvu o dodávce výrobků podle § 165 hosp. zák. s odvolávkou podle § 188 hosp. zák. Sjednané jednotlivé objednávky či odvolávky, které byly součástí dodacích listů, obsahovaly specifikaci výrobků co do druhu, množství a ceny výrobků. Tento závazkový vztah trval i po 1. 1. 1992, kdy nabyl účinnosti obchodní zákoník, a proto nutno aplikovat na daný vztah hospodářský zákoník a nikoliv úpravu kupní smlouvy podle obchodního zákoníku, jak učinil soud prvního stupně. Na tom nemohla nic změnit ani privatizace státního podniku P. O., v jejímž důsledku došlo pouze ke změně v osobě věřitele. Uvedený právní závěr má pak zásadní význam pro posouzení důvodnosti žalovanou vznesené námitky promlčení. Podle ustanovení § 130 věta prvá a § 131a věta prvá hosp. zák. se v tříleté promlčecí době promlčely všechny nároky žalobce, uplatněné v tomto řízení, které se staly splatnými před 15. 1. 1996. Žalobě proto nebylo možno vyhovět do výše 204.236,50 Kč z důvodu promlčení. Nepromlčena zůstala jen částka 4.756,74 Kč podle faktury č. 6000607 ze dne 22. 1. 1996. Dále odvolací soud dovodil, že k přiznané částce nemůže obstát uplatněný 19% úrok z prodlení, protože hospodářský zákoník umožňoval v ustanovení § 378 odst. 1 uplatnit pouze poplatek z prodlení. Proto i v tomto rozsahu odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl. Naproti tomu odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku co do částky 4.765,74 Kč podle § 219 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) jako věcně správný, protože v tomto rozsahu byly dodávky výrobků prokázány a vznikl proto i nárok žalobce na jejich zaplacení žalovanou jako kupující. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobce i žalovaná. Žalovaná ve svém dovolání vznáší formálně-procesní námitky, týkající se průběhu řízení a způsobu rozhodování a napadá též provedené dokazování a hodnocení výsledků dokazování. Nesouhlasí s návrhem žalobce jako dovolatele na zrušení rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobce dovolání podává do druhého, čtvrtého a pátého výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu „s tím, že řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž dovolání je přípustné dle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“. Dovolatel předně namítá, že odůvodnění napadeného rozsudku, že okresní soud provedl dokazování listinami, a to usnesením vlády České republiky č. 541 ze dne 17. 8. 1994 a rozhodnutím zakladatele Magistrátu města Ostravy z 23. 1. 1996 čj. 1471/28 o převodu privatizovaného majetku, neodpovídá skutečnosti, neboť toto dokazování provedl na základě své výzvy vůči žalobci teprve odvolací soud. Zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na jeho odchylném právním posouzení věci, vycházejícím z rámcové hospodářské smlouvy o dodávkách výroků. Dovolatel jako žalobce však od začátku řízení tvrdil, že žalovaná odebírala pekárenské zboží na základě kupní smlouvy ve smyslu § 409 a násl. obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) a s tím souhlasila i žalovaná při jednání dne 4. 5. 2000, když jí vznesená námitka promlčení s faktem uzavření této kupní smlouvy koresponduje. Hospodářskou smlouvu z 15. 5. 1991 předložila žalovaná až u závěrečného jednání nalézacího soudu dne 5. 2. 2002 (když žaloba byla podána dne 13. 1. 1999). Touto, podle mínění žalobce nadbytečnou, listinou se nalézací soud ani nezabýval. V této souvislosti dovolatel namítá, že nalézací soud nesplnil svou poučovací povinnost podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř., když dospěl k závěru, že právní důvod, o který žalobce svůj nárok opírá, tedy kupní smlouva, není dán a zároveň vzal z předložené kopie hospodářské smlouvy za prokázané, že žalobce dodal zboží žalované na základě hospodářské smlouvy. Nalézací soud tedy – podle názoru žalobce – nepoučil řádně účastníky podle cit. ustanovení o povinnosti navrhnout další důkazy, když hodlal s ohledem na nový důkaz posuzovat žalobcův nárok nikoliv z titulu kupní smlouvy, ale z titulu hospodářské smlouvy. Dále dovolatel dovozuje, že pokud odvolací soud vzal za prokázané, že dodávky byly uskutečňovány na základě hospodářské smlouvy, měl se zabývat pravostí této listiny, když originál nebyl předložen a není ani zřejmé, kdo tuto listinu za dodavatele pod