29 Odo 1607/2005 — Nejvyšší soud

29 Odo 1607/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 6. 2006 Spisová značka:29 Odo 1607/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1607.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 41 předpisu č. 42/1994Sb. § 42 předpisu č. 42/1994Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 1607/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci návrhu na povolení zápisu změn R. p. f., a. s. v likvidaci, za účasti 1) Mgr. A. S., 2) Mgr. J. S., a 3) A. S., 4) L. V., 5) Ing. R. M., 6) Ing. J. M., 7) Ing. A. B., 8) Ing. V. K., 9) A. H., 10) M. P., 11) Krajského státního zastupitelství v H. K., a 12) Ing. J. V., do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. B 1640, o dovolání R. p. f., a. s. v likvidaci a Mgr. A. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2005, č. j. 7 Cmo 430/2004-726, takto: I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2005, č. j. 7 Cmo 430/2004-726 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. května 2004, č. j. F 24384/2003 B 1640-610, ve znění usnesení ze dne 21. června 2004, č. j. F 24384/2003 B 1640 – 640, se v rozsahu, ve kterém oba soudy zamítly návrh na zápis změny obchodní firmy, sídla a návrh na zápis nového předmětu podnikání, nových členů představenstva a dozorčí rady a v souvisejících výrocích o náhradě nákladů řízení zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání R. p. f., a. s. v likvidaci odmítá. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením odvolací soud mimo jiné potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. května 2004, č. j. F 24384/2003 B 1640-610, ve znění usnesení ze dne 21. června 2004, č. j. F 24384/2003 B 1640-640, v napadeném výroku II., v části, kterou soud zamítl návrh na zápis změny obchodní firmy, sídla, zápisu nového předmětu podnikání, nových členů představenstva a členů dozorčí rady a ve zbývající části toto usnesení změnil tak, že rozhodl o výmazu předmětu podnikání R. p. f., a. s. v likvidaci (dále jen „penzijní fond“) do obchodního rejstříku. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že v projednávané věci je zásadní posouzení právní otázky, zda se zákon č. 42/1994 Sb. (dále jen „zákon o penzijním připojištění“) vztahuje i na penzijní fondy, kterým Ministerstvo financí odňalo povolení ke vzniku a činnosti penzijního fondu, a zda se penzijní fond může zákonným způsobem přeměnit na běžnou akciovou společnost. Odvolací soud uzavřel, že zákon o penzijním připojištění neobsahuje žádné ustanovení umožňující, aby valná hromada, resp. jediný akcionář, mohl rozhodnout o zrušení rozhodnutí, o vstupu penzijního fondu do likvidace. Ustanovení § 68 odst. 8 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) nelze podle názoru odvolacího soudu v případě penzijních fondů použít, jestliže již penzijnímu fondu Ministerstvo financí odňalo povolení ke vzniku a činnosti. K tomu odvolací soud uvedl, že nedovolenost určitého jednání nemusí právní předpis upravovat vždy výslovně, ale může vyplynout z kontextu jednotlivých ustanovení příslušného právního přepisu, v daném případě ze zákona o penzijním připojištění. Důsledkem rozhodnutí valné hromady či jediného akcionáře v působnosti valné hromady o zrušení společnosti podle § 68 odst. 8 obch. zák. je, že se znovu nastolí původní stav, tj. stav před zrušením společnosti. Obnovením původního stavu u penzijního fondu, kterému Ministerstvo financí po jeho vstupu do likvidace odňalo povolení ke vzniku a činnosti, není objektivně možné. Pozbude-li penzijní fond toto povolení, nepřestává být penzijním fondem, na který se vztahují ustanovení zákona o penzijním připojištění, nemůže však již vykonávat činnost penzijního připojištění, neboť k tomu nemá potřebné povolení. Nemůže ale ani vykonávat jinou podnikatelskou činnost, neboť mu to zakazuje ustanovení § 32 zákona o penzijním připojištění, resp. nemůže ani platně získat oprávnění k jiné podnikatelské činnosti. Dále odvolací soud konstatoval, že zákon č. 170/1999 Sb. s účinností od 3. srpna 1999 změnil zákon o penzijním připojištění mimo jiné i tak, že do něj vložil ustanovení § 4 odst. 6, podle kterého se k převodu akcií penzijního fondu v rozsahu větším než 10% základního jmění penzijního fondu vyžaduje předchozí souhlas Ministerstva financí. Zároveň zákon stanoví, že pokud akcionář nabude akcie penzijního fondu bez souhlasu tohoto ministerstva, nesmí vykonávat akcionářská práva uvedená v § 3 odst. 3 písm. a) až c) tohoto zákona, tedy mimo jiné se nesmí účastnit valné hromady a hlasovat na ní. Odvolací soud dovodil, že tento zákaz se vztahuje i na případy, kdy má penzijní fond jediného akcionáře. Nabyvatel akcií se tak sice platně stal jediným akcionářem společnosti, ale nemůže vykonávat svá akcionářská práva, tedy nemůže ani platně v působnosti valné hromady rozhodnout o jakýchkoli změnách týkajících se penzijního fondu. Protože Mgr. A. S. nabyl akcie penzijního fondu bez předchozího souhlasu Ministerstva financí, nesmí rozhodovat v působnosti valné hromady penzijního fondu a jeho rozhodnutí v působnosti valné hromady je tedy neplatné, neboť bylo učiněno v rozporu se zákonem. Dále odvolací soud pro úplnost konstatoval, že ani v případě, že by jediný akcionář nabyl akcie s předchozím souhlasem Ministerstva financí, nemohl by z výše uvedených důvodů platně rozhodnout o vystoupení penzijního fondu z likvidace, ani o změně obchodní firmy tak, že by již nadále neobsahovala označení penzijní fond, neboť by to bylo v rozporu s ustanovením § 3 odst. 4 zákona o penzijním připojištění, ani o změně předmětu podnikání, neboť to zakazuje ustanovení § 32 tohoto zákona. Změnou obchodní firmy a předmětu podnikání by fakticky došlo k přeměně penzijního fondu na zcela jiný podnikatelský subjekt – běžnou akciovou společnost – což zákon o penzijním připojištění nepřipouští. Výrok, kterým změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že rozhodl o zápisu výmazu předmětu podnikání do obchodního rejstříku odůvodnil odvolací soud tím, že Ministerstvo financí odňalo společnosti povolení k provozování penzijního připojištění. Proti usnesení odvolacího soudu podali penzijní fond a Mgr. A. S. dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázali ohledně měnící části na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do potvrzující části na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a je v rozporu s hmotným právem. Dovoláním přitom napadají pouze výrok IV. napadeného usnesení. Za otázku zásadního právního významu považují především otázku, zda se zákon o penzijním připojištění vztahuje i na společnosti, kterým Ministerstvo financí odňalo povolení ke vzniku a činnosti penzijního fondu, a které nemají žádného účastníka penzijního připojištění se státním příspěvkem a nedisponují peněžními prostředky od účastníků penzijního připojištění ani prostředky státu poskytnutými ve prospěch účastníků a které tedy neprovozují penzijní připojištění se státním příspěvkem. Dále pak, zda se penzijní fond může zákonným způsobem přeměnit na běžnou akciovou společnost. Dovolatelé tvrdí, že z ustanovení § 3 odst. 2 zákona o penzijním připojištění vyplývá, že neobsahuje-li tento zákon výslovně úpravu odlišnou od obecné úpravy obchodních společností, aplikuje se ustanovení obchodního zákoníku. Vzhledem k tomu, že k ustanovení § 68 odst. 8 obch. zák., zákon o penzijním připojištění žádná odlišná ustanovení neobsahuje a aplikaci tohoto ustanovení výslovně nevylučuje, je třeba je na penzijní fond aplikovat. V této souvislosti dovolatelé poukazují na ustanovení § 39 odst. 1 zákona o penzijním připojištění. Dále dovolatelé tvrdí, že pokud společnost, která původně byla penzijním fondem, již nemá povolení ke vzniku a činnosti penzijního fondu a neprovozuje penzijní připojištění proto, že již nemá žádné účastníky penzijního připojištění, již není penzijním fondem, neboť nesplňuje požadavky stanovené zákonem pro penzijní fond. Dle názoru dovolatelů pak valná hromada takové společnosti může učinit podle § 68 odst. 8 obch. zák., rozhodnutí o zrušení společnosti, o vstupu do likvidace a o změně předmětu podnikání a po získání příslušného oprávnění k podnikatelské činnosti může společnost vykonávat podnikatelskou činnost ve zvoleném oboru. Z uvedeného dovolatelé také dovozují, že je nesprávný závěr odvolacího soudu, pokud jde o omezení převoditelnosti akcií a případn