29 Odo 1643/2005 — Nejvyšší soud

29 Odo 1643/2005 citace  Právní věta:Právo tzv. samovstupu realizuje komisionář tak, že odešle komitentovi zprávu o výsledku (§ 584 odst. 1 obch. zák.), ve které namísto označení třetí osoby, se kterou uzavřel smlouvu, výslovně uvede, že je sám stranou prováděcí smlouvy (případně bude tato skutečnost ze smlouvy zřejmá). Za okamžik uzavření prováděcí (zde kupní) smlouvy je potom nutno považovat doručení zprávy o výsledku komitentovi. Tím vznikne mezi stranami komisionářské smlouvy kupní smlouva. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 11. 2007 Spisová značka:29 Odo 1643/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1643.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva komisionářská Dotčené předpisy:§ 584 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:97 / 2008 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 1643/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce JUDr. Z. D., zastoupeného advokátkou, proti žalované K. b., a. s., zastoupené advokátkou, o zaplacení 283.889,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 4 Cm 403/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 22. listopadu 2004, č. j. 9 Cmo 433/2003 - 96, takto: Rozsudek Vrchního soudu v P. ze dne 22. listopadu 2004,                                                č. j. 9 Cmo 433/2003 – 96, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 21. března 2003, č. j. 4 Cm 403/99 - 69, Městský soud v P. zamítl návrh žalobce na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 283.889,60 Kč s 16% úrokem z prodlení od 10. prosince 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Napadeným rozsudkem odvolací soud tento rozsudek změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobci 283.889,60 Kč s 16% úrokem z prodlení od 10. prosince 1998 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně zjistil skutkové okolnosti případu přesně a úplně, nelze však souhlasit s jeho právním hodnocením. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že právní vztahy mezi žalobcem a žalovanou (obchodnicí s cennými papíry) byly vymezeny komisionářskou smlouvou ze dne 14. května 1998 (dále jen „smlouva“), ve které se žalovaná jako komisionář zavázala, že obstará pro žalobce jako komitenta svým jménem a na účet komitenta koupi nebo prodej veřejně obchodovatelných cenných papírů – dluhopisů. Ohledně prodeje dluhopisů žalobce podle smlouvy odvolací soud uzavřel, že kupující dluhopisů nenabyla cenné papíry od komisionáře, ale v souladu s ustanovením § 583 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) od majitele těchto cenných papíru, tedy od komitenta. Jelikož v daném případě byla žalovaná nejen komisionářem, ale zároveň i kupující, je podle odvolacího soudu třeba dovodit, že koupila na burze dluhopisy od žalobce a nikoliv sama od sebe, jak mylně dovodil soud prvního stupně. Možnost, aby se komisionář zprostil závazku obstarat prodej cenných papírů pro komitenta tím, že cenné papíry sám koupí, vyplývá z ustanovení § 31 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (dále jen „zákon o cenných papírech“). Jelikož žalovaná jako komisionář obstarala prodej dluhopisů na účet žalobce jako komitenta, byla povinna finanční objem celého obchodu převést na účet žalobce, a to samozřejmě i v daném případě, kdy z prodeje dluhopisů, jejichž prodej sama obstarávala, žádných finančních prostředků nenabyla, ale stala se jejich majitelem. Finančním objemem obchodu je přitom třeba rozumět kupní cenu dosaženou na burze cenných papírů, sníženou o smluvně dohodnutou odměnu žalované jako komisionáře. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, za jakou kupní cenu byly dluhopisy prodány, resp. za jakou kupní cenu je žalovaná od žalobce koupila. Za rozhodující pro posouzení této otázky označil listinné důkazy provedené již před soudem prvního stupně, a to výpis z účtu majitele cenných papírů ze dne 7. prosince 1998 a dopis U., a. s. ze dne 18. února 2003 adresovaný soudu prvního stupně. Z uvedených listin vyplývá, že dluhopisy byly na burze prodány a tedy žalovanou koupeny za cenu 1,128.444,80 Kč, což odpovídá ceně 135,98 % nominále (13.598,- Kč za cenný papír) a alikvotní úrokový výnos  ve výši 506,94 Kč za cenný papír. Žalobci tedy měla být vyplacena kupní cena ve výši 1,128.444,80 Kč snížená o smluvně dohodnutou odměnu žalované. Na tomto závěru nemůže podle odvolacího soudu nic změnit skutečnost, že žalovaná koupila v důsledku své chyby při zadávání transakce do burzovního systému dluhopisy za cenu pro ní nevýhodnou, které při pozdějším prodeji těchto cenných papírů bezpochyby nemohla dosáhnout. Důsledky chyby žalované jako profesionálního obchodníka s cennými papíry nelze přičítat k tíži žalobce, který se na vzniku této chyby nepodílel a ani o ní v době realizace burzovní transakce nemohl vědět. Z tohoto pohledu odvolací soud nehodnotil jako významné, že žalobce v písemném pokynu ze dne 1. prosince 1998 uvedl jako limitní cenu 100,5 % nominální hodnoty cenného papíru. Odvolací soud k tomu uzavřel, že vzhledem k ustanovení § 31 odst. 2 zákona o cenných papírech je komisionář povinen prodat cenný papír za vyšší cenu, než která byla uvedena v pokynu, pokud má takovou možnost. Tuto povinnost má i bez souhlasu komitenta. V daném případě žalovaná tuto možnost měla, když jako kupující vyšší cenu sama nabídla, byť se tak stalo v důsledku chyby. Jelikož žalovaná žalobci zaplatila na vypořádání obchodu pouze částku 843.779,50 Kč (ve které již byla vzata v úvahu komisionářská odměna žalované), zhodnotil odvolací soud nárok žalobce na zaplacení doplatku ve výši 283.889,60 Kč jako oprávněný, včetně požadovaného příslušenství (úroku z prodlení běžícího ode dne 10. prosince 1998). Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b), jakož i § 241a odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud dle názoru dovolatelky pochybil v tom, že a) smísil finanční objem transakce tak, jak je zaznamenán v burzovním systému v rámci obchodu „kniha-kniha“, s cenou za převod dluhopisu, b) kvalifikoval převod „kniha-kniha“ jako obchod uzavřený na burze mezi žalobcem a dovolatelkou a údaj ze Střediska cenných papírů (nikoliv údaj z burzovního systému) považoval za údaj o ceně, kterou dovolatelka nabídla žalobci, c) i pokud by úvaha o burzovním obchodu „kniha-kniha“ mezi žalobcem a dovolatelkou byla správná, pak odvolací soud dle názoru dovolatelky nesprávně hodnotil důkazy, respektive nezhodnotil důkazy, ze kterých lze dovodit, jaké cenové podmínky byly předmětem „nabídky“ realizované v burzovním systému a jakou cenu má zaplatit. Odvolací soud za údaj o smluvené ceně nesprávně považoval výpis ze Střediska cenných papírů a oznámení U., a. s., ač měl k dispozici jiné listiny, které svědčí o tom, jaká „cena“ za dluhopis byla sjednána (byť zdůrazňuje, že kvalifikace obchodu „kniha-kniha“ jako burzovního obchodu mezi žalobcem a dovolatelkou je v posuzovaném případě v rozporu se zákonem i burzovními pravidly). Má-li být transakce „kniha-kniha“ kvalifikována jako burzovní obchod mezi žalobcem a dovolatelkou, potom to, jaká cena byla nabídnuta a přijata, plyne, dle vyjádření dovolatelky, především z přijatého pokynu. Obsah „kupní smlouvy“ je zaznamenán v předmětném pokynu. Za kupní smlouvu je tak třeba považovat právě pokyn. Dle názoru dovolatelky nelze na obsah dohody usuzovat z jiných dokumentů. V dokumentu „pokyn“ je cena obchodu sjednána. Z tohoto dokumentu též plyne, že cenou obchodu je jednotková cena dluhopisu, nikoliv celkový objem obchodu, do kterého se započítává i alikvotní úrokový výnos. Že při provedení obchodu „kniha-kniha“, kdy dovolatelka plnila závazek plynoucí z pokynu, nedošlo k odchylce od ceny uvedené v pokynu, pokud jde o sjednanou jednotkovou cenu, nýbrž jen k tomu, že k dluhopisům byl chybně připočítán absurdní alikvotní úrokový výnos, plyne z výpisu z tabulky obchodů z rozhodného dne, jenž je výpisem z burzovního systému. Dovolatelka tvrdí, že odvolací soud v rozporu s logikou dokazování a hodnocení důkazů tento důkaz pominul, a pominul i obsah dohody tak, jak je zachycena v pokynu, a vyšel z dokumentů Střediska cenných papírů a U., a. s., které dopočítávaly jednotkovou cenu z