29 Odo 187/2006 — Nejvyšší soud

29 Odo 187/2006 citace  Právní věta: Důvodem pro zrušení konkursu ve smyslu § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 není skutečnost, že prohlášení konkursu bránila překážka uvedená v § 67c tohoto zákona to platí i tehdy, rozhoduje-li konkursní soud o návrhu na zrušení konkursu v rámci téhož období (v době od 1. 4. do 30. 9. příslušného roku, ve kterém konkurs prohlásil). Překážku dalšího postupu konkursního řízení formulovanou v § 67c zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 nezkoumá konkursní soud z úřední povinnosti. Úpravu obsaženou v ustanovení § 67c zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 nelze směšovat s institutem ochranné lhůty ve smyslu ustanovení § 5a a násl. uvedeného zákona. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2008 Spisová značka:29 Odo 187/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.187.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Heslo:Konkurs Dotčené předpisy:§ 12a předpisu č. 328/1991Sb. ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:76 / 2008 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 187/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové, v konkursní věci úpadce O. K., zastoupeného advokátem, vedené u Krajského soudu v B. pod sp. zn. 227 K 61/99, o návrhu úpadce na zrušení konkursu, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 13. září 2005, č. j. 2 Ko 159/2003-520, takto: Dovolání se zamítá.  O d ů v o d n ě n í: Usnesením ze dne 3. ledna 2003, č. j. 227 K 61/99-451, Krajský soud v B. zamítl úpadcův návrh na zrušení konkursu na jeho majetek. Soud především dospěl k závěru, že podmínky pro zrušení konkursu ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 písm. a/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu  a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) nejsou dány, jelikož dlužník nedoložil, že by ve smyslu § 67c ZKV byla převážným předmětem jeho činnosti zemědělská prvovýroba a zejména se neodvolal proti usnesení o prohlášení konkursu. K odvolání úpadce Vrchní soud v O. v záhlaví označeným usnesením ze dne 13. září 2005 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud - cituje ustanovení § 12a odst. 1 a 2 a § 44 odst. 1 písm. a/ ZKV - nejprve poukázal na to, že konkursní řízení se člení na několik relativně samostatných fází, z nichž první, přípravná fáze, počíná podáním návrhu na prohlášení konkursu a končí prohlášením konkursu, druhá, realizační fáze, se v době od prohlášení konkursu do podání konečné zprávy správcem konkursní podstaty pojí s přihlašováním pohledávek věřitelů, zjišťováním majetku patřícího do konkursní podstaty a zpeněžováním tohoto majetku  a třetí, závěrečná fáze, počínající rozvrhovým usnesením postihuje vlastní rozvrh výtěžku konkursní podstaty mezi věřitele a zrušení konkursu. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně  o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, kterým  se zřetelem k bezprostředním účinkům takového rozhodnutí  končí první fáze konkursního řízení, je odvolání (nejde-li o návrh dlužníka). Usnesení, jímž odvolací soud potvrdí nebo změní usnesení soudu prvního stupně o návrhu na prohlášení konkursu, pak může být (při splnění podmínek uvedených v § 238a odst. 1 písm.  a/ ve spojení s § 237 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) podrobeno dovolacímu přezkumu. Dalším možným mimořádným opravným prostředkem je žaloba pro zmatečnost (srov. § 229 a násl. o. s. ř.), když usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka lze mít (ve smyslu § 229 odst. 1 o. s. ř.)  za usnesení, kterým bylo řízení (co do první fáze, v níž se rozhoduje o návrhu na prohlášení konkursu) skončeno. Právě tyto řádné a mimořádné opravné prostředky pak slouží k tomu, aby účastník jejich prostřednictvím mohl uplatnit námitky spojené též s existencí vad řízení (ať již jde o tzv. zmatečnostní vady řízení nebo o vady řízení, které mohly mít za následek  nesprávné  rozhodnutí ve věci) nebo námitky, jejichž prostřednictvím zpochybní existenci předpokladů pro prohlášení konkursu ke dni rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu. Smyslem úpravy obsažené v ustanovení § 44 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nebylo a není to, aby soustava výše popsaných opravných prostředků byla nahrazena institutem zrušení konkursu nebo aby byla o tento institut rozmnožena. Takový záměr zákonodárce by neodpovídal ani účelu zákona (§ 1 odst. 1 ZKV) ani cíli konkursu (§ 2 odst. 3 ZKV) a ve svém důsledku by vedl k tomu, že by se zcela setřel rozdíl mezi odvoláním dlužníka proti usnesení soudu prvního stupně o prohlášení   konkursu na jeho majetek na straně jedné  a návrhem na zrušení konkursu podle § 44 odst. 1 písm. a/ ZKV na straně druhé. Uvedené platí tím více, že podle konstantního výkladu podávaného soudní praxí jsou v řízení o odvolání dlužníka proti usnesení o prohlášení konkursu na jeho majetek z hlediska konkursního práva rozhodné skutečnosti, které nastaly (vznikly) nejpozději ke dni prohlášení konkursu soudem prvního stupně (srov. § 12a odst. 2 a § 13 odst. 6 ZKV). Ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. tím není dotčeno. Smysl úpravy obsažené v ustanovení § 44 odst. 1 písm. a/ ZKV pak podle odvolacího soudu tkví v tom, aby měl konkursní soud k dispozici nástroj, kterým v dalších fázích konkursního řízení, následujících po prohlášení konkursu, bude moci i bez návrhu (z úřední povinnosti) zohlednit zjištění, že tu nejsou předpoklady pro konkurs. To plyne též z jazykového vyjádření zkoumané normy,  konkrétně z užití přítomného času (srov. spojení „zjistí-li, že tu nejsou“). Teleologickému i jazykovému výkladu uvedeného ustanovení odpovídá, že důvodem pro zrušení konkursu podle § 44 odst. 1 písm. a/ ZKV není absence předpokladů pro prohlášení konkursu v době předcházející prohlášení konkursu, nýbrž pouze zjištění, že tyto předpoklady nejsou dány ke dni, kdy soud o zrušení konkursu rozhoduje. Jinak řečeno, při zkoumání důvodů pro zrušení konkursu podle ustanovení § 44 odst. 1 písm. a/ ZKV se konkursní soud nezabývá správností  procesního postupu soudu předcházejícího vydání usnesení o prohlášení konkursu, ani správností rozhodnutí o prohlášení konkursu, případně rozhodnutí je potvrzujícího. Opačný úsudek by vedl k absurdnímu závěru, že soud prvního stupně je postupem podle § 44 odst. 1 písm. a/ ZKV oprávněn přezkoumávat  i správnost vlastního rozhodnutí o prohlášení konkursu. Předpoklady pro konkurs vymezuje ustanovení § 12a odst. 1 a 2 ZKV prostřednictvím odkazu na příslušná další ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání. Konkrétně se zde odkazuje na ustanovení § 1 ZKV, jež jako předpoklad konkursu zakotvuje existenci úpadku dlužníka (formou insolvence nebo předlužení), dále na ustanovení § 1a ZKV, jež z působnosti zákona o konkursu a vyrovnání vylučuje tam zmíněné subjekty (územní samosprávný celek nebo jinou právnickou osobu zřízenou zákonem, jestliže stát převzal její dluhy nebo se za ně zaručil), na ustanovení § 12a odst. 3 ZKV, které nedovoluje prohlásit konkurs na majetek politické strany nebo politického hnutí v době ode dne vyhlášení celostátních voleb do Poslanecké sněmovny, Senátu, zastupitelstev měst a obcí nebo zastupitelstev vyšších územních samosprávných celků do desátého dne po posledním dni těchto voleb (písmeno a/), po dobu nucené správy podle zvláštních předpisů, ledaže prohlášení konkursu navrhl nucený správce (písmeno b/) a po dobu ochranné lhůty, ledaže by bylo zjištěno, že v návrhu na její povolení dlužník uvedl nepravdivé nebo neúplné údaje (písmeno c/), a konečně na ustanovení § 67c odst. 1 ZKV, podle kterého konkurs nelze prohlásit u dlužníka, který je právnickou nebo fyzickou osobou, jehož převážným předmětem činnosti je zemědělská prvovýroba, v období od 1. dubna do 30. září. Přitom z povahy té fáze konkursního řízení, ve které soud může vydat rozhodnutí podle § 44 odst. 1 písm. a/ ZKV, plyne, že úvaha o absenci některého z takto formulovaných předpokladů se - logicky - nemůže prosadit ve stejné podobě jako tomu bylo v době, kdy soud rozhodoval o návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Z výše uvedeného podle odvolacího soudu vyplývá, že důvodem pro zrušení konkursu nemůže být sama o sobě skutečnost, že v další fázi konkursního řízení vyšlo najevo, že v době prohlášení konkursu byl úpadce osobou, jejímž převážným předmětem činnosti byla zemědělská prvovýroba a že konkurs byl přesto prohlášen v období od 1. dubna do 30. září; závěr, že tu nejsou předpoklady pro konkurs, by totiž soud mohl učinit,