29 Odo 343/2006 — Nejvyšší soud

29 Odo 343/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2008 Spisová značka:29 Odo 343/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.343.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 343/2006 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Mgr. J. F.,  jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně Č. D. a. s.,  zastoupené  advokátem,  proti žalované Č. r. – F. ú. v K., o zaplacení částky 77.801,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v K. pod sp. zn. 12 C 629/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v P.ze dne 13. září 2005,  č. j. 28 Co 332/2005-75, takto:   Rozsudek Krajského soudu v P. ze dne 13. září 2005, č. j. 28 Co 332/2005-75, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 7. února 2005, č. j. 12 C 629/2003-60, Okresní soud v K. uložil žalované (Č. r. – F. ú. v K.) zaplatit žalobkyni (správkyni konkursní podstaty úpadkyně Č. D., a. s.) částku 77.801,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 27. února 2001 do zaplacení.   Soud uzavřel, že žalovaná po prohlášení konkursu na majetek úpadkyně přijala od poddlužníků „žalobkyně“ (správně úpadkyně) plnění v celkové výši 77.801,- Kč. Tyto „pohledávky“ náleží   do konkursní podstaty a žalovaná je měla vydat žalobkyni spolu s úroky z prodlení (jelikož na žalobkyninu výzvu nereagovala a přijatá plnění nevydala). V rovině právní vyšel soud z ustanovení § 9d a § 14 odst. 5   zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu  a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). K odvolání žalované Krajský soud v P. v záhlaví označeným rozsudkem ze dne 13. září 2005, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Odvolací měl skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně  za nesporný; dále odkázal na závěry, které formuloval ve svém předchozím rozhodnutí v této věci (v usnesení ze dne 20. září 2004, č. j. 28 Co 380/204 - 53, jímž zrušil usnesení soudu prvního stupně  ze dne 25. ledna 2004, č. j. 12 C 629/2003 - 43, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11. května 2004, č. j. 12 C 629/2003 - 50, o zastavení řízení pro nedostatek soudní pravomoci, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízeni). Na tomto základě přitakal soudu prvního stupně i v rovině právní, akcentuje, že v souzené věci jde o uplatnění nároku podle ustanovení § 14 odst. 4 ZKV ve znění účinném do 30. dubna 2004 (nikoli podle § 14 odst. 5 ZKV v pozdějším znění).   Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, namítajíc, že  je dán dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Konkrétně dovolatelka uvádí, že podle ustanovení § 73 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vydal F. ú. v K. (dále též jen „finanční úřad“) exekuční příkazy na přikázání jiných peněžitých pohledávek než z účtu u peněžního ústavu k úhradě daňového nedoplatku dlužnice Č. D. a. s. Exekuční příkazy a vyrozumění o právní moci exekučních příkazů pak byly poddlužníkům doručeny před prohlášením konkursu na majetek dlužnice. Poté, co byl 24. listopadu 2006 prohlášen konkurs na majetek dlužnice, neučinil finanční úřad žádný úkon, jenž by byl v rozporu s účinky prohlášení konkursu uvedenými v § 14 odst. 1 písm. a/ a e/ ZKV; není proto povinen vydat do konkursní podstaty ušlé plnění ve smyslu § 14 odst. 4 ZKV (§ 14 odst. 6 ZKV  ke dni podání dovolání). Závěr soudu prvního stupně, že povinnost vydat plnění do konkursní podstaty je dána, jelikož finanční úřad nereagoval na výzvu správce konkursní podstaty, je podle dovolatelky v rozporu se skutkovým i právním stavem. Na výzvu správce konkursní podstaty z 3. října 2001 odpověděl finanční úřad rozhodnutím z 13. prosince 2001 a nečinnost finančního úřadu by nenaplnila podmínku formulovanou v § 14 odst. 4 ZKV (postup v rozporu s účinky prohlášení konkursu uvedenými v § 14 odst. 1 písm. a/ a e/ ZKV). Zákaz provést exekuci postihující majetek patřící do konkursní podstaty podle § 14 odst. 1 písm. e/ ZKV směřoval nejen proti finančnímu úřadu, ale i proti osobám, jež byly na základě exekučního příkazu povinny exekuci provést (vyplatit přikázanou pohledávku). Prohlášením konkursu na majetek dlužnice (24. listopadu 2000) odpadla jejím dlužníkům povinnost plnit finančnímu úřadu. Dlužníci úpadkyně tedy tím, že exekuovanou pohledávku vyplatili finančnímu úřadu, postupovali v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. e/ ZKV. Tím, že dlužníci úpadkyně neoprávněně plnili finančnímu úřadu,  nenastaly účinky předvídané ustanovením § 314a odst. 3 o. s. ř., nezprostili se své povinnosti vůči úpadci a jejich závazek nezanikl ani podle § 559 odst. 2 zákona č.  40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“); svůj dluh nesplnili řádně, neboť nezaplatili tomu, komu byli povinni plnit. Finančnímu úřadu plnili bez právního důvodu a vyplacením exekuované pohledávky nevznikl mezi finančním úřadem a správkyní konkursní podstaty žádný závazkový vztah, z něhož by finanční úřad byl povinen plnit do konkursní podstaty. Konečně dovolatelka soudu vytýká, že rozhodnutí opírá o ustanovení § 9 a § 14 odst. 4 ZKV ve znění účinném „pro rok 2004“, ačkoli měla být aplikována ustanovení § 14 odst. 1 a § 27 odst. 4 ZKV, § 314a odst. 3 o. s. ř. a § 559 odst. 2 obč. zák. Dovolatelka proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, s tím, že napadené rozhodnutí vychází ze správně a dostatečně zjištěného skutkového stavu a je postaveno na správném právním hodnocení. Dovolatelka totiž skutečně provedla výkon rozhodnutí zakázaný ustanovením § 14 odst. 4 ZKV (ve znění platném v době provedení výkonu rozhodnutí), když přijala plnění od dlužníků úpadkyně.   Se zřetelem k bodům 2. a 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005 (podle občanského soudního řádu v témže znění odvolání projednal a rozhodl o něm odvolací soud). Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pro posouzení výkladu ustanovení  § 9d a § 14 odst. 4 ZKV v rozhodném znění. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval  tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci  odvolacím soudem. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Podle ustanovení § 9d odst. 1 ZKV, orgány veřejné správy, zejména  finanční úřady, katastrální úřady, orgány evidující motorová vozidla a jiné orgány státní správy, jakož i notáři, Středisko cenných papírů, banky, provozovatelé telekomunikačních služeb, pošta a jiné osoby, které se zabývají přepravou zásilek, pojišťovny, vydavatelé tisku a dopravci, jsou povinni poskytnout správci na jeho písemnou žádost součinnost dále uvedeným způsobem. Dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. e/ ZKV má prohlášení konkursu mimo jiné i ten účinek, že nelze provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty a k tomuto majetku nelze ani nabýt právo na oddělené uspokojení (§ 28). Ustanovení § 14 odst. 4 ZKV pak určuje, že postupují-li osoby uvedené v § 9d v rozporu s účinky prohlášení konkursu uvedenými v odstavci 1 písm. a/ a e/, musí vydat do podstaty ušlé plnění; domáhat se toho může správce i kterýkoliv z konkursních věřitelů. V této podobě platila citovaná ustanovení