29 Odo 478/2002 — Nejvyšší soud

29 Odo 478/2002 citace  Název judikátu:Konkurs. Předběžný správce. Přípustnost dovolání. Právní věta:Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o ustanovení předběžného správce, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2002 Spisová značka:29 Odo 478/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.478.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Heslo:Konkurs Dotčené předpisy:§ 237 předpisu č. 99/1963Sb. § 238a předpisu č. 99/1963Sb. § 9a předpisu č. 328/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:52 / 2003 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 478/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Ivany Štenglové ve věci konkursu dlužnice B. P. a. s. , zastoupené, advokátem, o návrhu věřitelů A) R. A., s. r. o. , B) S., spol. s r. o., C) M., a. s., a D) M. P. a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 43 K 28/2001, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2002, č. j. 2 Ko 165/2001263, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í: Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. února 2002, č. j. 2 Ko 165/2001-263, potvrdil usnesení ze dne 31. října 2001, č. j. 43 K 28/2001-136, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ustavil předběžným správcem dlužnice advokáta J. R., uzavíraje, že jsou splněny podmínky takového opatření ve smyslu ustanovení § 9a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Dlužnice podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, namítajíc, že je dán dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání snáší argumenty na podporu závěru o existenci označeného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o ustanovení předběžného správce, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a odst. 1 písm. b/ až g/ a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Podle ustanovení § 238a o. s. ř. je dovolání přípustné také proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání (odstavec 1 písm. a/ o. s. ř.). Ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř. platí obdobně (odstavec 2). Dle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ustanovení § 238a o. s. ř. stanoví přípustnost dovolání proti v tomto ustanovení vyjmenovaným rozhodnutím za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v § 237 odst. 1 o. s. ř., s tím, že omezení formulovaná v ustanovení § 237 odst. 2 o. s. ř. se neuplatní. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. tedy není dovolání přípustné proti každému měnícímu či potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci konkursu a vyrovnání; rozhodnutí odvolacího soudu musí především měnit nebo potvrzovat konkursní či vyrovnací rozhodnutí soudu prvního stupně „ve věci samé“. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení o ustanovení předběžného správce (usnesení odvolacího soudu je potvrzující), však usnesením ve věci samé není. Skutečnost, že odvolací soud účastnici (nesprávně) poučil, že dovolání proti jeho rozhodnutí je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá, jelikož to směřuje proti rozhodnutí, proti němuž ze zákona přípustné není (srov. mutatis mutandis též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 58/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 31. července 2002 JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r. předseda senátu