29 Odo 678/2003 – Nejvyšší soud

29 Odo 678/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v konkursní věci dlužnice M., spol. s r. o., o návrhu věřitelů a) M. P., s. r. o., a b) Nemocnice ve S., příspěvkové organizace, na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 K 12/98, o dovolání věřitelky a) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. ledna 2003, č. j. 2 Ko 175/2002-202, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. ledna 2003, č. j. 2 Ko 175/2002 202 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2002, č. j. 39 K 12/98-190, se ve vztahu mezi navrhující věřitelkou a) a dlužnicí zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací krajskému soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. dubna 2002, č. j. 39 K 12/98-190, odmítl (podle § 43 občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) návrhy věřitelů na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, uváděje, že právní zástupce věřitelů ani na výzvu soudu nepředložil pověření k tomu, aby jej jeho advokátní koncipient v řízení zastupoval. K odvolání navrhujících věřitelů Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. ledna 2003, č. j. 2 Ko 175/2002 - 202, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení o jejich návrzích zastavil. Odvolací soud uzavřel, že nedostatek zmocnění Mgr. K. B. (advokátního koncipienta) pro podepsání návrhů na zahájení řízení za právního zástupce věřitelů JUDr. J. Š. je nedostatkem podmínek řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř., který se nepodařilo odstranit. Proti usnesení odvolacího soudu podala věřitelka a) včasné dovolání, namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy že je dán dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Konkrétně dovolatelka uvádí, že odvolací soud vyložil ustanovení § 28 odst. 1 o. s. ř. extenzívně, jestliže povinnost doložit soudu písemnou plnou moc vztáhl i na zmocnění dalších zástupců advokáta podle § 25 odst. 2 o. s. ř. Přesto, že advokát nedoložil oprávnění svého koncipienta již při prvním úkonu, který koncipient ve věci učinil, tento nedostatek konvalidoval přípisem ze dne 28. srpna 2001, který lze považovat za dostatečný doklad o tom, že koncipient byl zmocněn k podpisu návrhů na zahájení řízení. Dovolatelka proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud nejprve zkoumal přípustnost dovolání. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ustanovení § 239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. určuje, že dovolání je přípustné i proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno. Dle ustanovení § 221 o. s. ř. ve znění účinném v době rozhodování odvolacího soudu platilo, že nejsou-li podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozhodnutí, soud je zruší. Učiní tak zejména, jestliže tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení (odstavec 1 písm. b/). Zruší-li odvolací soud rozhodnutí, a/ vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo b/ postoupí věc věcně příslušnému okresnímu nebo krajskému soudu, popřípadě soudu zřízenému k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, anebo c/ rozhodne o zastavení řízení, jestliže je tu takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1); není-li dána pravomoc soudů, rozhodne též o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží (odstavec 2). Nejvyšší soud pak již v usnesení uveřejněném pod číslem 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, od nějž nevidí důvodu odchýlit se ani v této věci, podle kterého nedostatek podmínky řízení a vada žaloby jsou navzájem nezaměnitelnými pojmy procesního práva, samostatně upravenými, které mají odlišné důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu. S účinností od 1. ledna 2001 se ony „rozdílné reakce“ projevují i způsobem, jakým soud rozhoduje, totiž tak, že konečnou reakcí soudu na přetrvávající nedostatek podmínky řízení je zastavení řízení (srov. § 104 o. s. ř.) a konečnou reakcí soudu na vady žaloby či jiného návrhu na zahájení řízení, jež brání pokračování v řízení, je odmítnutí takového podání (srov. § 43 odst. 2 o. s. ř.). Také v důvodové zprávě k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jsou změny, jichž s účinností od 1. ledna 2001 mělo doznat (a také doznalo) ustanovení § 43 o. s. ř. vysvětleny tím, že rozhodnutí o zastavení řízení je opatřením, které soud činí v případě nedostatku podmínek řízení nebo zpětvzetí návrhu. To, že nebyly odstraněny vady podání, není nedostatkem podmínek řízení. Nemá-li docházet v soudní praxi k zaměňování těchto institutů, je potřebné odlišit i způsob rozhodování. Vadné podání proto bude nadále usnesením odmítáno. Z ustanovení § 221 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. v rozhodném znění pak plyne, že učiní-li odvolací soud závěr, že řízení před soudem prvního stupně trpí takovými vadami, že toto řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení a tento nedostatek nebyl nebo nemohl být regulérně zhojen v odvolacím řízení, je to důvodem ke kasaci rozhodnutí soudu prvního stupně a (ve smyslu ustanovení § 221 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) též k případnému zastavení řízení. To platí nejen tehdy, je-li odvolacímu přezkumu podrobováno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, nýbrž i tehdy, učiní-li odvolací soud takový závěr v řízení o odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení (zde návrh na prohlášení konkursu) podle § 43 odst. 2 o. s. ř. Z toho, že v této věci odvolací soud nesprávně (v rozporu s výše uvedeným) usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na prohlášení konkursu „změnil“ tak, že řízení zastavil, pak nelze vyvozovat pro dovolatelku procesně nepříznivé důsledky potud, že takto formulované usnesení odvolací soudu není v ustanovení § 239 o. s. ř. výslovně zmíněno (a to logicky, neboť zákon nemůže předjímat vydání procesně nesprávných rozhodnutí) jako usnesení, proti kterému je dovolání přípustné. Jinak řečeno, měl-li odvolací soud za to, že jsou dány důvody k zastavení řízení, pak měl usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na prohlášení konkursu nejprve zrušit (podle § 221 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) a až pak mohl (za splnění podmínek formulovaných v § 221 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) řízení zastavit. Odtud Nejvyšší soud uzavírá, že napadené usnesení je z obsahového hlediska usnesením, jímž odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, tedy usnesením, proti němuž je dovolání přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že samo usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na prohlášení konkursu je výsledkem chybného úsudku soudu prvního stupně, který nerozpoznal, že nedostatek oprávnění k zastupování (jímž odmítnutí návrhu na prohlášení konkursu zdůvodnil) je nedostatkem podmínky řízení a nikoli nedostatkem návrhu na zahájení řízení (shodně srov. v judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 60 a v právní teorii např. Bureš J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha C. H. Beck 2003, str. 348 nebo Winterová, A. a kolektiv: Občanské právo procesní. 2. vydání. ISV nakladatelství. Praha 1996, str. 102). Dovolání je důvodné. U přípustného dovolání přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti též k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Takovou vadou je odvolací řízení postiženo. Nedostatek oprávnění k zastupování je - jak plyne přímo z odůvodnění napadeného usnesení - odstranitelným nedostatkem podmínky řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud pak zjevně přehlédl, že ustanovení § 221 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. v rozhodném znění mu dovolovalo, aby sám zastavil řízení pro nedostatek podmínek řízení, jen byl-li tu ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. (na něž je v označeném ustanovení výslovně odkazováno) takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit. Zjištění odvolacího soudu, že je zde odstranitelný nedostatek podmínek řízení (ve smyslu § 104 odst. 2 o. s. ř.), mohlo vést jen ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 221 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. v rozhodném znění) a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. v rozhodném znění). Uvedené se ostatně podává přímo z důvodové zprávy k zákonu č. 30 /2000 Sb., v níž je na dané téma výslovně uvedeno, že z nového znění § 221 odst. 2 (o. s. ř.) mimo jiné v