29 Odo 762/2001 — Nejvyšší soud

29 Odo 762/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2004 Spisová značka:29 Odo 762/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.762.2001.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 21 předpisu č. 99/1963Sb. § 207 předpisu č. 99/1963Sb. § 66b odst. 3 předpisu č. 328/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 762/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci dlužníka D. J. Č. L., d. , o návrhu věřitelů A) M. W. a. s., B) K. b., a. s., C) České republiky – Finančního úřadu v Č., D) D. IK, a. s. v likvidaci, a E) Č. v. z. a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 K 24/97, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 1998, č. j. 4 Ko 378/97-466, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 1998, č. j. 4 Ko 378/97-466, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. listopadu 1998, č. j. 4 Ko 378/97-466, zastavil řízení o odvolání dlužníka proti usnesení ze dne 19. srpna 1997, č. j. 27 K 24/97-287, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 207 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že k zastavení odvolacího řízení došlo proto, že odvolatel (dlužník) vzal podáním ze dne 26. října 1998 odvolání zpět. Dlužník podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř., namítaje, že řízení je postiženo zmatečností ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a f/ o. s. ř. (tedy že je dán dovolací důvod dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 o. s. ř.). Konkrétně dlužník spatřuje existenci zmatečnostních vad v tom, že schůze jeho představenstva, která se konala dne 21. října 1998, nebyla řádně svolána, takže to nemohlo platně přijmout usnesení ve smyslu ustanovení § 283 (správně § 238) odst. 3 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a článku 18 odst. 7 stanov dlužníka, na jehož základě byl z funkce předsedy představenstva odvolán L. G. (jenž v této funkci působil od 28. září 1995 a který se v době konání schůze nacházel ve vyšetřovací vazbě), a do představenstva kooptován Ing. I. Š., který byl zároveň zvolen předsedou představenstva. Kooptací Ing. Š. došlo i k porušení ustanovení § 248 odst. 2 obch. zák., ve spojení s článkem 18 odst. 1 stanov dlužníka, neboť za odstupující členku představenstva družstva Ing. I. R. měl být zvolen některý z náhradních členů představenstva (L. K. nebo Z. M.). Odtud dovolatel usuzuje, že odvolací soud pochybil, jestliže odvolací řízení zastavil na základě podání, jež spolupodepsala osoba, která nebyla oprávněna za dlužníka jednat (Ing. Š.). Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde – se zřetelem k datu vydání napadeného usnesení – i v této věci. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř. Nejvyšší soud se – v mezích dovolacího důvodu dle § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. -zabýval otázkou, zda řízení je postiženo některou ze zmatečnostních vad řízení tvrzených dovolatelem. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je řízení zmatečné i tehdy, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen. Podmínky formulované citovaným ustanovením musí být splněny kumulativně. Jak Nejvyšší soud uzavřel např. v usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 403/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2002, pod číslem 120, vadou podle cit. ustanovení je řízení postiženo, jen je-li zde osoba způsobilá být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), která však nemůže před soudem jako účastník samostatně jednat (§ 20 o. s. ř.) a současně (a přitom) není řádně zastoupena (někým, kdo odpovídající procesní způsobilost má). Ustanovení § 19a občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.”) určuje (a v rozhodné době určovalo), že způsobilost právnické osoby nabývat práva a povinnosti může být omezena jen zákonem (odstavec 1). Právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (odstavec 2). Dlužník jako právnická osoba má procesní způsobilost v plném rozsahu, neboť žádný zákon v tom směru jeho způsobilost samostatně jednat neomezuje. Zmatečností podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. tudíž řízení není postiženo. Zbývá se vypořádat s tvrzením o existenci vady dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. Toto ustanovení spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud též ve svých rozhodnutích opakovaně vysvětlil, že hodnotící úsudek projevený v rozhodnutí (zde závěr odvolacího soudu, že dlužník vzal odvolání zpět) není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení” (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod pořadovým číslem 42, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1957/98, uveřejněné v č. 1, ročníku 2000, téhož časopisu, pod číslem 8). Řízení tedy není postiženo ani vadou dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. Po obsahové stránce však lze námitky dovolatele podřadit i dovolacímu důvodu dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Přitom skutečnost, že odvolání vzal zpět jménem dovolatelky někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn, takovou vadou řízení (v situaci, kdy odvolací soud měl zpětvzetí odvolání za účinné) je. Zbývá tudíž prověřit pravdivost dovolatelova tvrzení. Jak se podává z obsahu spisu, podáním ze dne 26. října 1998, podaným téhož dne u soudu prvního stupně, vzal dlužník zpět odvolání proti usnesení o prohlášení konkursu na jeho majetek. Jako osoby jednající za dlužníka podání vlastnoručně podepsali Ing. I. Š. (označený jako předseda představenstva) A F. U. (označený jako místopředseda představenstva), přičemž podpisy obou jmenovaných jsou notářsky ověřeny (podle ověřovací doložky oba jmenovaní listinu před notářem 26. října 1998 podepsali). K prokázání dovolacího důvodu pak Nejvyšší soud – ve shodě s ustanovením § 243a odst. 2 o. s. ř. – provedl dokazování listinami. Z rejstříkového spisu dlužníka, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. Dr. XXVIII 207, Nejvyšší soud zjistil, že: - podáním ze dne 26. října 1998 (č. 962), podaným u soudu téhož dne, dlužník, navrhl změnu zápisu družstva tak, že dojde k výmazu dosavadních členů představenstva L. G. (předsedy) a I. R. a F. U. a nově budou do obchodního rejstříku zapsáni Ing. I. Š. (předseda), F. U. (místopředseda) a L. G. (člen představenstva), vše coby výsledek mimořádné schůze představenstva ze dne 21. října 1998. Návrh na zápis je podepsán Ing. Š. a F. U., jejichž podpisy jsou úředně ověřeny. Doplňujícím podáním ze dne 19. listopadu 1999 pak dlužník navrhl změnu zápisu ohledně členky představenstva E. P., která změnila příjmení a bydliště. - podle notářského zápisu sp. zn. NZ 134/98, N 156/98, ze dne 21. října 19