29 Odo 891/2003 — Nejvyšší soud

29 Odo 891/2003 citace  Název judikátu:Družstvo. Transformace družstva. Změna stanov družstva. Vkladová povinnost osob, které zůstaly členy družstva po transformaci. Právní věta:Schválením změn stanov podle § 11 odst. 1 zákona č. 42/1992 Sb. a § 765 odst. 2 obch. zák. vznikla osobám, které zůstaly členy družstva po transformaci, vkladová povinnost. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2004 Spisová značka:29 Odo 891/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.891.2003.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Heslo:Družstvo Dotčené předpisy:§ 223 odst. 3 předpisu č. 513/1991Sb. § 224 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb. § 224 odst. 4 předpisu č. 513/1991Sb. § 224 odst. 5 předpisu č. 513/1991Sb. § 224 odst. 5 předpisu č. 42/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:74 / 2006 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 251/04 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 891/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce A. S.,  zastoupeného, advokátem,  proti žalovanému Z. d. D. - v likvidaci,  o zaplacení 450.280,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 254/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 2003, čj. 15 Co 506/2000-197, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: V záhlaví označeným napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 29.8.2000, č.j. 7 C 254/94-178, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení 450.280,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení družstva     ve výši majetkového podílu z transformace. Dále pak odvolací soud nevyhověl žádosti       na připuštění dovolání. V odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud uvedl, že lze souhlasit           se skutkovými závěry soudu prvního stupně, že žalobce byl po transformaci Z. d. v D. členem tohoto družstva, a že jeho členství zaniklo ke dni 30.9.1993       na základě jeho výpovědi. Žalobci byl podle zákona č. 42/1992 Sb. (dále jen „transformační zákon“) vypočten majetkový podíl ve výši 567.370,- Kč, přičemž ohledně části tohoto majetkového podílu uzavřeli účastníci dohodu o vypořádání restitučních nároků a žalovaný tyto restituční nároky žalobce uspokojil. Žalobce tvrdí, že část vypočteného transformačního podílu ve výši 450.980,- Kč se nestala jeho členským vkladem do družstva po transformaci, neboť v tom směru neučinil žádný úkon. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že se žalobce zúčastnil členské schůze žalovaného konané dne 30.11.1992, na níž byla schválena změna stanov v rámci jejich přizpůsobení obchodnímu zákoníku. Protože žalobce zůstal i nadále členem žalovaného družstva po jeho transformaci, vztahovaly se i na něho stanovy žalovaného schválené na uvedené schůzi. Odvolací soud z toho, že v procesu transformace nedochází k zániku původního družstva a vzniku nového subjektu dovodil, že jestliže osoba, která byla členem družstva před jeho transformací, zůstala jeho členem i po transformaci, nevkládá do družstva členský vklad jako při založení družstva podle obchodního zákoníku a nemusí tedy činit právní úkon k tomu směřující. Povinnost vložit do družstva členský vklad má člen družstva pouze při vzniku nového družstva. Stanovy družstva musí při transformaci pouze nově určit podíl každého člena na zapisovaném základním jmění družstva. Stanovy musí v návaznosti na vypočtené majetkové podíly členů družstva z transformace určit výši členského vkladu každého člena družstva, čímž současně určí i poměry splacených vkladů členů družstva a tedy i podíl na základním jmění družstva, které je podle § 223 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen          „obch. zák.“) souhrnem členských vkladů. Vzhledem k tomu, že obchodní zákoník ani transformační zákon neupravují možnost vyplacení majetkového podílu z transformace osobě, která byla členem družstva před transformací a zůstala jí i po transformaci, nelze než dovodit, že majetkový podíl této osoby z transformace se stal po transformaci součástí obchodního majetku družstva, a to jako vklad člena do družstva. Tento vklad však člen nesplácí, neboť již byl splacen a nečiní tedy ani jakýkoli právní úkon směřující k vložení do družstva. Proto žalobce nesplňuje předpoklady pro vydání majetkového podílu podle § 13 odst. 2 transformačního zákona. Z uvedeného vyplývá, že nárok uplatněný žalobcem nelze posuzovat podle občanského zákoníku, ale podle § 233 a § 234 obch. zák. Žalobce přitom svůj nárok opírá výslovně        o „nároky uplatněné v transformačním zákoně a občanském zákoníku“, přičemž takto uplatněným nárokům odpovídalo i skutkové tvrzení žalobce. Žádosti na připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl, neboť otázku právní kvalifikace uplatněného nároku již dovolací soud řešil v rozhodnutí publikovaném v časopisu Soudní judikatura č. 3/2002 pod č. 58. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Z odůvodnění dovolání vyplývá, že namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. V dovolání uvedl, že o tom, že byl dovolatel členem žalovaného družstva ještě určitou dobu po transformaci, není pochyb. Není pochyb ani o tom, že mu jako členovi vznikla povinnost vložit do družstva základní členský vklad. Tato povinnost neexistovala         před účinností obchodního zákoníku. Transformované družstvo převzalo tuto povinnost      do svých stanov v čl. 4 odst. 7 kde „se stanoví nikoli to, že se členové dohodli a jako projev své vůle vyjádřené v textu stanov prohlásili své transformační majetkové vklady vypočtené v transformaci za své základní členské vklady, ale v podobě pouhého uložení povinnosti     tyto majetkové podíly do družstva vložit.“ Samy stanovy družstva tedy předpokládají,        že po jejich přijetí každý člen učiní ještě projev vůle směřující ke vložení transformačního podílu na členský vklad. Tento projev vůle prokazatelně dovolatel výslovně nikdy neučinil.          „Jde o stejnou situaci, v jaké se ocitne člen družstva po zaplacení vstupního členského vkladu. I on má již jako člen povinnost vložit do družstva i zbývající část svého členského vkladu. Musí proto učinit tento projev vůle, v tomto případě navíc ještě provázený i faktickým plněním.“   Dále pak dovolatel dovozuje, že jeho postavení je, za situace, kdy mu vůči družstvu vznikla pohledávka na majetkový podíl z transformace, obdobné postavení osoby, která      by před svým vstupem do družstva půjčila družstvu částku odpovídající výši členského vkladu. Po vstupu do družstva by vložila do družstva v hotovosti částku odpovídající vstupnímu vkladu. Zůstala by jí povinnost ve stanovené lhůtě vložit zbývající část členského vkladu, aniž by kdo dovozoval, že se uvedená půjčka stala plněním na její členský vklad. Právní závěr odvolacího soudu o tom, že nezanikají-li v důsledku transformace družstvo ani členství jeho členů, není třeba, aby členové vkládali do družstva jakékoli vklady, tj. činili právní úkony v tom směru, označil dovolatel za naprosté nepochopení zákona.     Před transformací družstva totiž neexistovala majetková účast členů, výjimkou bylo pouze   pár družstev, která už na základě posledního zákona o zemědělském družstevnictví zakotvila      ve stanovách členské vklady a provedla jejich výpočet. Protože i tato družstva musela vložit „do transformace a výpočtu transformačních podílů“ všechen majetek, i v těchto několika družstvech tyto členské vklady na počátku transformačního procesu zanikly. V rámci transformace se podle dovolatele žádné členské vklady nevytvářely. Transformační zákon se o členských vkladech vůbec nezmiňuje, o členských vkladech hovoří pouze obchodní zákoník. I ten však stanoví pouze povinnost člena „vložit do družstva při vzniku členství členský vklad. Obchodní zákoník přitom nestanoví, že by měli členové vložit do družstva majetkové podíly z transformace nebo že by se tyto podíly měly v členské vklady změnit. Jediné co lze z úpravy obchodního zákoníku dovodit je, že od jeho účinnosti nemůže členství bez základního členského vkladu existovat. To, že by se měly majetkové podíly z transformace změnit na podíly členů na zapisovaném základním jmění družstva, nestan