3 Tdo 1016/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1016/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:25. 8. 2010 Spisová značka:3 Tdo 1016/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1016.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Dotčené předpisy:§ 234 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 11. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1016/2010U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. srpna 2010 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným T. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 3. 2010, č. j. 68 To 85/2010-251, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 42/2009, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : V rámci odsuzující části rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 12. 2009, č. j. 1 T 42/2009-225, byl obviněný T. S. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) na tom skutkovém základě, že „dne 7. 3. 2009 v době okolo 10.45 hod. v H. na T., poblíž schodů k ubytovně na ulici V., žádal po své babičce J. S., aby mu vydala finanční hotovost ve výši 200,- Kč, přičemž držel v pravé ruce kuchyňský nůž s čepelí o délce 10,5 cm, jejíž špičkou mířil na její břicho, aby ji zastrašil, když mu však jmenovaná sdělila, že u sebe žádné peníze nemá, schoval nůž do kapsy“. Za to byl podle § 234 odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72a odst. 2 tr. zák. mu současně byla uložena zabezpečovací detence. Stejným rozsudkem byl dále obviněný výrokem podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 20. 2. 2009, sp. zn. 3 ZT 309/2008, pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 17. 3. 2010, č. j. 68 To 85/2010-251, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 17. 3. 2010 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým zároveň napadl v odsuzující části i rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že již soud prvního stupně nesprávně právně posoudil skutek popsaný v obžalobě a posléze i ve výroku rozsudku. Z dikce tzv. skutkové věty nelze podle jeho názoru jednoznačně dovodit, že by se vůči své babičce – poškozené J. S. - skutečně dopustil trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Pro takovou právní kvalifikaci jeho jednání totiž chybělo naplnění zákonného znaku dané skutkové podstaty, a to použití „pohrůžky bezprostředního násilí“. Ten podle dovolatele rozhodně nelze dovodit pouze z toho, že při vznášení svého požadavku o vydání peněz držel v ruce nůž. Dovolatel zdůraznil, že nůž držel u svého těla, přičemž stál ve vzdálenosti asi 1 metru od poškozené a svoji žádost o poskytnutí částky 200,- Kč nijak nestupňoval ani ji nedoprovázel jakýmkoliv verbálním projevem. Za takto zjištěných skutkových okolností pak soudy dospěly k vadnému právnímu posouzení věci, tj. že se předmětným skutkem dopustil trestného činu loupeže, ačkoliv skutkový stav věci, který měly k dispozici, tento závěr nedovoloval. Obviněný je proto přesvědčen, že jeho dovolání je důvodné. V jeho závěru pak navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. a § 265l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 3. 2010, č. j. 68 To 85/2010-251, a věc vrátil tomto soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby ho podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K argumentaci dovolatele poznamenal, že nebývá zvykem žádat někoho o peníze s nožem v ruce a je zcela logické, že poškozená jeho počínání chápala jako pohrůžku násilím, a to pohrůžku bezprostřední, neboť obviněný držel předmětný nůž jen několik desítek centimetrů od jejího těla. Soud prvního stupně navíc učinil skutková zjištění, že ačkoliv se poškozená o dovolatele starala místo jeho rodičů, kradl jí občas věci a někdy vůči ní používal i brachiálního násilí. Krátce před incidentem došlo mezi obviněným a poškozenou telefonicky ke sporu, při němž obviněný poškozené vulgárně nadával a vyjadřoval se, že ji zabije. Tyto skutečnosti pak podle státního zástupce nasvědčují tomu, že i samotné držení nože v ruce spojené s dovolatelovým požadavkem na vydání částky 200,- Kč, bylo pohrůžkou bezprostředního násilí a že soudem použitá právní kvalifikace skutku je přiléhavá. S ohledem na výše uvedené důvody uzavřel státní zástupce své písemné vyjádření návrhem, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně připomněl, že navrhované rozhodnutí lze podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, což současně také navrhl. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí. Obviněný T. S. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je či není v souladu se způsobem jednání předpokládaným v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Námitkou, že jeho jednání popsané ve výroku o vině v odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně bylo nesprávně právně posouzeno jako trestný