3 Tdo 1457/2009 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1457/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2009 Spisová značka:3 Tdo 1457/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1457.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1457/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2009 o dovolání podaném obviněným J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2009, č. j. 3 To 234/2009-434, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 255/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2009, č. j. 12 T 255/2008-382, byl obviněný J. B. v bodě ad 1/ výroku uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že „v době nejméně od 31. 7. 2007 do 6. 9. 2008 s výjimkou období září do prosince 2007, kdy došlo k poslednímu útoku, v B. ve společně obývaném bytě na ul. J., opakovaně s různou četností několikrát týdně bez zjevné příčiny verbálně napadal svoji družku M. M., kdy ji urážel těmi nejhrubšími a nejvulgárnějšími výrazy, vyhrožoval, že je všechny pozabíjí, že pohlavně zneužije její nezletilou dceru S., a fyzicky ji napadal tak, že ji fackoval, pěstí ji tloukl do obličeje, kopal do nohou, rozbíjel nábytek a zařízení domácnosti, přičemž takovéto jeho jednání bylo důvodem zásahu Policie ČR ve dnech 31. 7. 2007 a 17. 9. 2007, a ve dnech 7. 1., 9. 4. a 12. 5. 2008 a při posledním útoku dne 6. 9. 2008, po kterém byl zadržen a následně vzat do vazby, poškozené opět nadával hrubými vulgárními výrazy, uhodil ji do tváře a bil ji po celém těle a bránil jí v odchodu z bytu, posléze když se poškozené podařilo z bytu utéci, aby přivolala policii, tak ji dostihl u telefonní budky na ul. V., napadl ji fackami, škrcením, a když byla na zemi, tak ji kopal, v důsledku tohoto zlého nakládání poškozená M. Ř. trpí posttraumatickou stresovou poruchou“, a v bodě ad 2/ trestným činem týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. na tom skutkovém základě, že „v době nejméně od poloviny září 2007, kdy se vrátil do bytu na ul. J., do kterého mu byl zakázán vstup na základě rozhodnutí soudu, do 6. 9. 2008 v B. a jinde s četností několikrát týdně, slovně a fyzicky napadal nezletilé děti své družky M. Ř., a to S. Ř., , a J. B., kterého osvojil. Dětem nadával a urážel je těmi nejhrubšími a nejvulgárnějšími výrazy a fyzicky napadal S. a J., naposledy S. napadl dne 31. 8. 2008 při návštěvě v ozdravovně v K., a to tím způsobem, že ji klackem uhodil přes záda a vulgárně ji urážel, nezletilého J. fyzicky ztrestal proto, že byl poškozený v okně se psem a kamarád ho pochválil či ho ztrestal za to, že mu údajně zašpinil tričko, a to tak, že nezletilého opakovaně udeřil, přičemž děti byly neustále vystaveny jeho neurvalému chování, kterého se dopouštěl vůči jejich matce, což mělo za následek narušení a vážné ohrožení jejich psychického vývoje“. Za výše uvedené trestné činy byl obviněný podle § 215 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trest odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o jeho povinnosti nahradit poškozené ZP MV ČR, pobočce se sídlem B., C., škodu ve výši 860,- Kč. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 6. 2009, č. j. 3 To 234/2009-434, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. (bod 1/), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Za podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. poté sám ve věci nově rozhodl tak, že na témže skutkovém základě jako soud prvního stupně uznal obviněného vinným toliko trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin a trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, obviněnému podle § 215 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon ho podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stejně jako rozsudkem soudu prvního stupně uložena povinnost nahradit poškozené ZP MV ČR, pobočce se sídlem B. C., škodu ve výši 860,- Kč. Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve připomněl obsah rozhodnutí soudů v dané trestní věci. Své konkrétní námitky pak směřoval vůči výroku ad 2/ soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným trestným činem týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve vztahu k poškozené S. Ř. a který ponechal odvolací soud beze změny. Dovolatel poukázal na to, že s matkou nezletilé žil v druhovském poměru a její dceru tak mohl vychovávat ve smyslu § 215 tr. zák. pouze za předpokladu, že by k tomu byl matkou pověřen a sám s tím souhlasil. Ze zákona (§ 33 zákona č. 94/1963Sb., o rodině) by byl k výchově nezletilé povinen jen jako manžel její matky, pokud by žil ve společné domácnosti. Skutečnost, že nebyl výchovou nezletilé pověřen, podle něj dokládá jednak výpověď poškozené M. Ř., která v hlavním líčení uvedla, že ho k výchově dcery nepověřila, a jednak výpověď svědkyně M. P. (sestry M. Ř.), která uvedla, že se sestra domlouvala s učitelem, aby nebral v potaz nějaké omluvy obviněného (dovolatele), protože ten není zákonný zástupce nezletilé. Tím byla dle názoru dovolatele prokázána neexistence souhlasu matky, aby dceru S. vychovával. Nejednalo se tedy o osobu, která byla v jeho výchově. Závěr soudu prvního stupně o tom, že měl S. Ř. svěřenu do výchovy „s tichým souhlasem matky“, je proto třeba považovat za nesprávný. Dovolatel soudům dále vytknul, že stran souhlasu či svěření nezletilé do jeho výchovy se nevypořádaly s otázkou náležitostí tohoto právního úkonu. Poukázal na to, že náležitosti souhlasu či svěření dítěte do výchovy zákon o rodině speciálně neupravuje, a proto je nutno ve smyslu § 104 cit. zákona podpůrně vycházet z ustanovení občanského zákoníku. Z úpravy obsažené v ustanoveních § 34 a násl. občanského zákoníku (o právních úkonech) přitom vyplývá, že pod sankcí absolutní neplatnosti musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně a musí být určitý a srozumitelný. Tyto náležitosti souhlasu matky, aby se podílel na výchově nezletilé, podle přesvědčení dovolatele v řízení prokázány nebyly. Dokazování ve věci pak soudy nevedly ani tím směrem, zda a kdy byl případně existující souhlas matkou odvolán, přičemž v období po odvolání takového případného souhlasu by opět jeho jednání ve vztahu k nezletilé nemohlo být posuzováno jako trestný čin podle § 215 tr. zák. S ohledem na výše uvedené důvody dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 3 To 234/2009, ze dne 3. 6. 2009 zrušil v celém rozsahu a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 30. 11. 2009. K dnešnímu dni dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklarovala svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat. Obviněný J. B. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální