3 Tdo 264/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 264/2025-572 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2024, č. j. 50 To 354/2024-542, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 3 T 123/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech (dále také jen „okresní soud“) ze dne 22. 10. 2024, č. j. 3 T 123/2024-500, byl obviněný M. H. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané v bodě 1) výroku o vině] a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [jednání popsané v bodě 2) výroku o vině]. 2. Podle skutkových zjištění soudu trestná činnost spočívala v tom, že (převzato z výroku rozsudku okresního soudu a zestručněno) 1) dne 2. 12. 2023 v přesně nezjištěné době od 08:00 hod. do 14:55 hod., v bytě nacházejícím se v třetím nadzemním podlaží na adrese XY, který v té době obýval společně se svou přítelkyní N. M., nar. XY, v podnapilém stavu a poté, co přišedší poškozená odemkla a otevřela dveře bytu, ji vtáhl dovnitř, zavřel dveře, začal jí nadávat hrubými vulgárními výrazy a škrtit, povalil ji na zem, uchopil ji za vlasy a za ně ji obličejem dolů přes střepy z rozbitých sklenic a talířů zatáhl do ložnice, přičemž jí vytrhl část uměle prodloužených vlasů i s jejími pravými vlasy, v ložnici, kdy ještě stále ležela na zemi, ji opakovaně kopal do oblasti trupu a končetin, dále ji opakovaně udeřil rukou sevřenou v pěst i otevřenou dlaní do oblasti obličeje a hlavy, následně, když se poškozené podařilo vylézt na postel, po ní hodil noční stolek, kterým ji však nezasáhl, ze zdi vytrhl dřevěnou garnýž ve tvaru tyče a tou ji opakovaně udeřil zejména do oblasti hlavy, obličeje a nosu, do garnýže se přitom poškozené zamotaly vlasy, které jí takto opět vytrhl, vzápětí si nad ni klekl a pravou rukou ji začal škrtit v oblasti hrdla, kdy poškozená chvílemi ztrácela vědomí, přičemž vznik tohoto stavu nelze vyloučit ani otřesem mozku, který utrpěla, obviněný měl přitom zapálenou cigaretu, kterou típl o její břicho, následně ji dusil za pomoci polštáře a peřiny, poté ji poléval studenou vodou, kterou si donesl v plastovém koši na odpadky, aby ji přivedl k vědomí, ihned nato a v době, kdy ještě ležela na posteli, po ní hodil plazmovou televizi, kterou jí rovněž nezasáhl, poškozené se podařilo utéct do koupelny situované naproti ložnici, v níž se zavřela a držela dveře, které ovšem nešly uzamknout, obviněný dveře vysadil z pantů, opřel je vedle o zeď, opět poškozenou uchopil za vlasy a dotáhl ji za ně zpět do ložnice, kde ji znovu blíže nezjištěným způsobem fyzicky napadl, v jednom okamžiku však s napadáním přestal, pomohl poškozené vstát, doprovodil ji do obývacího pokoje na gauč, tam jí umyl zkrvavený obličej a přikryl ji, nicméně když ho poškozená prosila, aby přivolal lékařskou pomoc, protože je jí zle a motá se jí hlava, její žádosti nevyhověl s tím, že to nepotřebuje, že se prostě vyspí, posléze odešel do kuchyně, čehož se poškozená pokusila využít k odchodu z bytu, to se jí však nepodařilo, neboť ji uviděl a doprovodil ji zpět do obývacího pokoje a tam ji opět uložil, poškozená vzápětí na chvíli usnula a když po probuzení zjistila, že vedle ní spí i on, vyběhla z bytu a zavolala o pomoc svému bratrovi T. M., který ji posléze odvezl na ošetření, přičemž v průběhu napadení poškozená utrpěla otřes mozku, popáleninu druhého stupně na břiše, mnohočetná povrchová poranění hlavy, převážně škrábancovité oděrky až řezné rány přesahující oblast obličeje a zasahující až na oblast krku, zhmoždění v oblasti bérce, dolní části zad a pánve, zhmoždění hrudníku, odtržení gelových nehtů, pohmoždění měkkých tkání obličeje, oděrky a řezné rány na hřbetu pravé ruky, krevní výrony na horních a dolních končetinách a na zádech, kdy v důsledku utrpěných zranění byla hospitalizována v době od 2. 12. do 5. 12. 2023, její zranění byla ze soudně lékařského hlediska komplexně vyhodnocena jako lehká, kdy doba léčení přesáhla dobu 7 dnů, ale nepřesáhla dobu 6 týdnů, nicméně vzhledem k době trvání útoku, jeho formám, intenzitě a použitým předmětům mohlo u poškozené dojít ke vzniku mnohem závažnějších zranění majících charakter těžké újmy na zdraví, kdy zejména s ohledem na smýkání poškozené obličejem po střepech není vyloučeno, že při něm mohlo dojít k poranění oka, které by mohlo vyústit nejen v nutnost nošení brýlí, ale také např. v trvalé a nevratné poškození zraku, v době útoku vedeného formou dušení docházelo u poškozené k přechodné ztrátě vědomí a kdyby útok pokračoval nebo při něm byla použita síla o vyšší intenzitě, mohlo u poškozené dojít k vážnějšímu poškození mozku jako životně důležitého orgánu, které by sice nutně nemuselo vést k její smrti, ale např. k postischemickým změnám mozku, kdy nejsou vyloučeny ani trvalé neurologické komplikace, 2) dne 4. 2. 2024 okolo 18:50 hod. po předchozím požití alkoholických nápojů jel jako řidič osobním motorovým vozidlem tovární značky Ford Focus, RZ: XY, po pozemní komunikaci č. II/187 ve směru od XY na obec XY a v obci XY u domu čp. XY na přímém úseku silnice vyjel do protisměru, kde se střetl s levou částí protijedoucí nákladní soupravy specifikované ve výroku rozsudku, řízené P. J., nar. XY, po střetu pokračoval v původním směru jízdy na obec XY, P. J. zůstal na místě dopravní nehody a věc telefonicky oznámil na tísňovou linku 158 a na základě tohoto oznámení bylo vozidlo Ford Focus v 19:35 hod. vypátráno a zastaveno policejní hlídkou v XY v ulici XY u domu čp. XY, obviněný se při následné kontrole odmítl ze zdravotních důvodů podrobit dechové zkoušce na alkohol, nicméně ještě téhož dne ve 20:15 hod. se podrobil lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve v Klatovské nemocnici, a. s., následným rozborem zajištěného vzorku krve v Ústavu soudního lékařství FN Plzeň u něj byla metodou plynové chromatografie stanovena hladina alkoholu v krvi v době odběru na 3,03 g/kg, v tomto stavu tudíž nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, a svým jednáním způsobil majiteli nákladního vozidla škodu ve výši 24 000 Kč. 3. Za to byl obviněný podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 3 roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu okresní soud dále uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky částku 14 337 Kč a poškozenou N. M. podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Předmětný rozsudek napadli obviněný a státní zástupce odvoláními, která Krajský soud v Plzni (dále též jen „krajský soud“) usnesením ze dne 9. 12. 2024, č. j. 50 To 354/2024-542, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný M. H. dovolání, a to s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. e), h) tr. ř. 6. První z obou dovolacích důvodů spatřuje v tom, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro skutek spočívající v napadení N. M., přestože s tím poškozená písemně nesouhlasila, což bylo policejnímu orgánu předem známo. V usnesení podle § 160 odst. 1 tr. ř. byl přitom skutek kvalifikován jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, tedy jako trestný čin, jehož stíhání bylo podmíněno souhlasem jeho družky. Na to ovšem orgány činné v trestním řízení nebraly zřetel a na nezákonnosti jejich dalšího postupu nic nemění ani skutečnost, že později došlo ke změně právní kvalifikace posuzovaného jednání na pokus zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1 tr. zákoníku, u kterého se souhlas poškozeného s trestním stíháním nevyžaduje. 7. Dovolatel zároveň míní, že napadená rozhodnutí soudů jsou zatížena vadou spočívající v nesprávném právním posouzení předmětného skutku, konkrétně pak otázky závažnosti zdravotní újmy, kterou mohl poškozené přivodit svým útokem. K tomu uvedl, že se přihlásil toliko ke své „odpovědnosti za skutek“, avšak nikoli ke „zvolené právní kvalifikaci“. Soudy tak podle jeho názoru „nepřípustným extenzivním výkladem“ dovodily, že ten, kdo prohlásí vinu, souhlasí i s hmotněprávním posouzením svého jednání, přestože jde o dva samostatné instituty, které od sebe musejí být důsledně odděleny. 8. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud obě meritorní rozhodnutí nižších soudů zrušil a jednomu z nich „se zá