3 Tdo 659/2005 — Nejvyšší soud

3 Tdo 659/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 7. 2005 Spisová značka:3 Tdo 659/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.659.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 539/05 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 659/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. července 2005 dovolání obviněného Ing. V. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 7 To 597/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 6/2004, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2005 sp. zn. 7 To 597/2004 z r u š u j e v části, ve které byl obviněný Ing. V. R. nově uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zákona a v celém výroku o trestu. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se současně z r u š u j í i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Ostravě s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 8. 2004, sp. zn. 6 T 6/2004, byl obviněný Ing. V. R. uznán vinným I. trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona, II. trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, III. a), b) trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, za které byl podle § 248 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona a § 54 odst. 1, 3 tr. zákona mu byl uložen peněžitý trest ve výši 500.000,- Kč, a pro případ, že by výkon tohoto trestu mohl být zmařen, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oblasti realitních činností, cestovního ruchu, poradenství, ekonomických oblastech, včetně oceňování nemovitostí na dobu 5 roků. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný Ing. V. R. I. v období od 1. 1. 2000 do 31. 10. 2000 ve F.-M. jako majitel firmy R.a z. k.T., s.r.o., v rámci smluvně převzaté správy domů od majitelů jednotlivých bytů převzal zálohy na služby spojené s užíváním bytů za rok 2002, zejména šlo o zálohy na teplou a studenou vodu, topení, elektřinu, provoz výtahů a svoz odpadků v celkové výši 15.267.039,- Kč, po provedeném vyúčtování od dodavatelů těchto služeb provedl vyúčtování přeplatků jednotlivým majitelům bytů, přičemž však částku ve výši 2.530.250,- Kč si ponechal a tuto 736 majitelům bytů nevrátil, ačkoli v souladu s mandátní smlouvou měl takto učinit do 5 měsíců od skončení každého kalendářního roku či do 30 dnů od skončení smluvního vztahu, který byl u 736 majitelů bytu ukončen ke dni 31. 10. 2000, a takto způsobil osobám jednotlivě vyjmenovaným ve výroku rozsudku škodu v celkové výši 2.530.250,- Kč, II. dne 29. 5. 2001 ve F.-M. uzavřel s J. H. kupní smlouvu, na základě které tomuto prodal osobní automobil zn. Renault Megane Scenic 1,6 RN, za částku 190.000,- Kč, ačkoli toto vozidlo bylo majetkem leasingové společnosti G. C. L., a.s., P., neboť obviněný dne 28. 11. 2000 uzavřel leasingovou smlouvu, na základě které předmětný automobil získal do svého užívání a tímto jednáním způsobil leasingové společnosti G. C. L., a.s., P. škodu ve výši nejméně 208.000,- Kč, III. a) dne 14. 2. 2001 ve F.-M. převzal jako majitel cestovní kanceláře I.-T. G., s.r.o., F.-M. od N. V. zálohu na zajištění dovolené na Krétě v období od 14. 9. 2001 do 28. 9. 2001, a to ve výši 26.535,- Kč, přijatou zálohu nevrátil, N. V. o tomto neinformoval, získané peníze použil pro svoji osobní potřebu a způsobil jí tak škodu ve výši 26.535,- Kč, když poté co již byla podána obžaloba, obžalovaný vrátil N. V. částku 10.000,- Kč, b) dne 27. 4. 2001 ve F.-M. převzal jako majitel cestovní kanceláře I.-T. G., s.r.o., F.-M. od P. B. zálohu na zajištění dovolené na Krétě v období od 31. 8. 2001 do 14. 9. 2001, a to ve výši 32.000,- Kč, přijatou zálohu nevrátil, P. B. o tomto neinformoval, získané peníze použil pro svoji osobní potřebu a způsobil mu tak škodu ve výši 32.000,- Kč. Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2005 Krajský soud v Ostravě. Ten svým rozsudkem sp. zn. 7 To 597/2004 podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil v napadeném rozsudku výrok o vině pod bodem III., dále celý výrok o trestu odnětí svobody a peněžitém trestu, jakož i náhradním trestu odnětí svobody a výrok o náhradě škody ve vztahu k poškozené N. V. a za použití § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu obviněného nově uznal vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zákona za skutek spočívající v tom, že obviněný dne 27. 4. 2001 ve F.-M. převzal od P. B. zálohu na zajištění dovolené na Krétě v období od 31. 8. 2001 do 14. 9. 2001, a to ve výši 32.000,- Kč, a to přesto, že mu dne 1. 4. 2001 zaniklo živnostenské oprávnění umožňující provozování živnosti cestovní kanceláře jako fyzické osobě, kterou do 1. 4. 2001 provozoval pod názvem I. – T. G., s.r.o., F.-M., přičemž o těchto skutečnostech P. B. neinformoval, přijatou zálohu nevrátil a peníze v částce 32.000,- Kč použil pro svou potřebu a P. B. tak způsobil škodu v uvedené výši. Za tento trestný čin byl obviněný při nezměněném výroku o vině pod body I., II. napadeného rozsudku, podle § 248 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zákona pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Ohledně skutku popsaného v bodě III. a) výroku o vině napadeného rozsudku byla věc podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku dovolání, ve kterém napadá celé rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že skutky, jimiž byl uznán vinným, byly nesprávně posouzeny jako trestné činy zpronevěry, ačkoli při správném posouzení jde o jiný trestný čin, a to konkrétné porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 tr. zákona. K odůvodnění tohoto svého názoru uvádí, že žádný ze soudů se v tomto ohledu nezabýval jeho právními námitkami. V souladu se svou předchozí obhajobou znovu tvrdí, že nezpronevěřil žádné peněžní částky a že ke škodě došlo jen v důsledku toho, že při správě cizího majetku porušil své povinnosti řádně opatrovat či spravovat cizí majetek, přičemž pro učinění takového závěru měl soud dostatek důkazů, avšak skutková zjištění správně neposoudil. Připouští, že porušením povinností při správě cizího majetku způsobil škodu jiným osobám a že jeho postup nebyl správný, nicméně namítá, že šlo jen o účetní operace a vykázaná „osobní spotřeba“ byla následně zaevidována jako „osobní vklad“, což také svědčí proto, že k žádné zpronevěře nedošlo. Dále upozorňuje na vzájemný vztah ustanovení § 248 a § 255 tr. zákona a znovu vyslovuje názor, že jeho jednání mělo být posouzeno dle § 255 tr. zákona, že takovému posouzení měl odpovídat i uložený trest. Dovolatel vznáší námitku i proti tvrzení výroku rozsudku odvolacího soudu, že mu ke dni 1. 4. 2001 zaniklo živnostenské oprávnění umožňující mu provozování živnosti cestovní kanceláře jako fyzické osobě a tvrdí, že se tak stalo až mnohem později, na základě rozhodnutí Okresního živnostenského úřadu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 8. 2001, který žádost o udělení koncese s předmětem podnikání provozování cestovní kanceláře zamítl. V petitu svého dovol