3 Tdo 710/2005 — Nejvyšší soud

3 Tdo 710/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 8. 2005 Spisová značka:3 Tdo 710/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.710.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 710/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2005 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného Ing. D. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 4 To 1074/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 563/2003, t a k t o : Podle § 265j tr. ř. se dovolání z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 2 T 563/2003, byl obviněný Ing. D. K. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Písku sp. zn. Zt 1736/2001 ze dne 31. 12. 2003 pro skutek spočívající v tom, že „jako ředitel F. ú. v M., okres P., dne 21. 8. 2001 a dne 29. 8. 2001 při projednávání odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 1. 11. 1995 na částku daně z přidané hodnoty 2.270.000,- Kč a platebnímu výměru ze dne 10. 1. 2001 na částku penále 1.729.740,- Kč vyměřených daňovému subjektu J. K., S. podaném dědičkou po zemřelém J. K. Ja. F., této vyhrožoval s tím, že pokud nevypoví plnou moc svému právnímu zástupci JUDr. J. T., který Ja. F. v tomto daňovém řízení zastupoval a dále pokud nezruší podané odvolání proti platebním výměrům, které byly stanoveny v rozporu s ustanovením občanského zákoníku a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, bude jí F. ú. v M. provedena hloubková kontrola účetnictví její firmy, která odhalí nedostatky takového rozsahu, že nově stanovený platební výměr převýší původně doměřenou daň z přidané hodnoty v částce 2.270.000,- Kč, kterou již zaplatila a kterou by jí měl F. ú. v M. na základě chybného postupu při výpočtu vrátit,“ v čemž byl obžalobou spatřován jednak trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., a to dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. O odvolání státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 4 To 1074/2004, jímž toto odvolání pode § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 25. 1. 2005 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala následně nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného Ing. D. K. dovolání, a to proti výroku o vině, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka zrekapitulovala průběh dosavadního řízení a v tomto rámci se zabývala zejména obsahem rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně. V uvedené souvislosti dovolatelka konstatovala, že s právním názorem obou soudů je třeba vyslovit souhlas, pokud jednání obviněného nekvalifikovaly jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. Opačné stanovisko však dovolatelka zaujala k právnímu názoru, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., a to ani v jeho základní skutkové podstatě. Podle státní zástupkyně je nepochybné, že obviněný Ing. D. K. byl jako ředitel Finančního úřadu v M. veřejným činitelem ve smyslu ustanovení § 89 odst. 9 tr. zák., neboť finanční úřad je orgánem státní správy dohlížející na plnění daňových povinností daňových subjektů, přičemž oprávnění ředitele finančního úřadu při správě daní určuje zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. K tomu dovolatelka dále uvedla, že podle § 55a odst. 1 cit. zák. může Ministerstvo financí ČR daň zcela nebo částečně prominout z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů. U příslušenství daně tak může učinit i z důvodu odstranění tvrdosti. K tomuto prominutí může dojít ve kterémkoliv stádiu daňového řízení. Podle § 55a odst. 2 cit. zák. může ministerstvo obecně závazným předpisem zmocnit k provádění tohoto svého oprávnění správce daně. Ministerstvo financí přitom vyhláškou č. 299/1993 Sb. zmocnilo finanční úřady k promíjení příslušenství daně v roce 2001 maximálně do výše 300.000,- Kč. Podle dovolatelky učinily oba soudy nesprávné právní závěry zejména pokud dovodily, že obviněný výměnou za zpětvzetí odvolání proti platebnímu výměru na penále, nabízel poškozené Ja. F. prominutí penále do výše jeho pravomoci a následně přislíbil také požádat i Ministerstvo financí ČR o prominutí další vyšší částky s tím, že k takové nabídce měl zákonný podklad, nenaplnil tím zákonné znaky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 tr. zák., přinejmenším v jeho základní skutkové podstatě. Dovolatelka zdůraznila, že ředitel finančního úřadu je povinen v každém směru dodržovat zákon. Jestliže v posuzovaném případě byla daň vyměřena nesprávnému daňovému subjektu, bylo takové rozhodnutí zjevně vadné a v případě odvolání je bylo třeba zrušit, nikoli nabízet, aby daňový subjekt vzal své odvolání zpět. To podle dovolatelky znamená, že ze strany obviněného byl nabízen nezákonný postup, a to směnou za nabídku daňového zvýhodnění, které v kompetenci obviněného ovšem nebylo, neboť k takovému kroku by mohlo dojít pouze za splnění podmínek uvedených v § 55a odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. Dovolatelka namítla, že obviněný porušil též povinnost, která mu vyplývala z § 10 odst. 4, § 12 odst. 1 a násl. cit. zák. Pokud totiž jako správce daně hodlal jednat přímo s daňovým subjektem, bylo jeho povinností současně vyrozumět zástupce daňového subjektu (jemuž byla udělena plná moc) a o tomto úředním jednání sepsat protokol, který je úřední listinou. Tyto povinnosti obviněný nesplnil, což podle dovolatelky rovněž svědčí o tom, že ústní jednání obviněného jako ředitele finančního úřadu a poškozené Ja. F. se pohybovalo mimo rámec zákona. K posouzení otázky stupně nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost podle § 3 odst. 2, 4 tr. zák. poukázala dovolatelka na skutečnost, že obviněný se skutku dopustil v postavení ředitele finančního úřadu, který měl být zárukou za zákonné provádění správy daně. Namísto toho nabídl daňovému subjektu, kterému byla nesprávně vyměřena daň, v rozporu se zákonem nestandardní postup, jelikož podle dovolatelky „předpokládal, že poměrně lukrativní nabídce daňový subjekt vyhoví a v platnosti tak zůstane nesprávné rozhodnutí.“ Dovolatelka vyslovila přesvědčení, že motivem jednání obviněného byl osobní prospěch, neboť v případě, že by daňový subjekt předestřené nabídce nevyhověl, vyšlo by najevo, že byla nesprávně vyměřena daň (resp. byla vyměřena nesprávnému subjektu), za což nesl ředitel finančního úřadu odpovědnost a mohl za to být finančně postižen na některé ze mzdových složek. K tomu také podle dovolatelky posléze došlo. Na závěru o tom, že obviněný vykonával svoji pravomoc způsobem odporujícím zákonu, poněvadž shora popsaným způsobem jednal s daňovým subjektem, podle dovolatelky nic nemění ani skutečnost, že k prominutí příslušenství daně ze strany obviněného nakonec nedošlo a ve věci následoval úřední postup odpovídající zákonu. V závěru dovolání pak nejvyšší státní zástupkyně uplatněnou argumentaci shrnula tak, že „skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Písku je třeba právně kvalifikovat jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák.“ Navrhla proto, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 4 To 1074/2004, a rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 2 T 563/2003, z důvodů uvedených v § 265b odst. 1, písm. g), l ) tr. ř. a podle 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Písku k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhla, aby dovolací soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání s tím, že s projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasí i pro případ jiného rozhodnutí dovolacího soudu. K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. prostřednictvím svého obhájce písemně vyjádřil obviněný Ing. D. K. a namítl, že dovolatelka rozebrala skutkový děj nepřesně a v rozporu se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Obv