3 To 498/2002 – Nejvyšší soud

K odvolání obžalovaného L. A. Krajský soud v Českých Budějovicích částečně zrušil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. 4. 2002 sp. zn. 3 T 465/2001 a znovu rozhodl tak, že obžalovaného L. A uznal vinným ad I. trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002, ad II./2. trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., ad II./1., 3. dvěma trestnými činy poškozování lesa těžbou podle § 171c odst. 1 tr. zák. ve znění účinném od 1. 7. 2002, a to proto, že I. v době od 3. 3. 1999 do 11. 3. 1999 v k. ú. obce S. nechal vytěžit z parcely č. 3822 ke škodě majitele L. S. bez jeho souhlasu celkem 15 m3 smrkového dřeva v hodnotě 15 105,90 Kč, které prodal, II. 1. v přesně nezjištěných dnech v měsíci říjnu 2000 a poté i v lednu a únoru 2001 v k. ú. obce Z. na parcelách č. 107, 909, 999, 836 a 837 z majetku M. a M. P., které měl v nájmu J. M., kterého obžalovaný přiměl k podpisu nájemní smlouvy, zde zorganizoval těžbu dřeva, sám v lese těžil a vyplácel těžební dělníky, ač věděl, že k této těžbě nebylo vydáno jakékoliv povolení správního orgánu a jednalo se tudíž o těžbu neoprávněnou, která byla v rozporu s lesním zákonem č. 289/1995 Sb., čímž došlo ke vzniku holé seče v těchto lesních porostech na výměře 0,25 ha a proředění lesního porostu pod stanovenou hranici plného zakmenění na ploše 1,3 ha, 2. v době od 11. 1. do 15. 1. 2001 v S. předložil těžebním dělníkům L. K. a V. V. souhlasné stanovisko referátu životního prostředí Okresního úřadu v J. H. ze dne 11. 12. 2000 k těžbě v lesním porostu na parc. č. 3821 v k. ú. obce S., která je ve vlastnictví P. H., ač věděl, že zmíněná listina byla zfalšována, a přiměl tak těžební dělníky k těžbě dřeva v tomto lesním porostu v rozporu s lesním zákonem č. 289/1995 Sb., čímž došlo k vytěžení nejméně 0,15 ha lesního porostu, 3. v přesně nezjištěných dnech v dubnu 2001 v katastru obce D. na pozemcích č. 375/1, 372, 373/1, 373/2, 391, 392 a 401, které jsou ve vlastnictví P. H., se kterou na tyto pozemky uzavřel nájemní smlouvu, zadal zde těžebním dělníkům těžbu dřeva, ač věděl, že ani k této těžbě nemá povolení příslušného správního orgánu a jde tak o těžbu v rozporu s výše citovaným lesním zákonem, přičemž i touto těžbou došlo ke vzniku holé seče na výměře 1 ha, čímž se stávající holosečí vznikla celková souvislá holá seč ve výměře nad 2,5 ha. Krajský soud dále znovu rozhodl o trestu a náhradě škody. Z o d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem byl obžalovaný L. A. uznán vinným v bodě I. výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., v bodě II. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě III. jednak třemi trestnými činy ohrožení životního prostředí podle § 181a odst. 1, 2 tr. zák., jednak trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Za uvedené trestné činy byl obžalovaný podle § 181a odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 2 a 1/2 roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Vedle toho mu byl podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provádění služeb v rámci lesnictví a těžby dřeva v délce 5 let. Dále mu byla uložena podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit na náhradě škody českému státu celkem částku 1 613 500 Kč a M. P. částku 400 000 Kč, přičemž poškozený R. Č. byl s celým nárokem na náhradu škody odkázán podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkových zjištění napadeného rozsudku se obžalovaný trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. v bodě I. výroku rozsudku dopustil tím, že od 3. 3. 1999 do 11. 3. 1999 v k. ú. obce S. nechal vytěžit z parcely č. 3822 majitele L. S. celkem 15 m3 smrkového dřeva v hodnotě 15 105,90 Kč a na parcele č. 3819 tamtéž majitele R. Č. vytěžil dalších 30 m3 smrkového dřeva v hodnotě 30 211,80 Kč, z čehož polovinu z lesa odvezl a následně prodal a další polovinu se mu z lesa již nepodařilo odvézt. Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. v bodě II. výroku napadeného rozsudku se měl obžalovaný dopustit tím, že dne 7. 1. 2000 v J. H. uzavřel s M. P. kupní smlouvu o prodeji lesních pozemků v k. ú. K., parc. č. 2532/2, 2532/3 a 2532/6, v níž se zavázal za tyto pozemky zaplatit M. P. v den podpisu smlouvy 200 000 Kč a dalších 300 000 Kč jí předat do 31. 1. 2000, přičemž těchto 300 000 Kč již nezaplatil a na zmíněných parcelách mimo to vytěžil dřevní hmotu, za kterou se podle kupní smlouvy ze dne 18. 12. 1999 zavázal zaplatit J. P. 100 000 Kč, což rovněž nesplnil, přičemž při podpisu smluv věděl, že je insolventní a nebude schopen svým závazkům dostát i proto, že na jeho majetek byl prohlášen konkurs, a o této skutečnosti se před M. P. nikdy nezmínil, stejně jako o tom, že svého slibu bude schopen dostát pouze za situace, kdy mu další osoby za dřevo zaplatí. Trestných činů ohrožení životního prostředí podle § 181a odst. 1, 2 tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. v bodě III. výroku o vině se měl obžalovaný dopustit tím, že 1. v přesně nezjištěných dnech v měsíci říjnu 2000 a poté i v lednu a únoru 2001 v k. ú. obce Z. na parcelách č. 107, 909, 999, 836 a 837 z majetku M. a M. P., které měl v nájmu J. M., jehož obžalovaný přiměl k podpisu nájemní smlouvy, zde zorganizoval těžbu dřeva, sám v lese těžil a vyplácel těžební dělníky, ač věděl, že k této těžbě nebylo vydáno jakékoliv povolení správního orgánu a jednalo se tudíž o těžbu neoprávněnou, která byla v rozporu s lesním zákonem č. 289/1995 Sb. a zákonem o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., čímž došlo ke vzniku holiny v těchto lesních porostech, snížení stability sousedního porostu a ke způsobení ekologické škody ve výši 840 000 Kč, 2. od 11. 1. do 15. 1. 2001 ve S. předložil těžebním dělníkům L. K. a V. V. souhlasné stanovisko referátu životního prostředí Okresního úřadu v J. H. ze dne 11. 12. 2000 k těžbě v lesním porostu na parc. č. 3821 v k. ú. obce S., která je ve vlastnictví P. H., ač věděl, že zmíněná listina byla zfalšována, a přiměl tak těžební dělníky k těžbě dřeva v tomto lesním porostu v rozporu s lesním zákonem č. 289/1995 Sb. a zákonem o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., čímž došlo k vytěžení nejméně 1500 m2 lesního porostu, což vedlo ke vzniku holiny a snížení ekologické stability v této lokalitě a vzniku ekologické škody ve výši 73 500 Kč, 3. v přesně nezjištěných dnech v dubnu 2001 v katastru obce D. na pozemcích č. 375/1, 372, 373/1, 373/2, 391, 392 a 401, které jsou ve vlastnictví P. H., s níž na tyto pozemky uzavřel nájemní smlouvu, zadal zde těžebním dělníkům těžbu dřeva, ač věděl, že ani k této těžbě nemá povolení příslušného správního orgánu a jde tak o těžbu v rozporu s výše citovaným lesním zákonem a zákonem o ochraně přírody a krajiny, přičemž i touto těžbou došlo ke vzniku holiny a způsobení ekologické škody v částce 700 000 Kč. Proti citovanému rozsudku podal obžalovaný odvolání ihned po jeho vyhlášení a později je podrobně písemně odůvodnil prostřednictvím svého obhájce. Ten v odůvodnění odvolání výslovně uvedl, že citovaný rozsudek je napadán v odsuzujících výrocích o vině, v důsledku toho ve výroku o trestu a náhradě škody, není však napadán výrok zprošťující. Proti citovanému rozsudku vznesl následující námitky. K bodu II.: Pro toto jednání byl odsouzen již rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 7. 2001, ovšem tento rozsudek byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2001 sp. zn. 3 To 739/2001 zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Již v odvolání proti tomuto rozsudku obviněný argumentoval nedostatkem podvodného úmyslu, poukazoval na rozporné výpovědi svědků V., P. a B. s tím, že jimi byl podveden a nemohl tak dostát závazkům ve vztahu k P. Odvolací soud dospěl k závěru, že tuto obhajobu nelze považovat za vyvrácenou, a přikázal okresnímu soudu doplnit dokazování opětovným výslechem svědka P. Okresní soud tohoto svědka nevyslechl s odůvodněním, že pro dlouhodobý pobyt v cizině je zcela nedosažitelný. Za situace, kdy z trestního spisu týkajícího se svědka B. nelze dospět k žádným skutečnostem souvisejícím s případem obžalovaného, jeví se výpovědi svědka P. jako zásadní ve vztahu k uplatněné obhajobě. Jestliže soud z jakéhokoliv důvodu tohoto svědka nevyslechl a neobjasnil skutečnosti, na které poukázal i odvolací soud, nemůže mu být tato skutečnost přičítána k tíži. Okresní soud v napadeném rozsudku uvádí, že nedospěl k jakýmkoliv odlišným skutkovým zjištěním od těch, která učinil v původním rozsudku, a tudíž nedospěl ani k jiným závěrům právním. Jestliže se důkazní situace nezměnila a o takovéto důkazní situa