30 Cdo 1048/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1048/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 6. 2024 Spisová značka:30 Cdo 1048/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.1048.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za újmu Dotčené předpisy:§ 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1048/2024-88 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 260 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 185/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2023, č. j. 39 Co 276/2023-68, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 260 000 Kč, způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 103/2008 (dále jen „posuzované řízení“). Řízení bylo zahájeno dne 1. 8. 2007 žalobou podanou Tanečním centrem Praha – konzervatoř, o. p. s., které se po žalobci (tehdy žalovaném) domáhalo zaplacení částky 4 103 458 Kč s příslušenstvím, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Nynější žalobce v podané kompenzační žalobě konstatoval, že meritorní rozhodnutí bylo vydáno až po 13 letech od zahájení soudního řízení (1. 8. 2007), vyhotoveno bylo dokonce až po roce od jeho vyhlášení, tedy po 14 letech od zahájení řízení (k doručení rozsudku žalobci došlo dne 31. 8. 2021). V důsledku nepřiměřené délky řízení a průtahů ze strany soudu tak vznikla žalobci nemajetková újma. Podle názoru žalobce nebyla věc projednána bez zbytečných průtahů, nejednalo se o natolik právně složitou věc, jejíž řešení by odůvodňovala uvedená délka řízení. Žalobce se sám na délce řízení nepodílel, činil úkony účelně a včas, v řízení nijak neobstruoval. Vzhledem k tomu požadoval žalobce zadostiučinění za první a druhý rok trvání řízení ve výši 20 000 Kč (tj. za každý z těchto roků 10 000 Kč) a dále za dalších 12 let trvání řízení ve výši 240 000 Kč (tj. za každý z těchto roků 20 000 Kč), celkem tedy 260 000 Kč a dále náhradu nákladů řízení. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 28. 2. 2022, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. K výzvě soudu žalobce doplnil, že pro něj mělo řízení zvýšený význam, neboť je přesvědčen, že v důsledku vleklého soudního sporu utrpěla jeho pověst v očích veřejnosti, a že tedy, dle jeho názoru, tento soudní spor vzbudil u veřejnosti dojem, že nedostál své povinnosti pečovat o vlastní majetek. 1. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, č. j. 45 C 185/2022-39, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 100 087,65 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 100 087,65 Kč od 29. 8. 2022 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 159 912,35 Kč spolu s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 159 912,35 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení a spolu s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 100 087,65 Kč od 26. 8. 2022 do 28. 8. 2022 zamítl (výrok II). Současně uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 456 Kč (výrok III). 3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem k odvolání obou účastníků rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) ve výroku II jej změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 91 644,85 Kč spolu s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 26. 8. 2022 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku a ve zbývající (zamítající) části jej potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud rovněž uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 30 798 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že předmětné řízení trvalo od doby podání žaloby, tj. od 1. 8. 2007 do 11. 7. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu. Ve vztahu k žalobci řízení trvalo od 15. 4. 2008, kdy mu byla doručena žaloba v dané věci, tedy celkem 14 let a 2 měsíce. Předmětem bylo zaplacení částky 4 103 458 Kč s příslušenstvím, po všech třech účastnících na straně žalované (včetně současného žalobce) společně a nerozdílně, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení se vyskytlo několik průtahů (blíže specifikovaných v bodě 6 rozhodnutí soudu prvního stupně), řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Soud musel nechat vypracovat znalecký posudek, tři doplnění znaleckého posudku, byla vyslechnuta řada svědků, věc byla spojena s dalšími dvěma řízeními a soud připojoval spisy v těchto věcech, řízení bylo přerušeno pro mimosoudní jednání mezi účastníky, a i po pokračování řízení opakovaně účastníkům poskytoval prostor k těmto mimosoudním jednáním. Do řízení svým způsobem zasáhlo i volební období zástupců města, když právě z důvodu proběhlých voleb bylo žádáno o odročení jednání. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, kromě řady procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně jednou, rovněž jednou meritorně rozhodoval dovolací soud. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobce, ten se na délce řízení nepatrně podílel mimosoudními jednáními s tehdejším žalobcem a žádostí o odročení. Co se týče významu předmětu řízení, nelze daný typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem. Soud prvního stupně vzal v potaz i skutečnost, že žalobce hospodaří s veřejnými financemi v řádu desítek miliard korun a částka, která byla předmětem řízení, je pouhým zlomkem, kterým nemohl jeho existenci nijak ohrozit. Rovněž poukázal na to, že ani v případě neúspěchu žalobce v daném řízení by uvedenou částku nebyl nucen hradit v plném rozsahu, protože se jednalo o solidární závazek. Proto pokud by žalobce v případě neúspěchu ve sporu uhradil uloženou povinnost v rozsahu větším, než odpovídá jeho podílu, mohl po ostatních dlužnících žádat, aby plnili své podíly, a to formou preventivního či následného regresu. V neposlední řadě konstatoval, že jestliže žalobce z vedení celého sporu dovozoval podezření veřejnosti, že řádně nehospodaří s veřejnými financemi, vycházel pouze ze svých vlastních představ. Žalobce ani na výzvu nepředložil žádný důkaz, že by tak veřejnost na jeho hospodaření v souvislosti s daným řízením skutečně pohlížela. Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud prvního stupně hodnotil jako snížený. 1. 2. Na základě uvedeného skutkového zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním se tak jeví peněžité zadostiučinění. Soud prvního stupně stanovil základní částku za 14 let a 2 měsíce trvání řízení v rozsahu 17 000 Kč za rok trvání řízení, neboť posuzované řízení trvalo nad 10 let. Vyšel z vyšší částky, než je částka 15 000 Kč za rok, a dospěl k výsledné základní částce 222 417 Kč. Od této částky odečetl 15 %