30 Cdo 1079/2025 – Nejvyšší soud

30 Cdo 1079/2025-177 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Ladislavem Robotkou, advokátem, se sídlem ve Velkém Meziříčí, Pod Hradbami 2006/9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 12 929 500 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 42/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2024, č. j. 55 Co 155/2024-145, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2024, č. j. 55 Co 155/2024-145, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 2. 2024, č. j. 37 C 42/2022-107, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou ze dne 22. 2. 2022 původně domáhal zaplacení částky 500 000 Kč pro každé ze tří dětí žalobce, dále 250 000 Kč pro manželku a pro rodiče žalobce za prožité utrpení, to vše za újmu způsobenou neposkytnutím pomoci žalobci, v důsledku úrazu na pracovní akci dne 4. 9. 2001 v rámci školení a teambuildingu outsourcingové společnosti Citibank a. s. Úraz vyšetřovala Policie České republiky, Obvodní oddělení Kácov, která usnesením ze dne 6. 10. 2001, č. j. ORKH-102/Ka-Tč-2001, věc odložila s tím, že se trestný čin nestal, neboť vyloučila zavinění cizí osoby. Manželka žalobce podala proti odložení stížnost, která byla dozorovým Okresním státním zastupitelstvím v Kutné Hoře usnesením ze dne 12. 11. 2001, sp. zn. Zn 178/2001, zamítnuta. Na základě zjištěných skutkových okolností, že by se mohlo jednat o pracovní úraz, podala manželka žalobce žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vedenou pod sp. zn. 23 C 66/2004. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 10. 2017 byla žaloba zamítnuta a rovněž nebyla připuštěna změna žaloby. Tento rozsudek byl potvrzen jak odvolacím, tak dovolacím soudem jako věcně správný. Žalobce zdůrazňuje, že fatální důsledky na zdraví žalobce nezpůsobil samotný úraz, ale následné neposkytnutí pomoci. Dle žalobce orgány činné v trestním řízení ve shora uvedených usneseních evidentně lhaly, pročež podal podnět k dozorovému orgánu bez výsledku. Pokud by se žalobci dostalo účinného a adekvátního trestního řízení, mohl mít finanční satisfakci za škodu na zdraví v přiměřeném časovém horizontu. 2. Jelikož byla žaloba nesrozumitelná a neurčitá, doplnil žalobce na výzvu soudu podáním ze dne 15. 5. 2022 žalobu tak, že vzal zpět požadavek na zaplacení újmy za prožité utrpení pro děti, manželku a jeho rodiče. Dále uvedl, že při stanovení částky za bolestné ve výši 2 369 500 Kč a 10 560 000 Kč vycházel ze znaleckého posudku doc. Hrnčíře při přičtení sedminásobku k ohodnocení bolestného a desetinásobku ztížení společenského uplatnění, a to z důvodu inflace, snížení kupní síly koruny a principu proporcionality, neboť byl zdravotními následky zcela vyřazen z normálního života. 3. Žalovaná uvedla, že neuznává nárok uplatněný žalobou ani částečně, a že odpovědnost státu nemůže založit pouhý žalobcův nesouhlas s tím, jak byla konkrétní věc vyhodnocena ze strany příslušných orgánů. 4. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. 6. 2023, č. j. 37 C 42/2022-71, odmítl žalobu ze dne 22. 2. 2022 (výrok I), rozhodl o vrácení soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč (výrok II) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok III). 5. Soud prvního stupně shledal, že žalobce podal neurčitou a nesrozumitelnou žalobu, proto jej dle § 43 odst. 1 občanského soudního řádu usnesením ze dne 26. 4. 2023, č. j. 37 C 42/2022-62, vyzval k odstranění vad tohoto podání. Žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 15. 5. 2023, ale i po tomto doplnění žaloba zůstala neurčitá a nesrozumitelná. Soud tedy žalobu odmítl, neboť z ní nebylo zřejmé, čeho se žalobce domáhá. 6. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce usnesením ze dne 25. 8. 2023, č. j. 55 Co 248/2023-97, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se žaloba neodmítá. 7. Dle odvolacího soudu je zřejmé, že žalobce se domáhá náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění v důsledku úrazu, který utrpěl dne 4. 9. 2001, a popisuje, z jakého důvodu se domáhá plnění proti žalované, v čem spatřuje její odpovědnost i příčinnou souvislost, tedy že žalovaná mu nezajistila ochranu vyplývající z její povinnosti tak, jak ji žalobce ve svém odvolání specifikoval, tj. že vadným postupem a rozhodováním orgánů činných v trestním řízení byl zbaven práva na náhradu bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobených mu trestným činem neposkytnutí pomoci. Toho se mu nedostalo ani v rámci extrémně dlouhého civilního řízení a Česká republika nedostála své pozitivní povinnosti chránit právo žalobce na život prostřednictvím trestního práva, za což odpovídá Ministerstvo spravedlnosti. Žalobce uvedl zcela konkrétní částku, jejíž zaplacení se domáhá, svůj nárok u žalované předběžně uplatnil. Dle odvolacího soudu je zřejmé, že žaloba je projednání schopná, zda žalobce svůj nárok prokáže, je věcí meritorního rozhodnutí. 8. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, č. j. 37 C 42/2022-107, zamítl žalobu o zaplacení částky 12 929 500 Kč (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II). 9. Soud prvního stupně nejprve zjišťoval, zda existuje příčinná souvislost mezi předpokládaným jednáním orgánů veřejné moci a předpokládanou škodou způsobenou žalobci v důsledku pracovního úrazu. Připomněl, že žalobce spojuje újmu jemu způsobenou s neposkytnutím pomoci dne 4. 9. 2001 na školení a teambuildingu outsourcingové společnosti Citibank a. s., s tvrzenými nesprávnými úředními postupy a nezákonnými rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení (konkrétně Policie ČR, Obvodního oddělení Kácov, Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře a Krajského státního zastupitelství v Praze) a s tvrzenými nesprávnými úředními postupy a nezákonnými rozhodnutími soudů všech stupňů v rámci řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 66/2004. Soud prvního stupně dovodil, že není a nemůže být dána příčinná souvislost mezi tvrzeným odpovědnostním titulem a tvrzenou újmou. Žalobcem uváděné odpovědnostní tituly (rozhodnutí policie a státního zastupitelství, jakož i rozhodnutí soudu v občanskoprávní věci žalobce) nemohou být příčinou vedoucí ke způsobení zdravotní újmy žalobce dne 4. 9. 2001, a to ani v případě, pokud by soud připustil, že uvedené postupy byly nezákonné, respektive nesprávné. Zdravotní újma žalobce by nastala i bez uvedených jednání, kdy v případě předpokládaného jednání státu se nemůže jednat o základní příčinu vzniku zdravotní újmy žalobce. Tvrzené neposkytnutí pomoci žalobci na školení dne 4. 9. 2001 by nastalo i bez toho, pokud by příslušné orgány policie a státního zastupitelství rozhodly jinak. Činnost orgánů veřejné moci nemohla nijak ovlivnit včasnost poskytnutí pomoci žalobci. Žalovaná tak nemůže být odpovědná za jednání či nečinnost zaměstnavatele na akci soukromé obchodní společnosti. Odpovědnost státu za škodu tak není dána. Žaloba byla proto zamítnuta. 10. Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok II). 11. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně hodnotil věc adekvátně, když ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, nebyl shledán žádný odpovědnostní titul státu za nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Soud prvního stupně správně dovodil, že zde není žádná příčinná souvislost mezi šetřením orgánů činných v trestním řízení a vznikem zdravotní újmy žalobce při úrazovém ději dne 4. 9. 2001. Kromě toho lze uvést, že stát není osobou pasivně věcně legitimovanou v řízení, kde se žalobce domáhá náhrady škody na zdraví z titulu bolestného a ztížení společenského uplatnění, neboť z podstaty svých funkcí za zdravotní stav žalobce odpovědnost nenese. Žádná z žalobcem uváděných skutečností nemůže vést k závěru, že by zde existoval jakýkoliv odpovědnostní titul na straně státu v souvislosti s jeho utrpěným úrazem. Rozsudek soudu prvního stupně lze proto považovat za věcně správný. II. Dovolání a vyjádření k němu 12. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu jeho výroku I (byť dovolatel v článku II dovolání formálně uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, dle obsahu dovolání však nenapadá výrok II o nákladech odvolacího řízení) včasn