30 Cdo 1340/2025 – Nejvyšší soud

30 Cdo 1340/2025-133 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně P. S., zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 48 C 143/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2025, č. j. 20 Co 53/2025-111, takto: I. Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2025, č. j. 20 Co 53/2025-111, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 10. 2024, č. j. 48 C 143/2024-47, v rozsahu zamítnutí žaloby co do částky 140 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 6. 2024 do zaplacení, a v navazujících nákladových výrocích, a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 6. 2024 do zaplacení jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 354/2021, které bylo původně zahájeno M. M. pod sp. zn. 27 C 34/2019 (dále jen „posuzované řízení“). 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 10. 2024, č. j. 48 C 143/2024-47, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč (výrok I), co do částky 140 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 150 000 Kč od 22. 6. 2024 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 456 Kč (výrok III). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Dne 22. 1. 2019 zahájil M. M. jako tamější žalobce řízení o vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 34/2019 (dále též „původní řízení“). Dne 1. 8. 2019 byl podán návrh na záměnu účastníků na straně žalobce a dne 16. 12. 2019 tamější žalovaný D. E. podal vzájemný návrh, kterým se domáhal majetkového nároku. Usnesením ze dne 10. 1. 2020, které bylo týž den doručeno zástupci žalobkyně, připustil soud vstup žalobkyně do řízení na místo M. M. V řízení byly řešeny tři návrhy tamějšího žalovaného na nařízení předběžného opatření, které byly projednány i v odvolacím řízení. Jednání nařízená na den 23. 6. 2020 a den 12. 11. 2020 byla odročena na žádost žalobkyně, na dalším jednání dne 22. 4. 2021 pak bylo rozhodnuto o vyloučení nároku tamějšího žalovaného vůči žalobkyni k samostatnému projednání, a to pod sp. zn. 27 C 354/2021 (dále též „nové řízení o vyloučeném nároku“). V řízení byl následně vybírán soudní poplatek, žádáno vyjádření žalobkyně (zde již v postavení žalované) k žalobě a dne 31. 3. 2023 byl podán návrh na záměnu účastníků na straně žalující (původně žalované), kterému bylo vyhověno usnesením ze dne 13. 7. 2023. Ve věci se konala dvě jednání dne 21. 11. 2023 a dne 22. 2. 2024. Následně dne 15. 3. 2024 vzali tamější žalobci žalobu zpět a usnesením ze dne 16. 4. 2024, jež nabylo právní moci dne 4. 5. 2024, bylo řízení zastaveno. Žalobkyně uplatnila nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení ve výši 200 000 Kč u žalované dne 18. 5. 2024, žalovaná jejímu nároku částečně vyhověla a dne 21. 6. 2024 jí vyplatila částku 50 000 Kč. 4. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), a uzavřel, že posuzované řízení, které ve vztahu k žalobkyni trvalo 4 roky a 4 měsíce (tj. od doručení usnesení o připuštění jejího vstupu do posuzovaného řízení dne 10. 1. 2020 do pravomocného skončení řízení o vyloučeném nároku dne 4. 5. 2024) bylo nepřiměřeně dlouhé, neboť na jeho délce se podílel soud a jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, za což žalobkyni náleží odškodnění v penězích. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění považoval soud prvního stupně za odpovídající základní částku ve výši 15 000 Kč za rok řízení a ve výši jedné poloviny za první dva roky, neboť délka řízení byla nepřiměřená, ale nikoliv extrémně. K námitce žalobkyně týkající se zvýšení základní částky s ohledem na inflaci uvedl, že rozmezí uvedené ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, publikovaném pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“), je stále aktuální, a poukázal na to, že poskytnuté zadostiučinění má odčinit nejistotu, ve které se žalobkyně nacházela ohledně výsledku posuzovaného řízení, tato újma je přitom stále stejná bez ohledu na kupní sílu měny, pro navýšení této částky tak soud prvního stupně neshledal důvod. Základní částku tedy soud prvního stupně vypočetl na 50 000 Kč a zvýšil ji o 20 % z důvodu postupu orgánu veřejné moci (z důvodu několika období nečinnosti soudu od 20. 1. 2020 do 22. 4. 2021, od 22. 4. 2021 do 25. 11. 2021, od 11. 1. 2022 do 7. 7. 2022 a od srpna 2022 do 13. 7. 2023; rovněž poukázal na to, že vzájemný návrh byl podán dne 12. 12. 2019, ale až při jednání dne 22. 4. 2021 bylo rozhodnuto o jeho vyloučení k samostatnému projednání a do této doby o něm nebylo jednáno). S ohledem na další kritéria soud prvního stupně neshledal důvod základní částku modifikovat, neboť význam předmětu řízení pro žalobkyni nebyl vyšší, šlo totiž o běžný majetkový spor, složitost řízení byla standardní, řízení o věci samé probíhalo na jednom stupni a skončilo zastavením z důvodu zpětvzetí žaloby a řešené procesní otázky (jako rozhodování o předběžných opatřeních a o záměně účastníků) se nevztahovaly na řízení o vzájemném návrhu, žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Celková výše zadostiučinění tak činila 60 000 Kč s tím, že částku 50 000 Kč již žalovaná žalobkyni poskytla, proto jí soud prvního stupně přiznal zbývající částku ve výši 10 000 Kč. Požadavek na zaplacení úroků z prodlení soud prvního stupně zamítl jako nedůvodný, neboť žalobkyně nárok na náhradu škody uplatnila u žalované dne 18. 5. 2024, zákonná šestiměsíční lhůta k jeho projednání tudíž měla skončit až dne 18. 11. 2024, tedy ještě před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně. 5. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalované rozsudkem ze dne 13. 3. 2025, č. j. 20 Co 53/2025-111, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 8 143 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud vyšel ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Odvolací soud uzavřel, že soudem prvního stupně stanovená výše zadostiučinění zcela odpovídá míře nemajetkové újmy žalobkyně s ohledem na okolnosti případu, a neshledal důvod pro použití vyšší roční částky než běžně užívaných 15 000 Kč s tím, že délka řízení nebyla nijak extrémní a doba, která uplynula od vymezení rozpětí základní částky ve Stanovisku, není zásadně významná. Navíc peněžní zadostiučinění za nemajetkovou újmu je svého druhu fikcí sloužící ke kompenzaci obtížně měřitelné nemajetkové újmy; jako soud prvního stupně tudíž neshledal důvod k valorizaci této částky v důsledku inflace, změny kurzu měny či životní úrovně. Dále odvolací soud uvedl, že nesprávný úřední postup v podobě nedůvodné nečinnosti soudu je sám o sobě důvodem pro vznik nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle § 31a OdpŠk, a poukázal na to, že se neodůvodněné prodlevy v činnosti soudu opakovaly, soud prvního stupně je tedy přiměřeně zohlednil v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci navýšením základní částky o 20 %. K námitce žalobkyně, že první jednání bylo nařízeno až po 3 letech a 10 měsících, odvolací soud doplnil, že v mezidobí bylo rozhodováno o návrhu na záměnu účastníků, o odvolání žalovaného do nemeritorního rozhodnutí a o návrhu na nařízení předběžného opatření, navíc žalobkyně sama dvakrát žádala o odročení jednání, čímž se podílela na prodloužení délky řízení o 10 měsíců, což nebylo reflektováno soudem prvního stupně snížením základní částky. Odvolací soud tak uzavřel, že základní č