30 Cdo 1551/2019 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1551/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 6. 2020 Spisová značka:30 Cdo 1551/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1551.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Promlčení Dotčené předpisy:§ 8 odst. 2 předpisu č. 82/1998Sb. § 32 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 9. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2825/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1551/2019-600 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně Orgapol, akciová společnost, IČO: 00550485, se sídlem v Podolí 78, zastoupené JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 29/8a, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 64 828 613 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 209/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018, č. j. 28 Co 124/2018-567, takto: Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku o věci samé rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018, č. j. 28 Co 124/2018-567, se odmítá ohledně částky 17 113 438,80 Kč s příslušenstvím; ve zbývajícím rozsahu (ohledně částky 43 935 320,35 Kč s příslušenstvím) se zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018, č. j. 28 Co 124/2018-567, v potvrzujícím výroku o věci samé a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 21 C 209/2006-537, v zamítavém výroku I o věci samé a v tomto rozsahu se věc vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se svou žalobou původně domáhala zaplacení částky ve výši 73 332 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v souvislosti s devíti nezákonnými rozhodnutími orgánů Finanční správy České republiky (Finančního úřadu Brno I) vydanými na základě kontroly daně z příjmu právnických osob a kontroly daně z přidané hodnoty provedené v období od 16. 4. 1998 do 7. 10. 1999 (dále jen „nezákonná rozhodnutí“). Nezákonná rozhodnutí byla řádnými či mimořádnými opravnými prostředky v průběhu následujících let pro nezákonnost zrušena nebo změněna. Z důvodu nezákonných rozhodnutí však žalobkyně odvedla v krátkém časovém úseku na účet správce daně částku ve výši 14 363 043 Kč s příslušenstvím. Podle žalobkyně se z důvodu nezákonných rozhodnutí, na jejichž základě byla v krátkém časovém sledu nucena odvést výše uvedenou částku, zhoršily její hospodářské výsledky, neboť nebyla schopna dostát svým obchodním závazkům. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu co do částky 8 503 387 Kč s příslušenstvím zpět, když zohlednila výši škody určenou ustanoveným soudním znalcem, a nadále se domáhá zaplacení částky 64 828 613 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně svým v pořadí prvým rozsudkem ze dne 31. 10. 2012, č. j. 21 C 209/2006-351, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 64 828 613 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok II) a o náhradě nákladů státu (výrok III). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací svým v pořadí prvým rozsudkem ze dne 4. 12. 2013, č. j. 28 Co 350/2013-393, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. K dovolání žalované Nejvyšší soud zrušil svým rozsudkem ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2007/2014, rozsudky obou soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Nejvyšší soud vyslovil závazný právní názor, podle něhož tvrzená škoda žalobkyni nevznikla na základě komplexu uváděných devíti nezákonných rozhodnutí, nýbrž mohla vzniknout toliko z každého nezákonného rozhodnutí zvlášť a v této souvislosti je třeba také jednotlivě (ve vztahu ke každému z nezákonných rozhodnutí) posoudit vznesenou námitku promlčení. Nároky z různých oddělitelných škodných událostí, byť k nim došlo mezi týmiž subjekty, je nutno považovat za samostatné nároky na náhradu škody, a to i kdyby šlo o opakování téhož porušení právní povinnosti. Pro rozlišení, zda jde o jediný nedělitelný nárok na náhradu škody nebo o více samostatných nároků, je rozhodující právě oddělitelnost škodných událostí. Pokud žalobkyně odvozuje škodu od jednotlivých nezákonných rozhodnutí finančního úřadu, je nezbytné tato rozhodnutí vnímat jako oddělitelné škodné události. Každé z nezákonných rozhodnutí je tak příčinou jen konkrétní části škody, jež se samostatně promlčuje; pokud se následujícími nezákonnými rozhodnutími škoda zvyšovala, pak promlčecí lhůta běží od okamžiku doručení rušícího či měnícího rozhodnutí, ovšem pouze pro ten nárok na náhradu škody, o níž se celková škoda žalobkyně zvětšila. O vzniku škody se žalobkyně dozvídala postupně s doručením (oznámením) každého z přímo vykonatelných nezákonných rozhodnutí. Okamžik, kdy se žalobkyně dozvěděla o vzniklé škodě, přitom předchází okamžiku doručení rozhodnutí měnícího či rušícího konkrétní nezákonné rozhodnutí. Promlčecí lhůta podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, běží od okamžiku doručení každého jednotlivého rozhodnutí rušícího či měnícího konkrétní nezákonné rozhodnutí, a to ve vztahu k jím konkrétně způsobené škodě. 6. Obvodní soud pro Prahu 1 svým v pořadí druhým rozsudkem ze dne 23. 1. 2018, č. j. 21 C 209/2006-537, žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok II) a o náhradě nákladů státu (výrok III). 7. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně svým v pořadí druhým rozsudkem ze dne 26. 9. 2018, č. j. 28 Co 124/2018-567, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I o věci samé ohledně částky 61 048 759,15 Kč s příslušenstvím, zrušil však rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku ohledně částky 3 779 853,85 Kč s příslušenstvím, jakož i ve výrocích o nákladech řízení a vrátil soudu prvního stupně věc v tomto rozsahu k dalšímu řízení. 8. Soud prvního stupně vyšel z následujícího závěru o skutkovém stavu. Prvním nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí Finančního úřadu Brno I. ze dne 26. 11. 1998, č. j. 139880/98/288914/5429, jímž byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z příjmu právnických osob za rok 1995 ve výši 3 097 550 Kč (dále jen „první rozhodnutí“). Druhým nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí Finančního úřadu Brno I ze dne 26. 11. 1998, č. j. 139954/98/288914/5429, jímž byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z příjmu právnických osob za rok 1996 ve výši 5 255 250 Kč (dále jen „druhé rozhodnutí“). Třetím nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí Finančního úřadu Brno I ze dne 26. 11. 1998, č. j. 139989/98/288914/5429, jímž byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z příjmu právnických osob za rok 1997 ve výši 3 307 200 Kč (dále jen „třetí rozhodnutí“). Čtvrtým nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí Finančního úřadu Brno I ze dne 22. 11. 1999, č. j. 156631/99/288914/5429, jímž byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za červen 1995 ve výši 220 000 Kč (dále jen „čtvrté rozhodnutí“). Pátým nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí Finančního úřadu Brno I ze dne 22. 11. 1999, č. j. 156706/99/288914/5429, jímž byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za září 1995 ve výši 220 000 Kč (dále jen „páté rozhodnutí“). Šestým nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí Finančního úřadu Brno I ze dne 22. 11. 1999, č. j. 156767/99/288914/5429, jímž byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za prosinec 1995 ve výši 397 442 Kč (dále jen „šesté rozhodnutí“). Sedmým nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí Finančního úřadu Brno I ze dne 14. 1. 1999, č. j. 4386/99/288914/5429, jímž byla žalobkyni dodatečně snížena výše nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty za březen 1997 na 103 847 Kč (dále jen „sedmé rozhodnutí“). Osmým nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí Finančního úřadu Brno I ze dne 14. 1. 1999, č. j. 4412/99/288914/5429, jímž byla žalobkyni dodatečně snížena výše nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty za červen 1997 na 296 649 Kč (dále jen „osmé rozhodnutí“). Devátým nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí Finančního úřadu Brno I ze dne 23. 11. 1999, č. j. 157104/99/288914/