30 Cdo 1650/2016 – Nejvyšší soud

30 Cdo 1650/2016-159 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně ESET, spol. s r. o., IČO 49975650, se sídlem v Říčanech, V Dědině 172, zastoupené Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 388/8, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení částky 1 454 282,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 33 C 272/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2015, č. j. 44 Co 503/2014-137, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2015, č. j. 44 Co 503/2014-137, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. 9. 2014, č. j. 33 C 272/2013-89, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Brno-venkov k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 11. 2013 po žalované domáhá zaplacení částky 1 454 282,20 Kč jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), jenž spatřuje v tom, že vycházeje ze stejného územního plánu a na základě stejných skutkových zjištění Obecní úřad S., stavební úřad (dále jen „stavební úřad“), rozhodl rozdílně, když ve vyjádření ze dne 9. 10. 2006 uvedl, že podnikatelský záměr žalobkyně nazvaný „Dekontaminační plocha na pozemku, k. ú. M.“ je v souladu s územním plánem obce M., zatímco podle rozhodnutí ze dne 26. 8. 2009 tento podnikatelský záměr žalobkyně ve shodě s uvedeným územním plánem není. 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že měla záměr vytvořit zařízení pro likvidaci nebezpečných odpadů přeměnou silážního žlabu, který se nachází na pozemku, ostatní plocha o výměře 472 m2, v k. ú. M., obec M., na LV č., vedeném u Katastrálního úřadu, Katastrální pracoviště B.-v.. Z tohoto důvodu si žalobkyně vyžádala od stavebního úřadu vyjádření, zda je provedení stavby v souladu s územním plánem obce M.. Předmětné vyjádření bylo nezbytné pro vydání stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí (EIA) a vydání integrovaného povolení (IPPC). Na základě žádosti vydal stavební úřad dne 9. 10. 2006 vyjádření Zn. 1457/06/SÚ/HJ, ve kterém uvedl, že podnikatelský záměr žalobkyně je ve shodě s územním plánem obce M.. Žalobkyně v souladu s vyjádřením konala další kroky vedoucí k realizaci projektu. Vynaložila tak náklady v žalované výši, a to na pronájem pozemku, na němž se nachází silážní žlab a jež bude po přeměně sloužit jako zařízení pro likvidaci nebezpečných odpadů, na zpracování projektové dokumentace k odvodnění a pasportu, na zpracování žádosti o vydání integrovaného povolení a zaplacení správního poplatku, na zpracování dokumentace pro vydání stanoviska EIA, na zpracování znaleckého posudku, který byl vyžadován a zadán Krajským úřadem pro Jihomoravský kraj v rámci správního řízení EIA a měření vodotěsnosti jímky. Všechny tyto kroky žalobkyně učinila v dobré víře, neboť ani s vynaložením přiměřeného úsilí si nemohla být vědoma jakýchkoli skutečností, které by zakládaly nesprávnost vyjádření ze dne 9. 10. 2006, a nebyl důvod o této veřejné listině pochybovat. K žádosti žalobkyně o vydání rozhodnutí na změnu stavby a jejího vlivu na využití území však stavební úřad dne 26. 8. 2009 vydal rozhodnutí Zn. 766/09/SÚ/AV, kterým zmíněný návrh zamítl. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že stavba silážního žlabu se nachází na ploše určené územním plánem k zemědělské prvovýrobě a na základě tohoto zjištění tedy navrhovaná změna stavby není v souladu s územním plánem. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala odvolání, které však Krajský úřad Jihomoravského kraje rozhodnutím ze dne 6. 4. 2010, č. j. JMK 21760/2010, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Následně se žalobkyně domáhala zrušení tohoto rozhodnutí správní žalobou u Krajského soudu v Brně, který žalobu rozsudkem ze dne 14. 4. 2011, č. j. 31 A 46/2010-80, rovněž zamítl jako neodůvodněnou. Podnikatelský záměr žalobkyně tudíž nemohl být realizován, a proto žalobkyně žádostí ze dne 6. 9. 2011 u žalované uplatnila nárok na náhradu škody ve shora uvedené výši. Žalovaná však požadavku žalobkyně na náhradu škody nevyhověla. 3. Okresní soud Brno-venkov jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 9. 2014, č. j. 33 C 272/2013-89, žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 183 Kč (výrok II). 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 3 145 Kč (výrok II). 5. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne 9. 10. 2006 stavební úřad vydal vyjádření Zn. 1457/06/SÚ/HJ, podle něhož je záměr žalobkyně v souladu s územním plánem obce M.. V rámci realizace podnikatelského záměru žalobkyně vytvořit zařízení pro likvidaci nebezpečných odpadů přeměnou silážního žlabu žalobkyně v souvislosti s kladným vyjádřením stavebního úřadu ze dne 9. 10. 2006 skutečně vynaložila náklady v celkové výši 1 454 282,20 Kč. Dne 26. 8. 2009 stavební úřad vydal rozhodnutí Zn. 766/09/SÚ/AV o tom, že žádost o vydání rozhodnutí na změnu stavby a jejího vlivu na využití území se zamítá. Rozhodnutí bylo následně potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 6. 4. 2010, č. j. JMK 21760/2010. Podnikatelský záměr žalobkyně tak nebyl realizován. 6. Při právním posouzení věci se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda jednání stavebního úřadu popsané v žalobě je nesprávným úředním postupem, přičemž dospěl k závěru, že není. Podle soudu prvního stupně je v této souvislosti podstatné, že z žádného ustanovení zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném ke dni 9. 10. 2006, ani z žádného jiného zákonného ustanovení, nevyplývá pravomoc stavebního úřadu vydat vyjádření o tom, zda určitý podnikatelský záměr je nebo není ve shodě s územním plánem obce. Vhodnost tohoto záměru bylo možno podle tehdy účinné právní úpravy posuzovat pouze v rámci územního řízení a pouze rozhodnutí vydané v rámci tohoto územního řízení, v daném případě rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 26. 8. 2009, Zn. 766/09/SÚ/AV, je právně závazné. Žalobkyně si podle soudu prvního stupně měla být vědoma skutečnosti, že vyjádření stavebního úřadu ze dne 9. 10. 2006 nemá žádnou právní závaznost, a tedy že v navazujícím řízení není vyloučeno vydat rozhodnutí jiného znění. Pokud žalobkyně za této situace vynaložila náklady specifikované v žalobě, nelze jejich vynaložení klást k tíži státu, neboť v postupu stavebního úřadu nelze shledat porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu, a tudíž soud prvního stupně dovodil, že postup stavebního úřadu nenaplňuje znaky nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 OdpŠk. Pro úplnost soud prvního stupně uvedl, že v řízení zůstalo nevyjasněno, z jakého důvodu dospěl stavební úřad ve vyjádření ze dne 9. 10. 2006 a v rozhodnutí ze dne 26. 8. 2009 k odlišným závěrům. Podle žalobkyně se tak stalo z důvodu, že z výřezu části územního plánu obce M., který byl podkladem pro vyjádření stavebního úřadu ze dne 9. 10. 2006, nebylo patrné konkrétní umístění pozemku parc. č. v k. ú. M. a stavební úřad tak vycházel z údaje uvedeného žadatelkou, tedy z toho, že jde o pozemek v areálu velkokapacitního kravína M., zatímco v následném územním řízení bylo vyjasněno, že pozemek se nachází mimo tento areál. K vyjasnění této otázky mělo být provedeno dokazování navržené žalobkyní poté, co nastaly účinky koncentrace řízení. Soud prvního stupně měl však za to, že ať už bylo důvodem těchto odlišných závěrů cokoli, není třeba ničeho měnit na závěrech učiněných shora, tedy na tom, že v daném případě nejde o nesprávný úřední postup. Tato polemika pak podle soudu pouze dokládá nutnost posoudit záměr v rámci řádného územního řízení. 7. Odvolací soud vyšel z týchž skutkových zjištění jako soud prvního stupně, a dovodil, že ani stavební zákon ani správní řád, který je třeba na postup řízení stavebního úřadu použít, výslovně nedefinují pojem „vyjádření“. Je tak třeba vyjít z toho, že se jedná o jinou činnost, jiný úkon stavebního úřadu, který ovšem spadá do jeho pravomoci a představuje tak výkon státní moci. Odvolací soud dále uvedl, že je nezbytné odlišit vyjádření od závazného stanoviska či stanoviska stavebního úřadu upravených v ustanovení § 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a závazná stanoviska ve smyslu § 149