30 Cdo 1689/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1689/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2022 Spisová značka:30 Cdo 1689/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1689.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Církev (náboženská společnost) Náhrada škody způsobená státem Dotčené předpisy:§ 5 předpisu č. 82/1998 Sb. § 7 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 13 předpisu č. 82/1998 Sb. § 29 předpisu č. 229/1991 Sb. § 3 odst. 5 předpisu č. 139/2002 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1689/2022-132 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobkyně Rodiny Panny Marie, identifikační číslo osoby 73633771, se sídlem v Nových Hradech, Husova 2, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 85/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 72 Co 282/2021-111, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 72 Co 282/2021-111, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 3. 2021, č. j. 14 C 85/2018-89, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 216 200 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí měla být způsobena zamítnutím návrhu na vydání pozemku parc. č. 156 v katastrálním území Údolí u Nových Hradů (dále jen „Pozemek“) z toho důvodu, že není ve vlastnictví žádné z povinných osob podle § 4 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o majetkovém vyrovnání“). Tvrdila, že škoda jí vznikla v důsledku: 1) nesprávného úředního postupu spočívajícího v chybném vedení evidence katastru nemovitostí, které se projevilo při identifikaci historického církevního majetku, kdy katastrální úřad do své identifikace nezahrnul Pozemek patřící původně právní předchůdkyni žalobkyně, 2) nesprávného úředního postupu při provádění pozemkových úprav spočívající v tom, že pozemkový úřad nepostupoval v souladu s § 3 odst. 5 zákona č. 139/2002 Sb., zákon o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), a nevedl a neřešil historický majetek právní předchůdkyně žalobkyně odděleně od ostatní půdy ve vlastnictví státu, 3) nesprávného úředního postupu při provádění pozemkových úprav spočívající v tom, že pozemkový úřad nepřijal dostatečná opatření k zjištění skutečného rozsahu historického majetku právní předchůdkyně žalobkyně, 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 14 C 85/2018-89, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalobkyně je jako církevní právnická osoba právní nástupkyní původního vlastníka Pozemku, který byl po 28. 2. 1948 převeden na stát. V roce 2006 byly v katastrálním území Údolí u Nových Hradů zahájeny pozemkové úpravy. Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice ve sdělení ze dne 22. 10. 2009 poté uvedl, že v pozemkové knize pro katastrální území Údolí u Nových Hradů nebyl žádný církevní majetek dohledán. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu České Budějovice ze dne 15. 9. 2011, č. j. 166260/2011-MZE-130715, bylo ukončeno správní řízení ve věci komplexní pozemkové úpravy a mimo jiné bylo rozhodnuto o výměně, resp. přechodu vlastnických práv k Pozemku. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu ze dne 22. 1. 2015 byl návrh žalobkyně na vydání (restituce) Pozemku zamítnut, protože Pozemek se již nenacházel ve vlastnictví žádné z povinných osob uvedených v § 4 zákona o majetkovém vyrovnání. To ostatně vyplývá i z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 10. 2015, č. j. 11 C 19/2015-69, který následně žalobkyní podanou žalobu o restituci majetku zamítl, a dále z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017, č. j. 4 Co 55/2016-93, který předešlý rozsudek potvrdil. 5. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který uvedl, že žalobkyní tvrzené nesprávné úřední postupy, ke kterým došlo při pozemkových úpravách, se přímo odrazily v rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu České Budějovice ze dne 15. 9. 2011, č. j. 166260/2011-MZE-130715. Shromažďování podkladů pro rozhodnutí a hodnocení zjištěných skutečností jsou totiž činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí. Příčinou vzniku škody tak nemohly být tvrzené nesprávné úřední postupy, nýbrž jen uvedené rozhodnutí, které však nebylo jako nezákonné zrušeno. Nebyly tak splněny všechny podmínky pro odpovědnost státu za škodu. Nadto žalobkyni ani škoda vzniknout nemohla, neboť po přijetí zákona o majetkovém vyrovnání byly pozemky, které stát již nevlastnil, zahrnuty mezi nevydané pozemky, za které byla poskytnuta oprávněným osobám finanční náhrada. Dále soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že žalobkyně se měla včas zajímat o svá práva, neboť přestože nebyla účastnicí řízení o komplexních pozemkových úpravách v katastrálním území Údolí u Nových Hradů, informace o zahájení těchto úprav byla zveřejněna katastrálním úřadem a místně pak i dotčenými obcemi. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) včasné dovolání, ve kterém vymezila následující dovolací důvody: 1) Odvolací soud učinil nesprávný právní závěr, že žalobkyni byla způsobena škoda nezákonným rozhodnutím, a nikoliv nesprávným úředním postupem. Dle dovolatelky se tímto odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem ze dne 3. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1119/2012, jehož závěry jsou dle dovolatelky přenositelné i do nyní projednávané věci. Škoda byla dovolatelce způsobena chybnou lustrací katastrálního operátu „Katastrálním pracovištěm České Budějovice“, a to nevydalo žádné rozhodnutí, proti kterému by bylo možno brojit a domáhat se jeho zrušení. Závěr soudů, že nesprávný úřední postup byl „konzumován“ obsahem rozhodnutí, které z tohoto postupu vycházelo, je ryzím formalismem a v rozporu i se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1854/2012. 2) Za Pozemek nebyla vyplacena finanční náhrada, žalobkyni by se tak nedostalo duplicitního plnění, jak tvrdí dovolací soud. Ustanovení § 15 zákona o majetkovém vyrovnání neuvádí, za co má být paušální náhrada vyplácena, pouze stanoví, kdo ji obdrží, v jaké výši, za jakých podmínek a jakým způsobem. Absence vzájemné provázanosti (či podmíněnosti) nároků na vydání pozemku a finanční náhrady byla již opakovaně dovozena dovolacím soudem (v této souvislosti dovolatelka poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4687/2017, usnesení ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4687/2017, a ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1865/2018). Nadto dovolatelka uvádí, že závěr odvolacího soudu je logicky rozporný, neboť o tom, že Pozemek je historickým církevním pozemkem při provádění lustrace nevěděl, ale při aplikaci § 15 zákona o majetkovém vyrovnání o tom měl jasno. 3) Nutnost zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 15. 9. 2011 pro splnění předpokladů nároku na náhradu škody je formalistickou interpretací odvolacího soudu, jíž se odchýlil od (již dříve zmiňovaného) rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1854/2012. Žalobkyně nebyla účastníkem řízení o komplexních pozemkových úpravách, není tak v její moci docílit zrušení či změnu rozhodnutí Ministerstva zemědělství. Jedinou cestou, jak by se o probíhajících pozemkových úpravách mohla dozvědět, by byl permanentní monitoring úřední desky pozemkového úřadu a obce. Takový požadavek, který