30 Cdo 2003/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2003/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 1. 2020 Spisová značka:30 Cdo 2003/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2003.2018.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Správní soudnictví Pravomoc soudu Příslušnost soudu věcná Ochrana osobnosti Dotčené předpisy:§ 229 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 7 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 104b odst. 1 a 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 82 předpisu č. 150/2002Sb. § 7 odst. 1 a 2 předpisu č. 150/2002Sb. § 243e odst. 4 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 4. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2003/2018-213 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce P. D., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zničení vzorku biologického materiálu žalobce a informací získaných jeho analýzou včetně alfanumerického profilu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 124/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2017, č. j. 3 Co 45/2016-183, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2017, č. j. 3 Co 45/2016-183, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, č. j. 32 C 124/2011-164, se zrušují v rozsahu, v jakém jimi bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zničit alfanumerický profil žalobce získaný z odebraného biologického vzorku žalobce, získaného odběrem v červnu 2007 ve věznici v Ostravě a dále v navazujících výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou. II. Vyslovuje se, že soudy v občanském soudním řízení nejsou věcně příslušné k rozhodnutí o nároku uvedenému ve výroku I a věc se po právní moci tohoto rozsudku ve shora uvedeném rozsahu postupuje Městskému soudu v Praze jako soudu rozhodujícímu ve věcech správního soudnictví k dalšímu řízení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou původně u Krajského soudu v Ostravě dne 17. 9. 2007 se žalobce domáhal ochrany osobnosti ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a to (po vyloučení části předmětu sporu k samostatnému projednání) likvidace vzorků DNA a informací získaných jejich analýzou a zničení alfanumerického profilu žalobce, které o něm měla podle názoru žalobce získat Policie ČR protiprávně. K neoprávněnému zásahu do osobnostní sféry žalobce mělo dojít odebráním vzorků DNA pro další zjišťování v databázi Policie ČR, a to dne 27. 6. 2007, kdy byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici v Ostravě. Žaloba byla původně podána také proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti, která v řízení vystupovala pod označením žalovaná 1) a stávající žalované, které v řízení vystupovala pod označením žalovaná 2). 2. Poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2010, č. j. 1 Co 369/2009-89, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2009, č. j. 32 C 168/2008-69, kterým (dříve než byl předmět tohoto sporu vyloučen k samostatnému projednání) byla žalovaným uložena povinnost zničit vzorek biologického materiálu žalobce stejně jako jakoukoli informaci získanou analýzou odebraného biologického vzorku žalobce a povinnost zaplatit žalobci částku 100 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy, a poté, co následně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j. 3 Co 12/2012-124, změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2011, č. j. 32 C 124/2011-112, tak, že řízení se nezastavuje a věc se nepostupuje Policejnímu prezidiu České republiky s odůvodněním, že se jedná o žalobou na ochranu osobnosti, kterou se žalobce domáhá odstranění jeho biologických vzorků, rozhodl Městský soud v Praze jako soud prvního stupně o věci znovu rozsudkem ze dne 17. 2. 2016, č. j. 32 C 124/2011-164, kterým zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným zničit vzorek biologického materiálu žalobce získaný odběrem v červnu 2007 ve věznici v Ostravě, nacházející se v Národní databázi DNA Kriminalistického ústavu Praha, a rovněž povinnosti zničit jakoukoli informaci získanou analýzou odebraného biologického vzorku žalobce a alfanumerický profil (výrok I), a rozhodl, že žalovaným se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil v části, v níž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti původní žalované 2) zničit alfanumerický profil žalobce získaný z odebraného biologického vzorku žalobce, získaného odběrem v červnu 2007 ve věznici v Ostravě tak, že původní žalovaná 2) je povinna tento alfanumerický profil DNA žalobce zničit výmazem z Národní databáze DNA Kriminalistického ústavu Praha do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku; ve zbývající části odvolací soud výrok I rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 4. Ze skutkových zjištění plyne, že odebrání vzorků DNA dne 27. 6. 2007 žalobci, který vykonával trest ve věznici v Ostravě, je mezi účastníky nesporné. Žalobce byl odsouzen k trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin zpronevěry podle § 247 (správně § 248 – pozn. Nejvyššího soudu) odst. 1 a 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, a dále za úmyslný trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona. Policisté při odběru vzorku postupovali podle § 42e odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném do 31. 12. 2008, a jednali z rozkazu policejního prezidenta č. 60/2007 ze dne 2. 5. 2007, přičemž plošný odběr vzorků DNA u osob odsouzených pro úmyslný trestný čin měl Policii ČR umožňovat případnou budoucí identifikaci osob jiným způsobem než daktyloskopicky. Rovněž bylo prokázáno, že předmětný biologický vzorek DNA byl ke dni 30. 9. 2015 zlikvidován, spotřebován při dotestování DNA, a Policie ČR v současné době nezpracovává žádný biologický materiál žalobce, pouze má informaci o profilu DNA žalobce v informačním systému v centrální databázi DNA Kriminalistického ústavu v Praze pod identifikátorem AC 07-05924-CO96. 5. Soud prvního stupně při právním posouzení věci dospěl k závěru, že odběr vzorků DNA bukálním stěrem nebyl protiprávní, když policisté postupovali v souladu se zákonem a rozkazem policejního prezidenta. S ohledem na neexistenci biologického vzorku, který by měl být zničen, soud prvního stupně neshledal žalobu v této části důvodnou. Soud prvního stupně dále uvedl, že otázka uchovávání získaných vzorků DNA v rozhodné době nebyla právně ošetřena a v podstatě není dosud. Nato však rovněž zamítl i požadavek žalobce na zničení (výmaz) informací z informačního systému s odůvodněním, že při žádosti o výmaz informací z databáze DNA má žalobce postupovat tak, že podá žádost o výmaz na Oddělení správy a kontroly osobních údajů Policie ČR, které žádost předá Kriminalistickému ústavu v Praze. Proti zamítnutí výmazu je možno podat stížnost k Policii ČR – Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování policejního prezidia ČR, který je správcem osobních údajů, veškerých identifikací i evidence vzorků DNA. O výmazu rozhodují jmenované orgány a jejich rozhodování nemůže být podřazeno pod satisfakci přiznanou žalobci soudem podle § 13 obč. zák. Tato otázka podle soudu prvního stupně vůbec nespadá do pravomoci soudů, byť v této věci již bylo rozhodnuto o tom, že věc je nutno posoudit jako žalobu na ochranu osobnosti. 6. Odvolací soud se po právní stránce ohledně nedůvodnosti nároku na zničení biologického vzorku žalobce ztotožnil se soudem prvního stupně, když shledal, že v mezidobí byl předmětný biologický vzorek spotřebován, a to ke dni 30. 9. 2015, čímž se požadavek na jeho zničení stal nemožným. Ve vztahu k nároku na zničení získaných informací o DNA žalobce uložených v příslušném informačním systému odvolací soud ke dni svého rozhodování konstatoval, že v České republice není dosud přijata zákonná úprava databáze DNA, upravující uchovávání informací. Bez ní však nelze činit jednoznačné závěry, zejména ohledně doby, po kterou má být konkrétní informace v systémech uchovávána. Odvolací soud uvedl, že Národní databáze DNA byla zřízena závazným p