30 Cdo 2106/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2106/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 10. 2023 Spisová značka:30 Cdo 2106/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2106.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 12. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 2713/23 III.ÚS 3235/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2106/2023-121 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Vláčila a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce V. U., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 135/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023, č. j. 16 Co 24/2023-92, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou podanou dne 20. 6. 2022 domáhal zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 90/2018 – dále jen „posuzované řízení“, v němž požadoval kompenzaci za řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 69/2010 s tím, že celková doba trvání řízení od 3. 1. 2018 do 11. 5. 2022 je nepřiměřená. Uvedl, že nárok uplatnil u žalované dne 28. 4. 2022, avšak žalovaná svým stanoviskem ze dne 20. 6. 2022 nárok žalobce odmítla. V posuzovaném řízení žalobce podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva – dále jen „ESLP“, když výsledkem bylo schválení dohody mezi ním a Českou republikou pod sp. zn. 35562/21, na jejímž základě žalobce obdržel dne 11. 5. 2022 kompenzaci ve výši 2 000 EUR a paušální náhradu nákladů řízení 250 EUR. Následně zahájil dne 17. 3. 2022 řízení o obnovu řízení ve věci vedené Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 626/21 (v němž Ústavní soud rozhodoval v rámci posuzovaného řízení), přičemž Ústavní soud návrh dne 24. 6. 2022 odmítl. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 10. 2022, č. j. 47 C 135/2022-80, zamítl žalobu o zaplacení částky ve výši 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 6. 2022 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 900 Kč (výrok II). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 2. 2023, č. j. 16 Co 24/2023-92, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 600 Kč (výrok II). 4. Soud prvního stupně vyšel mimo jiné ze zjištění, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 3. 1. 2018 podáním žádosti o odškodnění za nepřiměřené dlouhé řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 69/2010. Při jednání soudu dne 27. 10. 2022 účastníci učinili nesporným, že rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 626/2021 (vydané v rámci posuzovaného řízení), bylo žalobci doručeno nejpozději dne 30. 4. 2021. Řízení o obnově řízení před Ústavním soudem bylo zahájeno dne 17. 3. 2022 a skončeno vydáním usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 8/2022, jímž byl návrh žalobce odmítnut; toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 28. 4. 2022. Z rozhodnutí ESPL pod sp. zn. 35562/21 ve věci Urválek proti České republice pak bylo zjištěno, že tímto byla schválena dohoda o poskytnutí finančního zadostiučinění žalobci ve výši 2250 EUR, včetně nákladů řízení. Předmětné finanční zadostiučinění došlo dne 11. 5. 2022 na účet právního zástupce žalobce. 5. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se soud prvního stupně nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení žalovaného nároku ze strany žalované a dospěl k závěru, že je důvodná. K tvrzenému vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením došlo nejpozději ke dni doručení rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti žalobce ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 626/2021, jež bylo posledním rozhodnutím vydaným v posuzovaném řízení, tedy nejpozději dne 30. 4. 2021, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno žalobci. Šestiměsíční lhůta k uplatnění projednávaného nároku dle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“, pak uplynula dne 30. 10. 2021. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 28. 4. 2022, tj. po marném uplynutí promlčecí doby, pročež nemohlo dojít ke stavení jejího běhu podle ustanovení § 35 OdpŠk a žaloba podána k soudu dne 20. 6. 2022 byla taktéž podána po marném uplynutí promlčecí doby. S ohledem na shora uvedené proto soud prvního stupně bez dalšího žalobu zamítl. 6. K námitce žalobce, že do délky posuzovaného řízení je nutno započíst i řízení o obnově řízení před Ústavním soudem, jež bylo žalobcem zahájeno dne 17. 3. 2022, soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2780/2015, uvedl, že období, kdy je rozhodováno o obnově řízení nelze zahrnout pod účinky čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - dále jen „Úmluva“, přičemž tento závěr platí i pro civilní řízení, když okolnosti, jež mohou být důvodem obnovy řízení, nemohou být přičítány k tíži rozhodujícího orgánu. Obnova řízení jakožto mimořádný opravný prostředek je natolik odlišná od jiných opravných prostředků, že ji nelze zahrnout do celkové doby posuzovaného řízení. K tomu soud prvního stupně pro úplnost dodal, že řízení o obnovu řízení před Ústavním soudem bylo zahájeno dne 17. 3. 2022 a skončilo rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 8/2022, jímž byl návrh žalobce odmítnut, a toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 28. 4. 2022; řízení o povolení obnovy řízení před Ústavním soudem tedy trvalo zhruba 1 měsíc, což je vzhledem ke skutkovým okolnostem věci přiměřené. 7. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani námitce žalobce o tom, že do délky posuzovaného řízení je nutno zahrnout i řízení před ESLP, jež skončilo dohodou, na jejímž základě byl žalobce ze strany žalované odškodněn (připsáním platby na účet zástupce žalobce dne 11. 5. 2022). Uvedenému nelze s odkazem na ustavení § 1 OdpŠk přisvědčit, když stát není odpovědný za délku řízení před ESLP, a to ani v případě, pokud řízení před ESLP skončilo výše zmíněnou dohodou. 8. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že si soud prvního stupně pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění a takto zjištěný skutkový stav posoudil zcela správně i po stránce právní. 9. Doplnil, že dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3291/2013, na které odkazoval sám žalobce, je pod pojmem kompenzačního řízení dle OdpŠk nutno rozumět řízení, jehož účelem je kompenzovat újmu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím státu a nelze tak do něj započítávat i dobu, po kterou bylo případně vedeno řízení před ESLP; ke shodnému závěru dospěl též Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. I. ÚS 1154/20. 10. Ze závěrů Ústavního soudu (zejména usnesení ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 8/22, jímž byl zamítnut návrh žalobce na obnovu řízení před Ústavním soudem) dále plyne, že bylo-li v případě žalobce rozhodnuto ESLP o vyškrtnutí jeho stížnosti ze seznamu případů podle čl. 37 odst. 1 písm. c) Úmluvy z důvodu dohody žalobce a státu (mimosoudní dohody účastníků řízení), lze „procesní rozhodnutí o vyškrtnutí ze stížnosti ze seznamu případů“ svou povahou přirovnat k zastavení řízení a takové rozhodnutí může být stěží považováno za rozhodnutí o vyhovění stížnosti navrhovatele (žalobce). Logicky proto nemůže být délka takového řízení započítávána do délky řízení před vnitrostátními soudy, a to i v případě kompenzačního řízení ve smyslu příslušných ustanovení OdpŠk. Právní konstrukce žalobce, že „jestliže se do celkové délky řízení započítává i předběžné projednání nároku, pak projednáním závazku ESLP a jeho uspokojením toto řízení končí“, nemůže obstát. Ze závěrů Ústavníh