30 Cdo 2276/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2276/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2025 Spisová značka:30 Cdo 2276/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.2276.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Zavinění Organizační složka státu Dotčené předpisy:§ 6 odst. 4 předpisu č. 82/1998 Sb. § 21a odst. 1 o. s. ř. § 21 odst. 5 o. s. ř. § 2903 odst. 1 o. z. § 415 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2276/2024-307 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně Rodiny Panny Marie, identifikační číslo osoby 73633771, se sídlem v Nových Hradech, Husova 2, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem Ph.D, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 85/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2024, č. j. 72 Co 366/2023-275, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2024, č. j. 72 Co 366/2023-275, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 216 200 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí měla být způsobena zamítnutím restitučního návrhu na vydání pozemku parc. č. 156 v katastrálním území Údolí u Nových Hradů (dále jen „pozemek“) z toho důvodu, že není (v důsledku předchozího pochybení orgánů veřejné moci) ve vlastnictví žádné z povinných osob podle § 4 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o majetkovém vyrovnání“). Tvrdila, že škoda jí vznikla v důsledku: a) nesprávného úředního postupu spočívajícího v chybném vedení evidence katastru nemovitostí, které se projevilo při identifikaci historického církevního majetku, kdy katastrální úřad do své identifikace nezahrnul pozemek patřící původně právní předchůdkyni žalobkyně (přehlédl tzv. historický církevní majetek zapsaný v příslušné pozemkové knize), b) nesprávného úředního postupu při provádění pozemkových úprav spočívajícího v tom, že pozemkový úřad nepostupoval v souladu s § 3 odst. 5 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), a v rámci pozemkových úprav nevedl a neřešil historický majetek právní předchůdkyně žalobkyně odděleně od ostatní půdy ve vlastnictví státu, c) nesprávného úředního postupu při provádění pozemkových úprav spočívajícího též v tom, že pozemkový úřad nepřijal dostatečná opatření k zjištění skutečného rozsahu historického majetku právní předchůdkyně žalobkyně. 2. Žalovaná (jednající prostřednictvím Ministerstva financí) vyvracela důvody podané žaloby, když (vždy s podrobnější argumentací) namítala, že nebyly splněny hmotněprávní předpoklady pro nástup odpovědnosti státu za tvrzenou škodu a současně poukazovala na to, že příslušnou organizační složkou státu, jež by v dané věci měla za něj jednat, je Český úřad zeměměřický a katastrální. 3. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) svým v pořadí prvním rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 14 C 85/2018-89, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 3. 11. 2021, č. j. 72 Co 282/2021-111, žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že zákonné podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou tvrzeným nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zák. č. 82/1998 Sb.“) nebyly splněny. 4. Soudy tehdy vyšly ze skutkových zjištění (jež nebyly nijak zásadně dotčeny ani v další fázi řízení), podle nichž je žalobkyně jako církevní právnická osoba právní nástupkyní původního vlastníka pozemku, který byl po 28. 2. 1948 (to je v tzv. rozhodné době) převeden na stát. V roce 2006 byly v katastrálním území Údolí u Nových Hradů zahájeny pozemkové úpravy. Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště České Budějovice (dále jen „katastrální úřad“) ve sdělení ze dne 22. 10. 2009 adresovaném pozemkovému úřadu uvedl, že v pozemkové knize pro katastrální území Údolí u Nových Hradů nebyl žádný historický církevní majetek dohledán. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu České Budějovice ze dne 15. 9. 2011, č. j. 166260/2011-MZE-130715 (dále jen „pozemkový úřad nebo „státní pozemkový úřad“), bylo ukončeno správní řízení ve věci komplexní pozemkové úpravy a mimo jiné bylo rozhodnuto o výměně, resp. přechodu vlastnických práv i k restituční žádostí dotčenému pozemku, který tak jako samostatný předmět právních vztahů zanikl. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu ze dne 22. 1. 2015 byl návrh žalobkyně na vydání (restituci) pozemku zamítnut, protože pozemek se již po proběhnuvších pozemkových úpravách nenacházel ve vlastnictví žádné z povinných osob uvedených v § 4 zákona o majetkovém vyrovnání. To ostatně vyplývá i z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 10. 2015, č. j. 11 C 19/2015-69, který následně žalobkyní podanou žalobu o restituci majetku zamítl, a dále z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017, č. j. 4 Co 55/2016-93, který předešlý rozsudek potvrdil. 5. Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně v této věci rozsudkem ze dne 27. 9. 2022, č. j. 30 Cdo 1689/2022-132, výše zmíněné žalobu zamítající rozsudky soudů prvního a druhého stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že nelze vyloučit existenci odpovědnostního titulu ani příčinné souvislosti mezi ním a tvrzenou škodou a tím i nástup odpovědnosti státu za škodu uplatněnou v této věci. 6. Soud prvního stupně (svým v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 14. 8. 2023, č. j. 14 C 85/2018-239, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 208 312 Kč s příslušenstvím (výrok I), v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 888 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 259 789 Kč (výrok III). 7. Odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 8. Z dalšího provedeného dokazování soudem prvního stupně (vyjma skutečností uvedených již v odstavci 4 tohoto rozsudku) vyplynulo, že podle znaleckého posudku vyhotoveného Ing. Pavlem Šapovalovem, znalcem v oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, ze dne 13. 1. 2018, ke dni 22. 1. 2015 činila obvyklá cena pozemku parc. č. 156 (správně šlo o pozemek evidovaný v původním pozemkovém katastru – PK – poznámka Nejvyššího soudu) v katastrálním území Údolí u Nových Hradů o výměře 13 200 m2 částku 16 Kč/m2, celkově tedy 211 200 Kč. Ze znaleckého posudku Ing. Pavla Síbra, znalce v oboru geodézie a kartografie, ze dne 20. 6. 2023, měl soud prvního stupně za prokázané, že výměra pozemku PK č. 156 činila 13 200 m2. Pozemky (nově přečíslované po pozemkové úpravě) parc. č. 148/12 a parc. č. 1471/2 zasahují do původního pozemku PK 156 částmi o celkové výměře 2 243 m2 (pozemek par. č. 148/12 zasahuje do původního pozemku PK 156 částí o výměře 493 m2 a pozemek parc. č. 1471/2 částí o výměře 1 750 m2). 9. Takto souhrnně ustálený skutkový stav soudy obou stupňů v rovině právního posouzení podřadily blíže označeným ustanovením zákona č. 82/1998 Sb., zákona o pozemkových úpravách a zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Dospěly k závěru, že žalobkyně byla oprávněnou osobou k vydání pozemku – PK 156 zapsaného ve vložce č. 124 pozemkové knihy katastrálního území Údolí u Nových Hradů dle zákona o majetkovém vyrovnání, když je právní nástupkyní původního vlastníka, jenž v době rozhodné byl o tento pozemek připraven jednáním (majetkovou křivdou), která zakládala odpovídající restituční titul a uvedený pozemek jí měl být, nebýt zjištěných pochybní orgánů veřejné moci, vydán. 10. K vydání pozemku žalobkyni nicméně nedošlo, neboť během paralelně vedeného řízení o pozemkových úpravách nebylo