30 Cdo 2371/2011 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2371/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2011 Spisová značka:30 Cdo 2371/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.2371.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Vázanost nálezem Ústavního soudu Výchova nezletilých dětí Dotčené předpisy:§ 68 odst. 1 písm. a) předpisu č. 94/1963Sb. ve znění od 01.08.1998 § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009 § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009 § 68 odst. 3 předpisu č. 94/1963Sb. ve znění od 01.08.1998 § 180a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 10. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2371/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilou D. F., zastoupenou opatrovníkem Městem Mnichovo Hradiště, dceru D. F. a M. F., zastoupených Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp.zn. 26 P 111/2009, o odvolání rodičů proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2011, č.j. 30 Co 352/2010-138, takto: Rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27.5.2010, č.j. 26 P 111/2009-75 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2011, č.j. 30 Co 352/2010-138 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27.5.2010, č.j. 26 P 111/2009-75 určil, že „matka D. F. a otec M. F., neprojevovali v době od narození do 17.2.2010 o svoji dceru, nezletilou D. F. opravdový zájem a nebudou tedy účastníky případného řízení o osvojení nezletilé, a nebude tedy třeba jejich souhlasu s jejím osvojením“ a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně rozhodoval k návrhu magistrátu Města Mladá Boleslav ze dne 17.2.2010 a k tomuto okamžiku – jak je zřejmé z výroku rozsudku soudu prvního stupně – posuzoval splnění podmínek stanovených v § 68 odst.1 písm. a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen „zákon o rodině“). Vycházel přitom ze zjištění, že matka zanechala nezletilou dva dny po porodu na porodnickém oddělení Oblastní nemocnice Mladá Boleslav a.s. s tím, že si musí pro sebe a nezletilou zařídit bydlení. Protože matka byla následně neznámého pobytu, svěřil soud prvního stupně předběžným opatřením nezletilou do péče Kojeneckého ústavu v Kolíně. O nezletilou projevili rodiče zájem toliko 14.7.2009. Matka má dále rodičovskou zodpovědnost k nezletilé S. F. a N. F. Nezletilá S. byla po narození svěřena do péče Dětského domova v Mladé Boleslavi, navazující řízení o nařízení ústavní výchovy však bylo zastaveno, neboť rodiče si našli vhodný podnájem v Č. L.. Z podnájmu se však posléze pro nedostatek financí přestěhovali na stávající adresu, kde žijí s babičkou, která o nezletilou S. fakticky pečuje. Nezletilá N. je na základě předběžného opatření soudu rovněž umístěna v Kojeneckém ústavu v Kolíně. Po zahájení řízení, ve dnech 11.4. a 12.4.2010 matka telefonicky kontaktovala kojenecký ústav a dne 15.4.2010 rodiče navštívili nezletilé D. a N. v kojeneckém ústavu. Následně již nezletilou D. nenavštívili, ani na její výživu ničím nepřispěli. Nezletilá D. je dle sdělení kojeneckého ústavu šikovné a zdravé dítě. Opakovaná šetření v bydlišti rodičů vedla soud prvního stupně k zjištění, že v okolí domu je značný nepořádek, sociální zařízení je nefunkční, neteče zde voda, elektřina je napojena nelegálně a je vedena nebezpečným způsobem poblíž kamen, ve kterých se topí na pevné palivo. Rodiče je šetřením snažili vyhýbat pod různými záminkami. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že rodiče po dobu šesti měsíců před podáním návrhu (tj. před 17.2.2010), fakticky však již od narození, opravdový zájem o svoji dceru neprojevili a nadále ani neprojevují. Nezletilou pravidelně nenavštěvovali, aniž jim v tom bránily objektivní překážky. Soud prvního stupně neuvěřil tvrzení rodičů, že do ústavu často volali, ale bylo jim sděleno aby do ústavu pro nemoc nezletilé nejezdili, protože takovou situaci soud prvního stupně sice připustil, nicméně nikoliv jako pravidelnou. Poslední návštěvu nezletilé v dubnu 2010 soud prvního stupně hodnotil jako účelovou a přihlédl rovněž k tomu, že rodiče nezletilou nenavštívili ani v době mezi nařízenými jednáními před soudem prvního stupně a rovněž k tomu, že rodiče kojeneckému ústavu finančně nepřispívají, nikde nepracují a prostředí ve kterém bydlí není pro výchovu nezletilých dětí „příliš ideální“. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. února 2011, č.j. 30 Co 352/2010, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud vyložil, že při výkladu ustanovení § 68 odst. 1 písm. a) zákona o rodině je třeba vycházet z toho, že vždy závisí na individuálních vlastnostech každého z rodičů, jako je např. zdravotní stav, stupeň inteligence a vzdělání, sociální poměry z nichž rodič pochází, schopnost sociální orientace s tím, že je třeba též vycházet z objektivních podmínek, např. z možnosti zajistit byt, míře nezaměstnanosti v tom kterém regionu a podobně. Zásadně lze podle odvolacího soudu vyhovět návrhu (na vyslovení nezájmu rodičů o dítě) tehdy, kdy z celého jednání, postoje a vztahu k dítěti je patrno, že rodiče své povinnosti vůči němu plnit nehodlají a že ani v budoucnu mu potřebnou péči poskytovat nebudou. Za zájem rodičů o dítě nebude proto možno usuzovat jen z ojedinělých, ryze formálních projevů, nýbrž je třeba vždy přihlížet ke všem okolnostem případu, k možnostem a životním situacím rodičů a k jejich celkovému a mravnímu poměru k dítěti. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dále sám zjistil, že v průběhu odvolacího řízení se rodiče o nezletilou písemně zajímali dne 1.6.2010 a telefonicky ve dnech 26.6.2010, 11.8.2010, 6.11.2010, 24.11.2010 a 25.11.2010. Telefonický kontakt odvolací soud nepovažoval za projevení opravdového zájmu o nezletilou. Odvolací soud přihlédl k složité bytové situaci rodičů, k tomu, že rodiče na pobyt nezletilé v kojeneckém ústavu ničím nepřispívají. Rodiče si přes učiněný příslib své bytové poměry nevyřešili, nejsou zaměstnaní a nevyužili ani dostatečný časový prostor v odvolacím řízení, v němž by opravdový zájem o nezletilou projevili. Proti rozsudku odvolacího soudu si podali rodiče dovolání. Za otázku zásadního právního významu považují výklad pojmu „opravdový zájem“ rodičů o dítě, zejména určení kritérií, podle nichž se bude opravdový zájem rodičů o dítě posuzovat. Podle přesvědčení dovolatelů by kolidující práva měla být poměřována zásadou přiměřenosti a subsidiarity, tzn. vážení eventuality mírnějšího zásahu do základních práv, který splní týž legitimní účel, jako zásah posuzovaný. Jakkoliv dovolatelé vycházejí ze skutkových zjištění soudů obou stupňů a zohledňují, že odvolací soud posuzoval splnění podmínek pro vyslovení nezájmu rodičů až ke dni svého rozhodování s tím, že je třeba přihlížet k individuální situaci rodičů, včetně jejich vzdělání, schopnosti, sociální orientace a materiálního zázemí, mají přesto za to, že rozsudkem odvolacího soudu bylo porušeno jejich právo na ochranu rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Poukazují na závěry vyslovené v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále jen „ESLP“) ze dne 26.2.2002, ve věci Kutzner proti Německu podle něhož základem rodinných vazeb je tradičně biologické pouto pokrevního příbuzenství mezi členy rodiny, přičemž základním prvkem rodinného života je soužití rodičů a dětí, v jehož rámci se uskutečňuje péče a výchova ze strany rodičů, na níž mají děti právo. Zásah do základních práv je přípustný jen sleduje-li některý, nebo některé z legitimních cílů a je-li pro jejich dosažení nezbytný, tedy zejména přiměřený sledovanému účelu (Couillard Maugery proti Francii, rozsudek ESLP ze dne 1.7.2004). Nadto musí být výjimky stanovené v čl. 8 odst. 2 Úmluvy opravňující k zásahu do rodinného života vykládány restriktivně, tedy tak, že za neoprávněný zásah není možné považovat jen takový postup soudů při rozhodování o právech a povinnostech k nezletilému dítěti, který je v souladu se zákonem o rodině v jeho formální a materiální rovině. Možnost umístit dítě do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu nemůže sama o sobě odůvodňovat jeho násilné odnětí biologickým rodičům; takový zásah do práva rodičů těšit se rodinnému životu se s