30 Cdo 2405/2015 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2405/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 7. 2017 Spisová značka:30 Cdo 2405/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2405.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Daň z přidané hodnoty Daňové řízení Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 41 odst. 1 předpisu č. 337/1992Sb. § 46 odst. 5 předpisu č. 337/1992Sb. § 47 odst. 1 předpisu č. 337/1992Sb. § 48 odst. 5 předpisu č. 337/1992Sb. § 37a předpisu č. 588/1992Sb. § 64 odst. 5 předpisu č. 337/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:12. 10. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2405/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně RSM Infinity a. s., IČ 24267945, se sídlem v Praze 8, Karolinská 661/4, zastoupené JUDr. Kristýnou Zavadilovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Karolinská 661/4, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 61/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2015, č. j. 28 Co 306/2014-90, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2015 č. j. 28 Co 306/2014-90, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 2. 2014, č. j. 38 C 61/2012-58, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 8. 2012 domáhá na žalované náhrady škody ve výši 607 046 Kč s příslušenstvím způsobné nesprávným úředním postupem Finančního úřadu v Pardubicích a Finančního ředitelství v Hradci Králové, neboť tyto úřady v tříleté prekluzivní době nevyměřily daňovou povinnost v souladu s dodatečným daňovým přiznáním žalobkyně k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2002 ze dne 5. 11. 2002, jímž nárokovala daňový odpočet ve výši 607 046 Kč. K nesprávnému úřednímu postupu proto došlo v důsledku nečinnosti správce daně a výše způsobené škody vychází z uplatněného daňového odpočtu, neboť správce daně měl podle žalobkyně postupovat tak, že měl vyměřit daňovou povinnost v souladu s daňovým přiznáním žalobkyně, když po uplynutí prekluzivní lhůty neexistoval postup, jak ji vyměřit odchylně. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 2. 2014, č. j. 38 C 61/2012-58, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 607 046 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 1. 2010 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni, aby žalované zaplatila náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 300 Kč (výrok II). 4. Soud prvního stupně dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci za nesporný učinili skutkový stav popsaný v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2009, č. j. 5 Afs 9/2009-65, v tom směru, že dne 27. 5. 2002 podala žalobkyně přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2002, ve kterém vykázala nadměrný odpočet ve výši 4 345 605 Kč. Správce daně dne 24. 6. 2002 zahájil vytýkací řízení ve věci oprávněnosti nároku na odpočet u dokladu č. FV 034/2002, vystaveného společností MEGA PAPÍR s. r. o. dne 1. 4. 2002 na částku 2 759 300 Kč (DPH v základní sazbě ve výši 607 046 Kč). Na žádost žalobkyně byl z nároku na odpočet uvedený sporný daňový doklad vyloučen a správce daně platebním výměrem č. j. 141348/02/248912/5266 ze dne 29. 7. 2002 vyměřil žalobkyni nadměrný odpočet ve výši 3 738 559 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 9. 2002. Dne 5. 11. 2002 podala žalobkyně dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období duben 2002, ve kterém uplatnila doklad vystavený společností MEGA PAPÍR s. r. o. a nárokovala nadměrný odpočet ve výši 607 046 Kč (tj. doklad, který sama dříve vyloučila). Finanční úřad v Pardubicích jako správce daně v prvním stupni zahájil dne 3. 12. 2002 vytýkací řízení, přičemž na základě zjištěných skutečností dospěl k názoru, že nedošlo k uskutečnění zdanitelného plnění ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, neboť žalobkyně neprokázala, že předmětné služby byly společností MEGA PAPÍR s. r. o. poskytnuty. Finanční úřad v Pardubicích proto vydal dne 26. 11. 2003 za zdaňovací období duben 2002 dodatečný platební výměr, kterým vyměřil dodatečnou daňovou povinnost odlišně od podaného dodatečného daňového přiznání, a to ve výši 0 Kč. Uvedený dodatečný platební výměr byl žalobkyni doručen dne 29. 12. 2003. Dne 20. 1. 2004 podala žalobkyně odvolání proti uvedenému dodatečnému platebnímu výměru. Finanční ředitelství v Hradci Králové svým rozhodnutím ze dne 27. 10. 2005, č. j. 2148/130/2004, odvolání žalobkyně zamítlo. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 31. 10. 2005. Proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové byla podána dne 27. 12. 2005 žaloba ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který jej rozsudkem ze dne 18. 12. 2006, č. j. 31 Ca 375/2005-37, zrušil pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Finanční ředitelství v Hradci Králové při přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí zjistilo, že v průběhu tohoto řízení uplynula lhůta stanovená v ustanovení § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v rozhodném znění. Z důvodu, že nebylo v prekluzivní lhůtě pravomocně rozhodnuto, zrušilo Finanční ředitelství v Hradci Králové rozhodnutím ze dne 10. 4. 2007, č. j. 2985/07-1300-601383, napadený dodatečný platební výměr, kterým byla dodatečně vyměřena daň ve výši 0 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 4. 2007. Nadměrný odpočet vykázaný v dodatečném daňovém přiznání podaném dne 5. 11. 2002 ve výši 607 046 Kč tak zůstal nevyměřen. 5. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Soud nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že by došlo ke konkludentnímu vyměření daně podle § 46 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků, když zahájením vytýkacího řízení a prováděním dalších úkonů, jimiž se ověřuje výše deklarované daňové povinnosti, dává správce daně najevo, že nenastal stav, kdy bude podané daňové přiznání akceptovat a vyměří daň ve výši uvedené daňovým subjektem. Dospěl proto k závěru, že § 46 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků automaticky nezakládá fikci vyměření, přičemž k vyměření či doměření daně stanovil zákonodárce prekluzivní lhůtu, jejímž uplynutím právo daň vyměřit zaniká. Ostatně uvedený závěr vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci žalobkyně, a soud prvního stupně neshledal důvod se od něj odchýlit. Dále se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda postupem správce daně došlo k průtahům v řízení, které by založily nesprávný úřední postup ve věci. Uvedl, že zákon nestanoví žádnou lhůtu pro vydání jednotlivých rozhodnutí, proto lze předpokládat, že k vydání rozhodnutí by mělo docházet ve lhůtě přiměřené. Shledal, že v průběhu daňového řízení nedocházelo k delším obdobím, ve kterých by byl správce daně nečinný. Veškeré činnosti správce daně vedoucí k vydání rozhodnutí byly podle soudu prvního stupně činěny v souladu s jeho zákonnými povinnostmi a nelze mu přičítat k tíži, že k odstranění pochybností ohledně nároku žalobkyně na daňový odpočet, který žalobkyně vyloučila k samotnému řízení, nedošlo před uplynutím zákonem stanovené prekluzivní lhůty, která znemožnila vydat pravomocné rozhodnutí o vyměření daně. Uzavřel proto, že k nesprávnému úřednímu postupu v posuzovaném vytýkacím řízení nedošlo, tudíž již nezkoumal okolnosti vzniku a výše škody. 6. Odvolací soud vycházel z týchž skutkových zjištění, jak je zjistil soud prvního stupně. Odvolací soud při právním posouzení věci poukázal na interní pokyn Ministerstva financí ze dne 17. 7. 1996, č. D - 125, jenž byl účinný v době posuzovaného vytýkacího řízení, ve kterém byly definovány lhůty pro uzavření vytýkacího řízení a pro vyřizování odvolání. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 146/01, dovodil, že pokud orgán veřejné moci nerespektuje při rozhodování vlastní interní předpisy o lhůtách pro vyřízení od