30 Cdo 2538/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2538/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 1. 2024 Spisová značka:30 Cdo 2538/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.2538.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Dotčené předpisy:§ 31a odst. 3 písm. e) předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1226/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2538/2023-124 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně EKO Logistics s. r. o., IČO 26710170, se sídlem v Týnci nad Labem, Tyršova 68, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice – Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, o zaplacení částky 105 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 19/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2023, č. j. 55 Co 59/2023-94, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 105 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 7. 10. 2021 do zaplacení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení zahájeného dne 26. 11. 2014 Českou inspekcí životního prostředí ve věci případu č. 1417350/SR01 a v navazujících řízeních u Ministerstva životního prostředí pod sp. zn. 1177/500/1535932/ENV/15, u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 197/2015 a u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 As 63/2019 (dále jen „posuzované řízení“). 2. Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 1. 2023, č. j. 26 C 19/2022-71, zamítl žalobu o zaplacení částky 105 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 7. 10. 2021 do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Dne 24. 10. 2014 přijala Česká inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) od ČD Cargo, a. s., podnět k provedení kontroly nakládání s nebezpečnými odpady u žalobkyně. Dne 28. 11. 2014 bylo žalobkyni doručeno oznámení ČIŽP o zahájení kontroly ze dne 26. 11. 2014 s tím, že kontrolu vykoná dne 18. 12. 2014. Dne 17. 12. 2014 byla ČIŽP doručena žádost žalobkyně ze dne 16. 12. 2014 o stanovení nového termínu kontroly, čemuž ČIŽP vyhověla a dne 8. 1. 2015 se pokusila u žalobkyně vykonat kontrolu, jejíž provedení žalobkyně neumožnila. Dne 18. 2. 2015 byl žalobkyni doručen příkaz s uložením pokuty ve výši 450 000 Kč dle § 11 (správně má být uvedeno § 16; poznámka Nejvyššího soudu) odst. 1 písm. a), odst. 2 a § 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). Dne 23. 2. 2015 podala žalobkyně proti příkazu u uložení pokuty odpor, v jehož důsledku bylo ve správním řízení pokračováno. Dne 23. 4. 2015 uložila ČIŽP žalobkyni pokutu ve výši 450 000 Kč dle § 16 odst. 2 kontrolního řádu za správní delikt spočívající v neposkytnutí potřebné součinnosti ČIŽP při kontrole konané dne 8. 11. 2015 (správně má být uvedeno 8. 1. 2015; poznámka Nejvyššího soudu), neboť neposkytla požadované údaje a dokumenty vztahující se k předmětu kontroly a činnosti kontrolované osoby. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 11. 5. 2015 odvolání, na jehož základě Ministerstvo životního prostředí rozhodnutím ze dne 2. 7. 2015, č. j. 1177/500/1535932/ENV/15, rozhodnutí ČIŽP o uložení pokuty potvrdilo. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 16. 9. 2015 u Městského soudu v Praze žalobu, o níž rozhodl Městský soud v Praze až dne 8. 11. 2018 (s tím, že od obdržení vyjádření k žalobě dne 28. 12. 2015 do nařízení jednání dne 17. 9. 2018 byl soud nečinný) tak, že žalobu zamítl. Písemné vyhotovení rozsudku bylo žalobkyni doručeno dne 7. 2. 2019 poté, co byla dvakrát prodloužena lhůta k jeho vyhotovení. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dne 21. 2. 2019 kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 3. 2021, č. j. 3 As 63/2019-35, zamítl s tím, že tento rozsudek nabyl právní moci dne 29. 3. 2021. Dopisem ze dne 6. 4. 2021 se žalobkyně obrátila na žalovanou se žádostí o odškodnění újmy následně uplatněné žalobou. Žalovaná však žádosti nevyhověla s tím, že žalobkyně žalobu podala před uplynutím lhůty k vyřízení žádosti a že tedy vyčká rozhodnutí soudu. 4. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), a uzavřel, že řízení před správním orgánem a soudem trvala od 26. 11. 2014, resp. od 28. 11. 2014 do 19. 3. 2021 (tj. 2306, resp. 2304 dnů) s průtahem v řízení u Městského soudu v Praze v délce 995 dnů; v řízení před správním orgánem soud průtahy ze strany správního orgánu neshledal. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že řízení před správním orgánem a navazující soudní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a žalobkyni vznikl nárok na odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu. Co se týče způsobu odškodnění, dospěl soud prvního stupně k závěru, že zadostiučinění nebylo možné poskytnout v penězích a uzavřel, že samotné konstatování porušení práva by bylo pro odškodnění žalobkyně dostačující, a to s ohledem na postup žalobkyně v řízení před správním orgánem (den před stanoveným dnem kontroly žalobkyně ČIŽP požádala o stanovení nového termínu), a na to, že důvodem k uložení pokuty bylo, že žalobkyně neumožnila provést kontrolu na úseku odpadového hospodářství - nakládání s vyřazenými kolejovými vozidly (tj. v důsledku protiprávního jednání samotné žalobkyně), a uzavřel, že žalobkyně nemohla být negativně délkou řízení a zjištěným průtahem v řízení před Městským soudem v Praze postižena. 5. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (tj. ve výroku I) změnil tak, že soud konstatuje, že v řízení zahájeném dne 26. 11. 2014 Českou inspekcí životního prostředí ve věci případu žalobkyně č. 1417350/SR01 a v navazujících řízeních u Ministerstva životního prostředí sp. zn. 1177/500/1535932/ENV/15, u Městského soudu v Praze sp. zn. 9 A 197/2015, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 63/2019, došlo k porušení práva žalobkyně na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 23 054 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud vyšel se skutkových zjištění soudu prvního stupně, pouze zopakoval důkaz dopisem žalované ze dne 19. 10. 2021, jímž reagovala na předběžné uplatnění nároku, a zjistil, že žalovaná žalobkyni sdělila, že vyčká rozhodnutí soudu ve věci samé, protože žalobkyně soudní řízení zahájila ještě před uplynutím lhůty k vyřízení žádosti. Odvolací soud uzavřel, že posuzované řízení trvalo od 26. 11. 2014 do 29. 3. 2021, nebylo skutkově ani právně složité, nicméně na správní řízení navazovalo řízení soudní a věc byla naposledy projednána a rozhodnuta Nejvyšším správním soudem, čímž přirozeně narostla délka řízení. Správní orgány a soudy činily úkony směřující k rozhodnutí ve věci samé plynule vyjma průtahu (nečinnosti) u Městského soudu v Praze v době od 28. 12. 2015 do 17. 9. 2018. Žalobkyně svým počínáním k prodloužení doby řízení nepřispěla, ani nevyužila prostředků k odstranění průtahu soudního řízení. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni nešlo o řízení s presumovaným zvýšeným významem a na samém počátku žalobkyně neumožnila ČIŽP provedení kontroly ve věci nakládání s odpady, byť si musela být vědoma, že se tím dopouští správního deliktu, neboť jejím předmětem podnikání bylo a je (mimo jiné) nakládání s odpady včetně odpadů nebezpečných. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž bylo možné uzavření ří