30 Cdo 257/2001 — Nejvyšší soud

30 Cdo 257/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 6. 2001 Spisová značka:30 Cdo 257/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.257.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 24 předpisu č. 94/1963Sb. § 24a předpisu č. 94/1963Sb. § 39 předpisu č. 40/1964Sb. § 143 předpisu č. 40/1964Sb. § 149 předpisu č. 40/1964Sb. § 150 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 257/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Juraje Malika ve věci žalobkyně K. F., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. F., zastoupenému advokátkou, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 58/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. listopadu 2000, č.j. 15 Co 706/2000-28, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 18.7.2000, č.j. 9 C 58/2000-19, určil, že smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne 24. 2. 1999 je neplatná. Vycházel ze zjištění, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 4. 1999, č.j. 9 C 290/98-16, podle ust. § 24 zák. o rodině, a to podle tohoto zákonného ustanovení přes okolnost, že žalovaný (v řízení o rozvod v postavení žalobce) v průběhu rozvodového řízení předložil soudu smlouvy m.j. i o majetkovém vypořádání účastníků, jak předpokládá ust. § 24a zákona o rodině; podmínka pro rozvod ve smyslu tohoto ustanovení, že účastníci spolu nežijí alespoň šest měsíců, však nebyla splněna. Soud prvního stupně učinil po právní stránce závěr, že smlouva o úpravě vzájemných majetkových vztahů může být platná jen v případě rozvodu podle ust. § 24a zákona o rodině. V posuzované věci tak tomu nebylo, proto smlouva účastníků o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, uzavřená před zánikem manželství, nemůže pro rozpor s ust. § 149 obč. zák. obstát. Zjišťováním žalobkyní tvrzených okolností, jež měly být spojeny s uzavřením smlouvy se již nezabýval. Naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neplatnosti označené smlouvy je podle názoru soudu prvního stupně dán; bez tohoto určení by bylo právní postavení žalobkyně nejisté. Při rozhodování o odvolání žalovaného vycházel Krajský sud v Plzni ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Rozsudkem ze dne 1.11.2000, č.j. 15 Co 706/2000-28, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. I podle jeho názoru by bez rozhodnutí o neplatnosti smlouvy, jíž žalovaný předložil Katastrálnímu úřadu v Ch. k zápisu do katastru nemovitostí, bylo právní postavení žalobkyně nejisté (§ 80 písm. c/ o.s.ř.). Odvolací soud dále vycházel z právní úvahy, že i po novele občanského zákoníku provedené zák. č. 91/1008 Sb. zaniká společné jmění manželů zánikem manželství (§ 149 odst. 1, 2 obč. zák.) a teprve poté, tedy po zániku společného změní jej lze vypořádat. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřená před zánikem společného jmění manželů může být platná jen v případě, že k zániku manželství došlo rozvodem podle ust. § 24a zák. o rodině. Tak tomu v posuzované věci nebylo. Odvolací soud proti rozsudku připustil dovolání s odůvodněním, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu a to v otázce, zda účinky dohody o vypořádání společného jmění manželů pro dobu po rozvodu (rozumí se dohody uzavřené před rozvodem) nastanou jedině v případě, že k zániku manželství došlo rozvodem podle ust. § 24a zák. o rodině, či zda její účinky nastanou i v případě zániku manželství jakýmkoli jiným způsobem. Žalovaný v dovolání proti rozsudku odvolacího soudu s odkazem na ust. § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. (správně § 239 odst. 1 o.s.ř.) uplatnil jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci. Nesdílí právní názor, který zaujaly soudy obou stupňů, že dohoda uzavřená před zánikem společného jmění manželů nemůže být platná. Tím, že zákonodárce připustil dohodu o vypořádání majetkových vztahů pro dobu po rozvodu před zánikem společného jmění manželů, učinil průlom do zásady platné před novelou zákona o rodině. Podle žalovaného však bylo možno takovou dohodu, s odkládací podmínkou, platně uzavřít i před novelou zákona o rodině. Ust. § 24a zák. o rodině je koncipováno tak, že uzavření dohody o vypořádání majetku na dobu po rozvodu je podmínkou rozvodu podle ust. § 24a zákona, neplatí však, že konsenzuální rozvod je podmínkou platnosti takové dohody. Podle ust. § 149 odst. 1, 2 obč. zák., zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání; ve smlouvě, která je předmětem sporu, není uvedeno nic jiného, než to, že účastníci dohodli, že po zániku společného jmění manželů se vypořádají způsobem ve smlouvě uvedeným. Aplikací právního názoru, který je vyjádřen v napadeném rozsudku, by došlo k porušení zásady uznávané v právních řádech „...pacta sunt servanda...\" a zásady vyjádřené v Listině, že co není zakázáno, je povoleno. Účastníci uzavřeli smlouvu s úmyslem vypořádat pro dobu po rozvodu své majetkové vztahy určitým, ve smlouvě dohodnutým způsobem a také proto, aby splnili podmínku ust. § 24a zák. o rodině. Žalobkyně zpochybnila smlouvu o bydlení, nikoli o vypořádání vzájemných majetkových vztahů. Závěrem dovolání žalovaný navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně dovolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zák.č. 99/1963 Sb.). Podle něj se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a o nich se rozhodne podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před jeho novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. Podle obsahu spisu bylo dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno včas, splňuje po formální i obsahové stránce náležitosti požadované ustanovením § 241 odst. 1, 2 o.s.ř. a je způsobilé dalšího posouzení dovolacím soudem. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, byla založena výrokem rozsudku odvolacího soudu (§ 239 odst. 1 o.s.ř.), bez bližšího vymezení právní otázky, pro níž je rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu. Podle odůvodnění rozsudku je však k dovolacímu přezkumu předložena otázka, „ ...zda účinky dohody o vypořádání společného jmění manželů pro dobu po rozvodu nastanou jedině v případě, že k zániku manželství došlo rozvodem podle ust. § 24a zák. o rodině nebo zda její účinky nastanou i v případě zániku manželství jakýmkoli jiným způsobem. Dovolací soud shledal tuto právní otázku, jíž odvolací soud řešil, zásadního významu a to jak ve vztahu k posuzované věci, tak z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Proto v rámci uplatněného dovolacího důvodu ve smyslu ust. § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. se zabýval touto právní otázkou. Podle zjištěného skutkového stavu bylo manželství účastníků, uzavřené dne 9.8.1975, rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 19.4.1999, č.j. 9 C 290/98-14, pravomocně ku dni 12. 6.1999, tedy za účinnosti novely zákona o rodině provedené zák. č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zák. č. 94/1963 Sb., jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění. Posuzovaná otázka má vztah nejen k ustanovením zákona o rodině o rozvodu (§ 24, § 24a zákona), ale i k ustanovením občanského zákoníku o společném jmění manželů (§ 143 a násl. zákona). Občanský zákoník pojímá společné jmění manželů (§ 143 obč. zák. a násl.) jako zvláštní druh spoluvlastnictví, které je charakterizováno tím, že je bezpodílové. Vymezuje jej jako společenství k majetku nabytému některým z manžel nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku uvedeného v ust. § 143 odst. 1 písm. a/ obč. zák. a k závazkům vzniklým za trvání manželství za těchže předpokladů, s výjimkou závazků uvedených v ust. § 143 odst. 1 písm. b/ obč. zák. Připouští, aby manželé případně snoubenci upravili smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu zákonem stanovený rozsah společ