30 Cdo 2606/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2606/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 3. 2022 Spisová značka:30 Cdo 2606/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2606.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Správní řízení Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Lidská práva Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. čl. 38 předpisu č. 2/1993 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 6. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2606/2021-105 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně H. S., nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lukášem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti žalované České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem v Praze 1, Karmelitská 529/5, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 31/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2021, č. j. 30 Co 128/2021-87, takto: I. Dovolání se zamítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2021, č. j. 30 Co 128/2021-87, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 12. 2020, č. j. 12 C 31/2019-54, ohledně uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč. II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Lukáše Matějíčka. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 240 000 Kč z titulu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení o její žádosti o uznání zahraničního vzdělání a kvalifikace podle § 89 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, vedeného u Západočeské univerzity v Plzni pod sp. zn. 162/08, a to za tu část řízení, která trvala od 19. 5. 2011 do 25. 1. 2019 (dále též jen „posuzované řízení“). 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 12. 2020, č. j. 12 C 31/2019-54, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 120 000 Kč (výrok I), žalobu co do dále požadované částky 120 000 Kč zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 3. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, č. j. 30 Co 128/2021-87, změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I tak, že žalobu ohledně částky 60 000 Kč zamítl, a ve zbylé části tento výrok potvrdil (výrok I). Ve výroku II odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně se na základě žádosti ze dne 19. 6. 2008 domáhala u Západočeské univerzity v Plzni uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace získané na Zakarpatské státní univerzitě v Užhorodě prostřednictvím Mezinárodního institutu podnikatelství a práva v Praze, s. r. o., v navazujícím magisterském studijním programu/oboru Právo, právní věda. Toto řízení bylo vedeno pod sp. zn. 162/08. Rozhodnutím ze dne 20. 8. 2008 Západočeská univerzita v Plzni žádosti žalobkyně plně vyhověla, avšak na základě žaloby podané Nejvyšší státní zástupkyní dne 29. 6. 2010 Krajský soud v Plzni rozhodnutí Západočeské univerzity v Plzni ze dne 20. 8. 2008 zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení, a to z důvodu nepřezkoumatelnosti. Následně bylo řízení přerušeno od 11. 12. 2013 do 10. 7. 2014 a dne 1. 8. 2014 vydala Západočeská univerzita v Plzni rozhodnutí, kterým byla žádost žalobkyně o uznání zamítnuta, přičemž k odvolání žalobkyně žalovaná toto rozhodnutí zrušila a věc vrátila Západočeské univerzitě v Plzni k novému projednání. Rozhodnutím ze dne 24. 6. 2016 Západočeská univerzita v Plzni řízení o žádosti žalobkyně zastavila a i toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně zrušeno rozhodnutím žalované ze dne 26. 1. 2017 a věc byla vrácena uvedené univerzitě k novému projednání. O žádosti žalobkyně rozhodla Západočeská univerzita v Plzni znovu dne 3. 10. 2018 tak, že tuto žádost opět zamítla. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno rozhodnutím žalované ze dne 18. 1. 2019. 5. Soud prvního stupně nejdříve uzavřel, že na posuzované správní řízení dopadá čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhlášena sdělením federálního Ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.) – dále jen „Úmluva“. Nebylo totiž sporné, že v daném řízení se jednalo o právo, které bylo opravdové a vážné a že toto právo mělo svůj základ ve vnitrostátním právu. Rovněž třetí podmínka nezbytná pro aplikaci čl. 6 Úmluvy spočívající v tom, že se jednalo o právo civilní povahy, byla naplněna, neboť mělo bezprostřední dopad na možnost získání adekvátního zaměstnání na trhu práce v závislosti na dosažené úrovni vysokoškolského vzdělání s přirozeným dopadem do majetkové sféry žadatelky z hlediska výše dosahovaných příjmů. Soud prvního stupně tedy na základě § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále též jen „OdpŠk“, a závěrů stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), vycházel z prokázané celkové délky řízení 7 let a 8 měsíců, přičemž tuto délku považoval ze nepřiměřenou. Za takového stavu se vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného předpokládá a v zásadě je namístě poskytnout peněžité zadostiučinění. Na základě podrobného zhodnocení kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk dospěl soud prvního stupně k závěru o přiměřeném peněžitém zadostiučinění ve výši 120 000 Kč. 6. Odvolací soud ve věci nenařídil jednání, neboť odvolání žalované bylo podáno pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci, a vyšel proto ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. 7. Odvolací soud považoval za správné úvahy soudu prvního stupně stran aplikovatelnosti čl. 6 Úmluvy na posuzované správní řízení, přičemž ve vztahu k naplnění kritéria soukromoprávní povahy projednávaného práva uvedl, že výsledek řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace má bezprostřední dopad do možností výkonu zaměstnání či povolání žadatele včetně dopadu do jeho majetkové sféry. Jako irelevantní označil odvolací soud poukaz žalované na veřejnoprávní povahu řízení, neboť pojem civilního práva či závazku ve smyslu čl. 6 Úmluvy je třeba chápat autonomně ve smyslu interpretace Úmluvy v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen „ESLP“), tedy nezávisle na tom, zda je právo či závazek v rámci vnitrostátního práva považováno za soukromoprávní či veřejnoprávní. Odvolací soud rovněž doplnil, že nezbytnost aplikace ustanovení § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na daný případ vyplývá i z toho, že řízením o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání či kvalifikace je bezprostředně dotčeno ústavně garantované právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., jako součást ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina“), což platí zvláště v případě právnického vzdělání, neboť to představuje nutnou podmínku a vstupní bránu do řady právnických profesí. Odvolací soud rovněž odmítl názor žalované, že žalobkyně nemohla mít legitimní očekávání, že její žádosti o uznání vzdělání bude vyhověno, a že tudíž byla vyvrácena presumpce vzniku nemajetkové újmy. Absenci stavu nejistoty ohledně výsledků řízení totiž nelze dovozovat ze samotné skutečnosti, že žalobkyně byla v řízení nakonec neúspěšná, přičemž nešlo o situaci, kdy by žalobkyni byl výsledek řízení dopředu znám. Odvolací soud se dále ztotožnil se soudem prvního stupně ohledně výše základní částky finanční kompenzace, avšak odlišně posoudil kritéria rozhodná pro zvýšení či snížení této částky (§ 31a odst. 3 písm. b/ až e/ OdpŠk). V konečném důsledku pak dospěl k částce 60 000 Kč jakožto adekvátnímu peněžitému zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v obou výrocích dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z to