30 Cdo 2686/2007 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2686/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 9. 2008 Spisová značka:30 Cdo 2686/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.2686.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 229 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2686/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci Statutárního města M. B., proti žalované České republice – F. ú. v M. B., o zaplacení částky 3,741.455,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 5 C 51/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2007, č. j. 26 Co 50/2007 - 685, takto : I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2007, č. j. 26 Co 50/2007 - 685, a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. listopadu 2006, č. j. 5 C 51/2000 - 667, se zrušují a řízení se zastavuje. II. Po právní moci tohoto rozsudku bude věc postoupena Finančnímu úřadu v M. B. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího a dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se původně domáhal zaplacení částky 3,741.455,- Kč s příslušenstvím, kterou jako daňový poplatník v letech 1996, 1997 a do března 1998 zaplatil žalované (správci daně) na dani z převodu nemovitostí podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 72/1994 Sb. (dále jen „zákon č. 357/1992 Sb., v tehdy platném znění“ nebo „zákon č. 357/1992 Sb.“) za převod bytů z jeho vlastnictví do vlastnictví fyzických osob, ačkoli podle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 485/98, tyto převody daňové povinnosti nepodléhaly a správce daně nebyl oprávněn daň vyměřit. Žalovaná se tak na jeho úkor bezdůvodně obohatila (§ 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, - dále jen „obč. zák.“). Usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 2. 10. 2000, č. j. 5 C 51/2000 - 270, jímž bylo řízení zastaveno s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Finančnímu úřadu v M. B., a bylo rozhodnuto o soudním poplatku a o nákladech řízení, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 2. 2001, č. j. 26 Co 41/2001 - 279, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že v dané věci je dána pravomoc soudu podle § 7 odst. 1 o. s. ř. Okresní soud v Mladé Boleslavi platebním rozkazem ze dne 27. 2. 2001, č. j. 5 C 51/2000 - 282, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 3,741.455,- Kč příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Poté, co žalovaná podala proti tomuto platebnímu rozkazu odpor, vzal žalobce částečně žalobu zpět co do částky 478.629,- Kč a soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 4. 2002, č. j. 5 C 51/2000 - 296, řízení do této částky částečně zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. K odvolání žalované Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 9. 2002, č. j. 26 Co 328/2002 – 308, usnesení okresního soudu v napadeném výroku o nákladech řízení zrušil. Podáním ze dne 14. 4. 2003, předaném soudu prvního stupně dne 15. 4. 2003, vzal žalobce žalobu částečně zpět o částku 783.940,- Kč a Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 10. 9. 2003, č. j. 5 C 51/2000 - 469, řízení částečně o tuto částku zastavil a rozhodl o soudním poplatku. Při ústním jednání u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne 21. 1. 2004 upřesnil žalobce se souhlasem soudu požadovaný úrok z prodlení ohledně částky, která byla vzata zpět tak, že se jedná o 12 % za dobu od 25. 2. 2000 do 4. 7. 2001, tj. do data zaplacení, tedy za 496 dnů, přičemž úrok činí za toto období 127.834,- Kč, s tím, že nadále požaduje úrok z částky 2,478.866,- Kč od 25. 2. 2000 do zaplacení. Rozsudkem ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 C 51/2000 - 494, Okresní soud v Mladé Boleslavi žalobu na zaplacení částky 2,478.866,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 25. 2. 2000 do zaplacení a dále na zaplacení částky 127.834,- Kč na úroku z prodlení za dobu od 25. 2. 2000 do 4. 7. 2001 a požadavek žalobce na vydání mezitímního rozsudku ohledně částky 127.834,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že na straně žalované nedošlo k bezdůvodnému obohacení, neboť daně byly hrazeny na základě pravomocných platebních výměrů, které nebyly zrušeny, a soud není oprávněn správnost výměrů přezkoumávat. Soud prvního stupně vyslovil názor, že věc nelze podřadit pod žádný z případů uvedených v § 451 odst. 1 obč. zák. Požadavek na přiznání příslušenství byl zamítnut z důvodu, že daná problematika byla právně velmi složitá, k nesprávnému vyměření daní docházelo běžně a věcí se zabýval Nejvyšší soud a Vláda ČR. Přiznání úroku z prodlení by tak bylo v rozporu s dobrými mravy podle § 3 obč. zák. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze 2. 3. 2005, č. j. 26 Co 7/2005 - 529, zastavil řízení o odvolání žalobce proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně na vydání mezitímního rozsudku, v dalších výrocích jej zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud poukázal na své kasační usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 26 Co 42/2001 - 48, v němž vyslovil závazný právní názor, že žaloba založená na požadavku vydání bezdůvodného obohacení je nepochybně žalobou soukromoprávního charakteru, k jejímuž projednání je dána pravomoc soudu. Okresnímu soudu uložil provést dokazování k objasnění skutečnosti, na která zdaňovací období (uvažováno období roku 1996 až první čtvrtletí 1998) byla vydána dodatečná daňová rozhodnutí, a zda částky uvedené v těchto rozhodnutích byly žalobci vráceny, a aby znovu rozhodl i o výši úroku z prodlení, který žalobci náleží za období od 25. 2. 2000 do 4. 7. 2001. Podáním ze dne 13. 6. 2005, doručeným soudu prvního stupně dne 16. 6. 2005, vzal žalobce žalobu co do částky 1,098.531,- Kč zpět a dále uvedl, že vzhledem ke skutečnosti zaplacení části původně žalované částky 3,741.455,- Kč dne 3. 7. 2001 a výši úrokové sazby, činí úrok z prodlení 12 % ročně ze základu 2,360.920,- Kč za období od 25. 2. 2000 do 3. 7. 2001, tj. za 495 dnů po 776,19 Kč, celkem 384.214,-Kč. Usnesením ze dne 27. 9. 2005, č. j. 5 C 51/2000 - 536, Okresní soud v Mladé Boleslavi řízení částečně zastavil co do částky 1,098.351,- Kč; předmětem řízení tak zůstala částka 1,380.515,- Kč s příslušenstvím. Poté Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 3. 1. 2006, č. j. 5 C 51/2000 - 614, žalobu o zaplacení částky 1,380.515,- Kč s úrokem z prodlení 12 % od 25. 2. 2000 do zaplacení zamítl, žalované v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu uložil povinnost uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši 384.214,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce proti zamítavému výroku a proti výroku o nákladech řízení a k odvolání žalované proti vyhovujícímu výroku a výroku o nákladech řízení Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 6. 2006, č. j. 26 Co 184/2006 - 639, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení a jinak jej potvrdil. Odvolací soud přisvědčil názoru okresního soudu, že částka 1,380.515,- Kč není bezdůvodným obohacením, když byla uhrazena na základě platebních výměrů, které nebyly zrušeny, vytkl mu však procesní pochybení a uložil mu, aby si ujasnil výši uplatněného nároku. Poukázal rovněž na to, že v průběhu řízení učinili účastníci nesporným, že po podání žaloby vrátila žalovaná žalobci daňové přeplatky, které podle dodatečných výměrů měly činit částku 2,076.870,- Kč, a že žalobce obdržel od žalované ve skutečnosti částku 2,360.920,- Kč. Dále krajský soud odkázal na svá předchozí rozhodnutí, v nichž vyjádřil názor, že v dané věci je dána pravomoc soudu. Žalobce v podání došlém soudu prvního stupně dne 18. 9. 2006 upřesnil žalobu tak, že na kapitalizovaných úrocích požaduje zaplatit částku 306.494,- Kč, a žalovaná obranou proti návrhu uplatnila k započtení částku 284.050,- Kč, kterou žalobci vyplatila navíc. Po změně žaloby soudem prvního stupně připuštěné usnesením ze dne 27. 10. 2006, č.j. 5 C 51/2000 - 661, tak předmětem řízení zůstalo příslušenství původně žalované jistiny, které po jeho kapitalizaci činí 306.494,- Kč. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 3. 11. 2006, č. j. 5 C 51/2000 - 667, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 22.444,- Kč, žalobu o zaplacení další částky 284.050,- Kč zamítl a rozhodl o náhra