30 Cdo 2715/2019 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2715/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 10. 2019 Spisová značka:30 Cdo 2715/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2715.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Promlčení Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:§ 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb. § 32 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:18. 1. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 261/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2715/2019-196 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce A. S., narozeného dne XY, bytem XY, Slovenská republika, zastoupeného JUDr. Štěpánkou Mikovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, 28. října 3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 1 240 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 52/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2019, č. j. 39 Co 346/2018-172, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2019, č. j. 39 Co 346/2018-172, se ve výroku I, ve výroku II v části, jíž byl potvrzen výrok III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 7. 2018, č. j. 26 C 52/2017-125, v části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 922 625 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 6. 3. 2017 do zaplacení, a v závislém výroku III zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 7. 2018, č. j. 26 C 52/2017-125, připustil změnu žaloby (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 67 375 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 1 172 625 Kč s příslušenstvím (výrok III), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). 2. Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že konstatoval, že v řízení vedeném Policií, Obvodním ředitelstvím policie Praha I, SKPV, 3. Oddělení hospodářské kriminality (dále jen „policejní orgán“), sp. zn. ORI-17630-55/č.j.-2010-001193-DŠ, současně vedeného pod sp. zn. KRPA-43249/TČ-2013-001193-1-DŠ (dále jen „posuzované řízení“), došlo k porušení práva žalobce na projednání v přiměřené lhůtě, a zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 67 375 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve výroku III rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III). 3. Žalobce se v řízení žalobou podanou dne 7. 3. 2017 domáhá jednak částky 990 000 Kč z titulu odčinění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem policejního orgánu spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Dále se v řízení domáhá v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí částky 250 000 Kč, sestávající jednak z částky 100 000 Kč z titulu odčinění újmy způsobené odepřením práv oběti trestného činu, jednak z částky 150 000 Kč z titulu odčinění újmy způsobené samotným nezákonným rozhodnutím. 4. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Žalobce podal dne 31. 1. 2011 k policejnímu orgánu oznámení, v němž uvedl, že podezřelí jsou J. M. a D. M.. Připojil se také s nárokem na náhradu škody. Uvedl, že se domnívá, že se stal spolu s ostatními obětí organizované skupiny, která pod záminkou zajištění výdělku vylákala značné množství zahraničních dělníků na práci v lese, kde tyto dělníky nechala i několik měsíců pracovat, aniž by jim za odvedenou práci měla v úmyslu zaplatit. Následně soud prvního stupně popsal průběh posuzovaného řízení. Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013, č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-DŠ, byla odložena věc žalobce – podezření ze spáchaného trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, jehož se měly dopustit podezřelé osoby. Věc byla odložena z důvodu, že se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možno vyřídit jinak. Stížnost poškozených (včetně žalobce) proti uvedenému usnesení byla zamítnuta usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 0 ZN 1423/2013-99. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti některých poškozených (vyjma nynějšího žalobce) nálezem ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. II ÚS 3626/13, rozhodl, že usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha 1, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013, č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-DŠ, a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 30. 9. 2013, č. j. 0 ZN 1423/2013-99, bylo porušeno základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a shora uvedená usnesení zrušil. Ústavní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že věc šetření trestních oznámení byla neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, prověřování věci i v důsledku nekoncepčního přístupu orgánů činných v trestním řízení trpělo značnými průtahy, jimž neodpovídala dosavadní míra objasněnosti věci. Nález Ústavního soudu byl zástupkyni stěžovatelů (jež v trestním řízení zastupovala též nynějšího žalobce) doručen dne 11. 1. 2016. Žalovaná ve vztahu k újmě způsobené nezákonným rozhodnutím vznesla námitku promlčení. 5. Soud prvního stupně se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení. Počátek běhu šestiměsíční lhůty se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy, kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly a projevily se nepříznivé důsledky nezákonného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že nález Ústavního soudu byl žalobci, resp. jeho právní zástupkyni, doručen dne 11. 1. 2016, od tohoto dne plynula žalobci šestiměsíční lhůta daná ustanovením § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Žalobce uplatnil u žalované předběžně svůj nárok dne 11. 7. 2016. Následovalo v souladu s ustanovením § 35 odst. 1 OdpŠk stavění promlčecí lhůty po dobu šesti měsíců, do dne 11. 1. 2017, od tohoto dne pak běžel zbytek promlčecí lhůty, která uplynula dne 12. 1. 2017. Jestliže byla žaloba podána k soudu dne 7. 3. 2017, byla pak podána po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty, a proto ve vztahu k částce 250 000 Kč z nezákonného rozhodnutí shledal soud prvního stupně žalobcem tvrzené právo promlčeným. Vznesenou námitku promlčení soud rozpornou s dobrými mravy neshledal. 6. Následně se soud zabýval nárokem žalobce na odčinění újmy způsobené nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Posuzované řízení trvající od ledna 2011 ke dni rozhodování soudu prvního stupně sedm let a šest měsíců soud shledal nepřiměřeně dlouhým. Dále se zabýval kritérii dle ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk. Vyšel ze základní částky 15 000 Kč za první dva a každý následující rok řízení. Částku 96 250 Kč snížil na základě kritéria složitosti řízení o 50 % a zvýšil na základě kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného o 20 %. Na základě dalších kritérií neshledal důvod pro zvýšení ani snížení stanovené částky. Dospěl tak k částce přiměřeného zadostiučinění ve výši 67 375 Kč. 7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Po právní stránce se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně promlčení žalobcem uplatněného práva na zadostiučinění za nezákonná rozhodnutí, která byla zrušena nálezem Ústavního soudu. Uvedl, že pro počátek běhu promlčecí lhůty je nerozhodné, že žalobce ústavní stížnost nepodal, neboť rozhodujícím okamžikem je faktická vědomost právní zástupkyně, jež jej zastupovala v posuzovaném řízení. Pokud žalobce namítal, s ohledem na skutečnost, že jej právní zástupkyně nezastupovala v řízení o ústavní stížnosti, tedy že o rozhodnutí nevěděl, shledal odvolací soud tuto námitku bezpředmětnou. S ohledem na shora uvedené je rozhodné, že v trestní věci jej zastupovala a byla si jedno