30 Cdo 2859/2024 – Nejvyšší soud

30 Cdo 2859/2024-56 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně MPM - QUALITY v.o.s., identifikační číslo osoby 47987430, se sídlem ve Frýdku-Místku, Příborská 1473, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 202/19, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 1 224 055,69 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 235/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 30 Co 78/2024-37, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 30 Co 78/2024-37, se v části výroku I, jíž byl potvrzen výrok I usnesení Obvodního soud pro Prahu 2 ze dne 19. 1. 2024, č. j. 37 C 235/2023-23, o odmítnutí žaloby ohledně částky 807 000 Kč, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; jinak se toto usnesení mění takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 1. 2024, č. j. 37 C 235/2023-23, se v části týkající se částky 417 055,69 Kč mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu neodmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou ze dne 27. 10. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky jako náhrady skutečné škody a ušlého zisku. V žalobě popsala průběh správních a soudních řízení, u nichž zároveň provedla výčet nákladů řízení, které musela v důsledku jejich vedení zaplatit. Tyto náklady pak mají být škodou, jež vznikla žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu žalované. Uvedla, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2020, č. j. 2 As 312/2018-242, dal žalobkyni za pravdu v tom, že k prohlášení neplatnosti ochranné známky žalobkyně došlo v rozporu se zákonem a že prohlášení neplatnosti známky je nezákonné. Dále tvrdila, že jí ušel zisk, neboť v důsledku nesprávného zamítnutí její žaloby a žaloby na obnovu soudního řízení došlo k průniku konkurenční společnosti ELTON hodinářská a.s. s jejími výrobky s označením evropské ochranné známky na český trh. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 19. 1. 2024, č. j. 37 C 235/2023-23, žalobu odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 3. K odvolání žalobkyně rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 5. 2024, č. j. 30 Co 78/2024-37, tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Dle soudu prvního stupně byla žaloba neurčitá a nesrozumitelná, neboť žalobkyně nespojila jednotlivé odpovědnostní tituly s konkrétními částkami, jejichž zaplacení se žalobou domáhala, a újmami, za které jí tyto částky měly být vyplaceny. Soud prvního stupně žalobkyni proto ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“, vyzval usnesením ze dne 6. 12. 2023, č. j. 37 C 235/2023-13, k odstranění vad podání, a to k uvedení, v čem přesně spočíval nesprávný postup orgánů veřejné moci, označení nezákonného rozhodnutí a orgánu, který toto rozhodnutí následně zrušil, a uvedení, jaké újmy se domáhá z toho kterého titulu a jaké částky se domáhá z té které újmy. Žalobkyně byla rovněž poučena, že nebude-li přes výzvu soudu její podání řádně doplněno, a v řízení proto nebude možné pokračovat, soud podání, jímž se zahajuje řízení, odmítne. 5. I přes výzvu soudu se však žalobkyni podle soudu prvního stupně nepodařilo podáním ze dne 19. 12. 2023 vady žaloby odstranit. Žalobkyně opět jednoznačně nespojila jednotlivé odpovědnostní tituly s konkrétními částkami a újmami, když uvedla, že jí v důsledku nesprávného úředního postupu a nezákonných rozhodnutí státu vznikla škoda v částce 167 757 Kč jednáními popsanými v části II bodech a) – d) podání ze dne 19. 12. 2023, ve kterých však žalobkyně tvrdí několik skutkově odlišných nesprávných úředních postupů. Stejné platí o tvrzené újmě v důsledku nesprávného úředního postupu a vydání nezákonných rozhodnutí státu, v jejichž příčinné souvislosti vznikla škoda 56 298,69 Kč jednáním popsaným v části II bodech e) – f) podání ze dne 19. 12. 2023 a o tvrzené újmě v důsledku nesprávného úředního postupu a nezákonných rozhodnutí státu, v jejichž příčinné souvislosti vznikla škoda 193 000 Kč jednáními popsanými v části II bodech a) – f) podání ze dne 19. 12. 2023. Totéž pak platí i ohledně újmy 807 000 Kč, která měla dle žalobkyně vzniknout „v důsledku nesprávného úředního postupu, jak konkrétně vysvětleno shora, a v důsledku nezákonných rozhodnutí státu (…)“. 6. Soud prvního stupně proto uzavřel, že pokud žalobkyně i po doplnění žaloby uplatňuje žalobní požadavek na poskytnutí náhrady škody v souhrnné výši z titulu více nároků (odpovědnostních titulů) se samostatným skutkovým základem, aniž jednoznačně identifikuje a určuje, jakou část žalované částky požaduje z titulu každého z uplatňovaných samostatných nároků, resp. z titulu jakého konkrétního (nesprávného) úředního postupu, nebo (nezákonného) rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen “OdpŠk”, je skutkové vymezení předmětu řízení neurčité a její žaloba je tak neprojednatelná. 7. Odvolací soud v usnesení, jímž rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, uvedl, že žalobkyně podala proti žalované žalobu o zaplacení 1 224 055,69 Kč, v níž popsala průběh soudního řízení o žalobě žalobkyně na zdržení se užívání evropské známky ze strany společnosti ELTON hodinářská a.s., správního řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví o návrhu na prohlášení neplatnosti ochranné známky žalobkyně a soudního řízení o žalobě na obnovu řízení, u kterých zároveň specifikovala náklady řízení, jež musela v důsledku vedení těchto řízení zaplatit. Tyto náklady představují podle žalobkyně skutečnou škodu, k níž došlo v důsledku nesprávného úředního postupu soudů. Zároveň měla žalobkyni z důvodu pochybení soudních orgánů vzniknout další škoda 1 018 500 Kč (rozdíl žalované částky 1 249 055,69 Kč a požadovaných nákladů řízení ve výši 230 55,69 Kč) ve formě ušlého zisku. 8. Dále odvolací soud zdůraznil, že v podání ze dne 19. 12. 2023 žalobkyně vymezila šest nesprávných úředních postupů [část II, body a) až f) podání] a tři nezákonná rozhodnutí [část II, body g) až i) podání]. Konktrétně pak tvrdila, že uplatňuje nárok na náhradu škody, která jí vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu [popsaného v části II, bodech a) až d) podání] a nezákonných rozhodnutí státu v celkové částce 167 757 Kč. Dále uplatnila nárok na náhradu škody, která jí vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu [popsaného v části II, bodech e) až f) podání] a nezákonných rozhodnutí státu v celkové částce 56 598,69 Kč; nárok na náhradu další škody, která jí vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu soudních orgánů popsaného v části II, bodech a) až f) podání] a v důsledku nezákonných rozhodnutí státu, a to v celkové částce minimálně 193 000 Kč, a konečně nárok na náhradu způsobené újmy spočívající zejména v ušlém zisku v částce 807 000 Kč v důsledku nesprávného úředního postupu soudů a nezákonných rozhodnutí státu. 9. Dle odvolacího soudu žalobkyně v řízení uplatnila nárok na náhradu škody z titulu tří nezákonných rozhodnutí a z titulu šesti blíže specifikovaných nesprávných úředních postupů podle OdpŠk. Ke vzniku tvrzených škodních nároků žalobkyně tak mělo dojít v důsledku komplexu nezákonných rozhodnutí a nesprávných úředních postupů soudů. Z právě popsaného tak jednoznačně vyplývá, že žalobkyně nežádala odškodnění na jediném skutkovém základě, nýbrž na podkladě několika oddělitelných škodních událostí, které sama zcela jednoznačně vymezila v části II, bodech a) až i), svého podání ze dne 19. 12. 2023. Nároky vyplývající z oddělitelných škodních událostí je přitom podle judikatury dovolacího soudu třeba považovat za zcela samostatné (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016 sp. zn. 30 Cdo 2007/2014). V takovém případě bylo povinností žalobkyně vyčíslit peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak žalobkyně neučinila, jedná se o nedostatek žaloby, pro nějž nelze v řízení pokračovat, neboť soud nemůže jednat o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4754/2016). Uvedený závěr by obstál i v situaci, pokud by na uplatněný nárok na náhradu škody z titulu tří nezákonných rozhodnutí bylo nahlíženo jako na jednu škodní událost, neboť podle odvolacího soudu jde jen stěží rozčlenit, jakou část uplatňované náhrady škody lze vztáhnout k jednomu konkrétnímu nezákonnému rozhodnutí. I tak by ale předmětem řízení nepochybně zůstalo šest samostatných skutků (oddělitelných škodních udál