30 Cdo 3145/2006 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3145/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2008 Spisová značka:30 Cdo 3145/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.3145.2006.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 83 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3145/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobců a) T., s. p. „v l.“, b) V. Z., a.s., obou zastoupených advokátem, za účasti 1) L. J., 2) České republiky – Ú. p. z. s. v. v. m., 3) P. f. České republiky, o žalobě podle § 244násl. o.s.ř. na nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 28 C 74/2005, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2006, č.j. 24 Co 113/2006-23, takto: I. Dovolání žalobců se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou dne 24. února 2005 se žalobci domáhali, aby soud nahradil rozhodnutí Ministerstva zemědělství České republiky – P. ú. P., č.j. PÚ 8626/93, ze dne 23. září 2003, konkrétně výrok I., kterým bylo podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), rozhodnuto, že L. J. je vlastnicí nemovitostí v k.ú. Z. vyjmenovaných v rozhodnutí, a to tak, že jmenovaná není jejich vlastníkem. Pro případ, že by soud tomuto návrhu nevyhověl, požadovali, aby rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu ze dne 9. dubna 2004, č.j. 2076/04-7170, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců proti výše citovanému rozhodnutí jako nepřípustné podle § 60 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu rozhodnutí. Žalobu podali poté, co Městský soud v Praze (správní úsek), odmítl dne 25. ledna 2006 jejich žalobu jako nepřípustnou s odůvodněním, že tak bylo napadeno rozhodnutí správního orgánu vydaného v soukromoprávní věci a žalobci byli odkázáni na řízení před obecným soudem podle § 244násl. o.s.ř. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 10. března 2005, č.j. 28 C 74/2005-13, řízení zastavil a rozhodl o soudním poplatku a o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že u téhož soudu byla již dne 21. listopadu 2003 žalobci a) T., s. p. „v l.“, a b) V. Z. a.s., podána žaloba podle § 244násl. o.s.ř., jíž se žalobci za účasti 1) L. J., 2) České republiky – Ú. p. z. s. v. v. m. a 3) P. f. České republiky domáhají, aby soud nahradil rozhodnutí Ministerstva zemědělství České republiky – Pozemkového úřadu P., č.j. PÚ 8626/93 ze dne 23. září 2003, konkrétně jeho výrok I., jímž bylo dle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku rozhodnuto, že oprávněná osoba, kterou je podle § 4 odst. 4 citovaného zákona L. J., je vlastnicí týchž nemovitostí, které jsou uvedeny v žalobě z 24. února 2005, a to tak, že vlastníkem předmětných nemovitostí není. Soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že tak je před ním pod sp. zn. 20 C 500/2003 vedeno řízení, které dosud není skončeno. Vzhledem k tomu, že bylo zahájeno dříve, než řízení vedené pod sp.zn. 28 C 74/2005, přičemž okruh účastníků, uplatňovaný nárok (rozhodnutí o existenci nebo neexistenci vlastnického práva L. J. k předmětným nemovitostem) a skutkový stav, z nějž nárok vychází, jsou v obou těchto řízeních totožné, dospěl k závěru, že ve smyslu § 83 o.s.ř. dříve zahájené řízení brání tomu, aby v téže věci u soudu probíhalo jiné řízení. Proto s poukazem na ustanovení § 103 o.s.ř. podle § 104 odst. 1 věta prvá o.s.ř. řízení zastavil. Důvody pro zastavení řízení vztáhl i na eventuální petit, tedy na požadavek zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu o odvolání žalobců. K odvolání žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.května 2006, č.j. 24 Co 113/2006-23, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, že překážku zahájeného řízení tvoří řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 20 C 500/2003, když žaloby v obou případech se týkají téže právní věci, pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství České republiky – Pozemkového úřadu P., č.j. PÚ 8626/93, ze dne 23. září 2003. Poukázal mimo jiné např. na rozhodnutí uveřejněné pod R 87/69 a připomněl, že skutečnost, že ve věci 28 C 74/2005 (zahájené později) je napadáno i rozhodnutí správního orgánu vyššího stupně o odvolání, nemění nic na závěru, že věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 20 C 500/2003 a 28 C 74/2005 jsou totožné. Ve vztahu k eventuálnímu petitu odvolací soud s přihlédnutím k ustanovení § 7 odst. 2 o.s.ř. a § 244 o.s.ř., ve spojení s § 246 odst. 1 o.s.ř., konstatoval, že předmětem řízení podle části páté o.s.ř. je věc sama, tj. rozhodnutí správního orgánu o hmotném právu, které vyplývá z občanskoprávních, rodinných nebo obchodních vztahů, takže omezuje přezkumnou činnost soudů na rozhodnutí, kterým bylo založeno, změněno, zrušeno, určeno nebo zamítnuto hmotné právo. Rozhodnutí vyššího správního orgánu o zamítnutí podaného odvolání jako nepřípustného je pouze procesním rozhodnutím, které samo o sobě žádnou hmotněprávní problematiku neřeší, a proto soud takové rozhodnutí vůbec nemůže v řízení podle páté části o.s.ř. samostatně přezkoumávat. Proti tomuto usnesení podali žalobci včasné dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., a uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že v dané věci existuje překážka věci zahájené. Připomínají, že napadají jiné rozhodnutí vydané ve správním řízení, a to nikoli rozhodnutí prvostupňové, ale rozhodnutí odvolacího orgánu, jímž bylo ve správním řízení odvolání žalobců zamítnuto jako nepřípustné, takže jde o rozhodnutí v jiné věci. Za nesprávný považují rovněž závěr o způsobu rozhodování o tzv. eventuálním petitu, kdy podle jejich názoru soud, v případě, že nemůže vyhovět primárnímu žalobnímu návrhu, je povinen zvlášť se zabývat i návrhem eventuálním. Žalobci vytýkají soudům obou stupňů, že se nevypořádaly s otázkou, zda řízení před správním orgánem v projednávané věci je řízením jednostupňovým nebo dvoustupňovým, ačkoli vyřešení této otázky je důležité z hlediska možnosti uplatnění práva napadnout pravomocné rozhodnutí správního orgánu u obecného soudu. Žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení odvolacího soudu, tak i usnesení soudu prvního stupně, a aby věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., osobami k tomu oprávněnými, řádně zastoupenými podle ustanovení § 241 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., není důvodné. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, jako je tomu v posuzované věci, přihlédne k případným vadám uvedeným v ust. § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Tyto případné vady se však z obsahu spisu nepodávají. Zahájené řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení (§ 83 odst. 1 o.s.ř.). Citované ustanovení zakazuje, aby probíhala o stejné věci současně dvě nebo více řízení; nastane-li taková situace, překážka zahájeného řízení (litispendence) brání tomu, aby se pokračovalo v řízení které bylo zahájeno později. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok, o němž bylo zahájeno již jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok vymezený žalobním návrhem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn. Zjistí-li soud, že o téže věci již probíhá jiné řízení, je povinen později zahájené řízení zastavit. Podle ustanovení § 82 odst. 1 o.s.ř. řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahá