30 Cdo 3169/2019 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3169/2019 citace  Právní věta:Dospěje-li v řízení o žalobě nezletilých žalobců - cizinců zastoupených jejich rodiči soud k závěru, že žalobci nemají procesní způsobilost a jejich rodiče v rámci rodičovské odpovědnosti za ně nemohou před soudem jednat, a proto pro podání žaloby je třeba schválení opatrovnického soudu, nemůže bez dalšího rozhodnout o zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř. pro nedostatek podmínky řízení, který se nezdařilo odstranit, jestliže předtím opatrovnický soud zastavil řízení o schválení úkonu z důvodu nedostatku pravomoci (mezinárodní příslušnosti). Dojde-li soud k závěru, že zde není jiný (mezinárodně příslušný) soud, který by o udělení souhlasu mohl rozhodnout, případně že rozhodnutí takového soudu je pro žalobce (jejich rodiče) reálně nedosažitelné, musí si v takovém případě otázky jinak vyhrazené opatrovnickému soudu posoudit sám se závěrem o tom, zda je nedostatek podmínky řízení vůbec dán. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2021 Spisová značka:30 Cdo 3169/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.3169.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost státu za újmu Způsobilost procesní Rodičovská odpovědnost (o. z.) Podmínky řízení Zastoupení Dotčené předpisy:§ 104 odst. 2 o. s. ř. čl. 36 odst. 1 předpisu č. 2/1993Sb. čl. 36 odst. 3 předpisu č. 2/1993Sb. čl. 3 odst. 1 předpisu č. 104/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:17. 5. 2021 Publikováno ve sbírce pod číslem:78 / 2021 Anotace:Žalobci se domáhali částky 250 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonnými rozhodnutími, na základě kterých byli umístěni do zařízení pro zajištění cizinců. Tehdy nezletilí žalobci c) a d), děti zajištěných rodičů, byli účastníky řízení o zajištění s tím, že byli se svými rodiči – žalobci a) a b) umístěni do zmíněného zařízení a zbaveni svobody po dobu 28 dní. Soud prvního stupně řízení ve vztahu k žalobcům c) a d) zastavil. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno, když odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že podání žaloby na náhradu majetkové i nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím není běžnou záležitostí týkající se majetku nezletilých, pročež, má-li být na něj nahlíženo jako na perfektní úkon, který je způsobilý vyvolat zamýšlené následky, musí být schváleno soudem. Žalobci souhlas opatrovnického soudu k podání žaloby za nezletilé ani po výzvě soudu nepředložili a u žalobců c) a d) tak dle soudů obou stupňů nebyly splněny podmínky řízení, což vedlo k zastavení řízení soudem prvního stupně. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci včasným dovoláním, které shledal Nejvyšší soud přípustným pro řešení otázky, zda nepředložení rozhodnutí o schválení úkonu podání žaloby za nezletilé žalobce opatrovnickým soudem, který zastavil řízení z důvodu nedostatku pravomoci (mezinárodní příslušnosti), je bez dalšího důvodem zastavení řízení dle § 104 odst. 2 o. s. ř. pro nedostatek podmínky řízení, který se nezdařilo odstranit. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3169/2019-137 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobců a) A. A., nar. XY, b) A. A. F., nar. XY, c) H. F., nar. XY, d) AAAAA(pseudonym), nar. XY, všichni bytem XY, společně zastoupených Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M.,  advokátem, se sídlem v Praze 7, Ovenecká 78/33, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o 1 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 291/2016, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2019, č. j. 19 Co 60/2019-113, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2019, č. j. 19 Co 60/2019-113, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 12. 2018, č. j. 10 C 291/2016-95 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení; dovolání žalobců a) a b) se odmítá. Odůvodnění:   I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobci se podanou žalobou domáhali, aby žalovaná byla povinna zaplatit každému z nich částku 250 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy způsobenou nesprávným úředním postupem a nezákonnými rozhodnutími Policie České republiky, na základě kterých byli žalobci a) a b) zajištění po dobu 30 dní v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová a která byla zrušena pro nezákonnost rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2015, č. j. 1 A 67/2015-33. Tehdy etilý žalobce c) a nezletilý žalobce d) byli jakožto děti zajištěných rodičů účastníky řízení o zajištění rodičů a byli umístěni do Zařízení pro zajištění cizinců a po dobu 28 dní zbaveni svobody. 2. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 20. 12. 2018, č. j. 10 C 291/2016-95, že se řízení ve vztahu mezi žalobci c) a d) a žalovanou zastavuje (výrok I). Současně rozhodl o tom, že žalobci c) a d) a žalovaná nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl usnesením ze dne 23. 4. 2019, č. j. 19 Co 60/2019-113, tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje (výrok I) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Soudy obou stupňů shodně uzavřely, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4999/2014 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz; poznámka dovolacího soudu), že podání žaloby na náhradu majetkové i nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím není běžnou záležitostí týkající se majetku nezletilých (ve smyslu § 989 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), a proto musí být schváleno soudem, má-li být na něj nahlíženo jako na perfektní úkon, který je způsobilý vyvolat zamýšlené následky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1433/2011). Žalobci souhlas opatrovnického soudu k podání žaloby za nezletilé ani po výzvě soudu nepředložili a u žalobců c) a d) tak dle soudů obou stupňů nebyly splněny podmínky řízení, což vedlo k zastavení řízení soudem prvního stupně. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku I napadli žalobci, zastoupení advokátem, včasným dovoláním. 6. Žalobci, dále též jako dovolatelé, mají za to, že odvolací soud nesprávně právně posoudil požadavek schválení právního jednání za nezletilé žalobce a v důsledku toho řízení vůči žalobcům c) a d) zůstává zastavené. Odvolací soud tak nezohlednil specifickou situaci žalobců jakožto íránských uprchlíků, v době řízení pobývajících mimo Českou republiku, vůbec nepřihlédl k nejlepšímu zájmu dítěte a ignoroval faktickou nemožnost domoci se schválení právního jednání za nezletilé českými soudy. 7. Dovolatelé uvádí, že Okresní soud v Mladé Boleslavi pochybil, když usnesením č. j. 26 Nc 2452/2017-34 a 6 P a Nc 217/2017 ze dne 12. 11. 2018 rozhodl tak, že je nepříslušný v řízení ve věci schválení podání žaloby za nezletilé žalobce, kteří jsou cizími státními příslušníky, a řízení zastavil. 8. Dle dovolatelů české soudy mají pravomoc k rozhodnutí o schválení podání za nezletilé, jak vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o předběžné otázce ze dne 6. 10. 2015, ve věci C-404/14, Matoušková. 9. Dovolatelé se domnívají, že na jejich případ nelze aplikovat usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4999/2014, neboť skutkový základ je odlišný, a odvolací soud měl pochybit, když nezohlednil specifickou situaci dovolatelů. V řízení, ve kterém bylo vydáno uvedené usnesení, totiž žalobci odmítli návrh na schválení právního jednání podat, byť jim nic v podání návrhu nebránilo a byli k tomu soudem vyzváni. V případě dovolatelů tito o schválení podání žaloby za nezletilé opatrovnickým soudem usilovali, ale soudy řízení zastavily s ohledem na svou údajnou nepříslušnost a nedostatek pravomoci českých soudů řízení vést a ve věci rozhodnout. 10. Soudy vůbec neposuzovaly, jestli je potřebné a nevyhnutelné právní jednání za nezletilé žalobce schvalovat, když jsou v řízení zastoupeni pro bono, v případě neúspěchu žaloby jim nehrozí nepřiměřeně vysoké náklady a projednání žaloby je v nejlepším zájmu nezletilých žalobců. 11. Dovolatelé proto mají za to, že neschválením žaloby došlo k nedůvodné překážce jejich přístupu k soudu a bylo tak také porušeno jejich právo na odškodnění za nezákonné zbavení osobní svobody. Přičemž v předcházejícím správním řízení bylo postaveno najisto, že jejich zajištění bylo nezákonné (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2015, č. j. 1 A 67/