30 Cdo 3182/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3182/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 11. 2023 Spisová značka:30 Cdo 3182/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3182.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 1. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 216/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3182/2023-208 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně PLEMENÁŘSKÉ SLUŽBY a. s., IČO 46979964, se sídlem v Otrokovicích - Kvítkovicích, U Farmy 275, zastoupené JUDr. Radkem Foralem, advokátem se sídlem v Napajedlech, Masarykovo náměstí 220, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, o zaplacení částky 5 937 447,38 Kč a nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 35 C 144/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2023, č. j. 18 Co 216/2022-184, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 5 937 447,38 Kč odpovídající náhradě nákladů a ztrát, jež jí vznikly prováděním mimořádných veterinárních opatření vydaných Krajskou veterinární správou Státní veterinární správy pro Zlínský kraj ke zdolání výskytu a šíření nákazy infekční rinotracheitidy skotu (IBR), kterými jí bylo uloženo nakažená zvířata vyřadit ve stanoveném termínu z chovu, přičemž současně s tím požadovala, aby rozhodnutím soudu byla nahrazena tato rozhodnutí Ministerstva zemědělství, jež jí uvedenou náhradu nepřiznala: a) rozhodnutí ze dne 5. 4. 2019, č. j. 15818/2018-MZE-18142, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 30. 8. 2019, č. j. 37997/2019-MZE-11181, b) rozhodnutí ze dne 5. 4. 2019, č. j. 35660/2018-MZE-18142, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 30. 8. 2019, č. j. 37997/2019-MZE-11181, c) rozhodnutí ze dne 5. 4. 2019, č. j. 24574/2018-MZE-18142, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 30. 8. 2019, č. j. 37997/2019-MZE-11181, d) rozhodnutí ze dne 5. 4. 2019, č. j. 27516/2018-MZE-18142, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 30. 8. 2019, č. j. 37997/2019-MZE-11181, e) rozhodnutí ze dne 8. 4. 2019, č. j. 42850/2018-MZE-18142, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 30. 8. 2019, č. j. 38058/2019-MZE-11181, f) rozhodnutí ze dne 8. 4. 2019, č. j. 46831/2018-MZE-18142, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 30. 8. 2019, č. j. 38058/2019-MZE-11181, g) rozhodnutí ze dne 8. 4. 2019, č. j. 51986/2018-MZE-18142, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 30. 8. 2019, č. j. 38058/2019-MZE-11181, h) rozhodnutí ze dne 8. 4. 2019, č. j. 58772/2018-MZE-18142, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 30. 8. 2019, č. j. 38076/2019-MZE-11181, i) rozhodnutí ze dne 8. 4. 2019, č. j. 62550/2018-MZE-18142, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 30. 8. 2019, č. j. 38076/2019-MZE-11181, j) rozhodnutí ze dne 8. 4. 2019, č. j. 65343/2018-MZE-18142, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 30. 8. 2019, č. j. 38076/2019-MZE-11181, a k) rozhodnutí ze dne 17. 4. 2019, č. j. 3606/2019-MZE-18142, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 30. 8. 2019, č. j. 38267/2019-MZE-11181 (dále jen „předmětná rozhodnutí Ministerstva zemědělství“). Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 6. 2022, č. j. 35 C 144/2021-147, žalobu na nahrazení předmětných rozhodnutí Ministerstva zemědělství zcela zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení (výrok II). Krajský soud v Brně jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem zmíněný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil jen tak, že se zamítnutí žaloby týká vedle požadavku na nahrazení předmětných rozhodnutí Ministerstva zemědělství také požadavku na zaplacení částky 5 937 447,38 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu), přičemž ve výroku o nákladech řízení tento rozsudek potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a závěrem rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Dovolací soud předně připomíná, že je obsahovým vymezením a právní konstrukcí dovolacího důvodu, který byl v dovolání uplatněn, striktně vázán (srov. § 242 odst. 3 věta první o. s. ř., podle kterého rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání). Dovolatel je přitom ze zákona povinen v dovolání uvést jak právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení), tak tuto nesprávnost – při vymezení splnění předpokladů přípustnosti dovolání – konfrontovat s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu. Úkolem Nejvyššího soudu v dovolacím řízení totiž není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele, nýbrž je povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v § 241a ve vazbě na § 237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání tak, že specifikuje konkrétní odvolacím soudem vyřešenou právní otázku z oblasti hmotného či procesního práva, a tu pak spojí s jednou ze situací předpokládaných v § 237 o. s. ř. (ve vztahu k rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, případně Ústavního soudu). Přístup k dovolacímu řízení je totiž z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se Nejvyšší soud mohl podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy. Má-li se jednat o dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, je rovněž nezbytné, aby v něm dovolatel vymezil takovou otázku hmotného či procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu skutečně závisí (k uvedenému viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. I. ÚS 405/22, a ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. I. ÚS 2380/23, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013). Obecně formulovaná otázka, „kdo nese odpovědnost za ztrátu ekonomického potenciálu zvířete z důvodu jeho předčasného vyřazení ze stáda, a případně jakým způsobem bude chovateli (žalobkyni) vzniklá škoda nahrazena“, tedy otázka, která dle přesvědčení žalobkyně dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, přípustnost podaného dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá. Na jejím řešení totiž napadené rozhodnutí nespočívá (odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil). Závěr, že žalobě nelze vyhovět, odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) odůvodnil tím, že povinnost k zaplacení částky, jejíhož přisouzení se žalobkyně domáhá, v da