30 Cdo 3684/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3684/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2019 Spisová značka:30 Cdo 3684/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3684.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Příslušnost soudu místní Příslušnost soudu mezinárodní Dotčené předpisy:§ 243d písm. a) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 151 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 11 odst. 2 o. s. ř. čl. 7 odst. 1 Nařízení (EU) č. 1215/2012 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3684/2018-81 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobkyně Czechoslovak Spirit, s. r. o., IČO 27670252, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, zastoupené Mgr. Jaroslavem Tajbrem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, proti žalovaným 1) GURLEX GROUP CZ, s. r. o., IČO 27725511, se sídlem v Brně, Bohunická 517/55, a 2) GAS Familia, s. r. o., Stará Ľubovňa, IČO 31691552, se sídlem ve Staré Ľubovni, Prešovská 8, Slovenská republika, oběma zastoupeným Mgr. Tomášem Zachou, advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3, o 2 688 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 C 68/2017, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2018, č. j. 39 Co 392/2017-58, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 4. 2017 domáhá vůči oběma žalovaným společně a nerozdílně zaplacení částky 2 688 000 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady škody v podobě ušlého zisku, a to v návaznosti na porušení závazku žalovaných plynoucího jim vůči žalobkyni ze smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 19. 12. 2007. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 9. 2017, č. j. 42 C 68/2017-47, zamítl návrh žalovaných na přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 6002/2016 (výrok I), vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok II) a rozhodl o postoupení věci po právní moci rozhodnutí Městskému soudu v Brně (výrok III). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II a III tak, že se místní nepříslušnost nevyslovuje a věc se Městskému soudu v Brně nepostupuje. 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že obě žalované uzavřely dne 19. 12. 2007 s žalobkyní smlouvu, ve které se zavázaly nedodávat zboží ze sortimentu žalované 2) do obchodních sítí v České republice bez souhlasu žalobkyně a tento závazek porušily. Žalobkyně dovozuje pravomoc soudů České republiky a místní příslušnost soudu prvního stupně ze skutečnosti, že škoda způsobená porušením smluvní povinnosti žalovaných měla vzniknout na celém území České republiky, neboť na celé toto území se předmětná povinnost vztahuje. Žalované vznesly námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti ve vztahu k žalované 2) a nedostatku místní příslušnosti ve vztahu k žalované 1), neboť zboží bylo fakticky dodáváno v sídle žalované 1) v Brně. Dále žalované navrhly přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 6002/2016, když je v něm řešena stejná otázka ve stejném sporu týkající se pouze jiného období. Tento návrh soud prvního stupně zamítl s tím, že nejsou splněny předpoklady uvedené v § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu, neboť v dovolacím řízení není řešena otázka, která by byla předběžnou k tomuto řízení. Dále se soud prvního stupně zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti s ohledem na sídlo žalované 2) na Slovensku, přičemž vyšel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“. Soud prvního stupně uvedl, že předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis, přičemž se jedná o rámcovou smlouvu o dodání zboží, nikoliv o smlouvu o poskytování služeb, jak namítala žalobkyně. Jde tak podle soudu prvního stupně o situaci předvídanou čl. 7 odst. 1 písm. b) první odrážka nařízení Brusel I bis. Ze smlouvy soud prvního stupně zjistil, že se žalobkyně zavázala nakupovat zboží vyráběné žalovanou 2) výlučně prostřednictvím žalované 1) na základě jednotlivých kupních smluv, které se podle ujednání řídí českým právním řádem. Smlouva neobsahuje ujednání o místu dodávání, a proto soud prvního stupně vyšel z tehdy platného ustanovení § 261 odst. 1 a § 412 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a dovodil, že v případě dodání zboží je místem plnění sídlo prodávajícího, tedy žalované 1), což platí i podle nyní platného § 1955 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Ve vztahu k žalované 2) je podle soudu prvního stupně dána mezinárodní příslušnost českých soudů, konkrétně Městského soudu v Brně. Soud prvního stupně dále uvedl, že na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že jsou žalovány dva subjekty, neboť podle čl. 8 odst. 1 nařízení Brusel I bis může být žalovaná 2) žalována u soudu místa, kde má bydliště (sídlo) některý ze žalovaných. Soud prvního stupně na základě výše uvedeného vyslovil svou místní nepříslušnost a současně rozhodl o postoupení věci místně příslušnému Městskému soudu v Brně. 5. Odvolací soud vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2018, č. j. 30 Cdo 6002/2016-108, kde Nejvyšší soud ve sporu mezi stejnými účastníky již posuzoval mezinárodní příslušnost ke sporu o náhradu škody podle stejné smlouvy se závěrem, že nejde o spor z deliktní či kvazideliktní odpovědnosti ve smyslu nařízení Brusel I bis a ustanovení čl. 7 odst. 2 nelze použít. Odvolací soud neshledal důvod odchýlit se v této věci od výše uvedeného výkladu Nejvyššího soudu. Odvolací soud uvedl, že je primárně nezbytné posoudit, zda smlouva ze dne 19. 12. 2007 je smlouvou o poskytnutí služeb, jak tvrdila žalobkyně, či smlouvou o dodání zboží, jak namítaly žalované, a jak dovodil i soud prvního stupně. Odvolací soud v této souvislosti poukázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 19. 12. 2013, ve věci C-9/12, Corman-Collins SA proti La Maison du Whisky SA, který je podle jeho názoru použitelný i v této věci, neboť žalovaná 1) zde vystupuje jako součást řetězce, prostřednictvím něhož žalovaná 2) své zboží prodala žalobkyni, které ale bylo prodáváno za účelem další distribuce jejím odběratelům, jedná se tak podle odvolacího soudu o smlouvu rámcovou. Příslušnost je proto třeba odvozovat podle čl. 7 bodu 1 písm. b) druhé odrážky nařízení Brusel I bis, tedy podle místa na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Odvolací soud dospěl k závěru, že je-li hlavním předmětem smlouvy poskytování služeb, nelze za místo plnění smlouvy považovat místo, kde bylo zboží od žalované 1) žalobkyní odebíráno, ale místo, kde k poskytování služeb [k uzavírání dalších smluv žalobkyní s jejími odběrateli na zboží od žalované 2)] docházelo. Konkrétní faktické místo plnění smlouvy z dosavadních zjištění neplyne. Mezinárodní příslušnost je proto třeba podle odvolacího soudu odvodit od sídla žalobkyně, které je v Praze 1, neboť lze důvodně předpokládat, že právě v něm sjednané distribuční služby ve vztahu ke svým odběratelům z větší části vykonávala. S ohledem na výše uvedené odvolací soud dovodil, že je ve vztahu k žalované 2) dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky a také to, že místně příslušným soudem pro řízení vůči žalované 2) je podle čl. 7 odst. 1 písm. a) druhá odrážka nařízení Brusel I bis Obvodní soud pro Prahu 1. Závěrem uvedl, že ustanovení § 11 odst. 2 o. s. ř. umožňuje podat žalobu proti několika žalovaným, kteří mají různé obecné soudy, jen u jednoho z nich. Jestliže je podle výše uvedeného Obvodní soud pro Prahu 1 příslušný ve věci vůči žalované 2), je podle tohoto ustanovení soudem příslušným i pro řízení ve vztahu k žalované 1), byť sídlí v Brně. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Usnesení odvolacího soudu napadly žalované v celém rozsahu dovoláním, ve kterém uplatnily následující dovolací důvody. 7. Odvolací soud podle žalovaných nesprávně v projednávané věci vyložil podmínky aplikace čl. 7 bodu 1 písm. b) nařízení Brusel I bis, čímž se měl buď odchýlit od judikatury dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3689/2011) nebo se jedná o otázku, která nebyla dosud vyřešena. 8. Dále podle žalovaných odvolací soud nesprávně aplikoval § 11 odst. 2 občanského soudního řádu ve vztahu k žalované 1),