30 Cdo 406/2025 – Nejvyšší soud

30 Cdo 406/2025-195 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyň a) V. H., a b) L. D., žalobkyně a) zastoupena Mgr. Petrou Krauss, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 2, Šumavská 991/31, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 80 000 Kč každé ze žalobkyň, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 96/2022, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2024, č. j. 28 Co 219/2024-153, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2024, č. j. 28 Co 219/2024-153, se v části výroku I, jíž byl potvrzen výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 5. 2024, č. j. 14 C 96/2022-114, ohledně zamítnutí žaloby v rozsahu požadavku žalobkyně a) na zaplacení 80 000 Kč, a ve výrocích II a III v rozsahu, jímž byla žalobkyni a) uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou domáhaly, aby žalovaná každé z nich zaplatila částku 80 000 Kč (dohromady tedy 160 000 Kč) za nemajetkovou újmu utrpěnou v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení ve věci žaloby o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek XY (dále také jen „SVJ“), projednávané před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 80 Cm 25/2013 jako soudem prvního stupně a následně před soudy vyšších instancí, které trvalo bezmála 9 let; dále také jen „posuzované řízení“. Žalobkyně svůj požadavek uplatnily nejprve u žalované dne 14. 2. 2022 dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (dále jen „OdpŠk“), kdy jejich žádost ohledně peněžitého odškodnění byla shledána nedůvodnou a žalovaná přiznala každé žalobkyni pouze odškodnění ve formě konstatování porušení práva. Uvedeným usnesením shromáždění SVJ ze dne 28. 11. 2012, jenž žalobkyně v původním řízení napadaly, byla žalobkyně a) odvolána z funkce člena statutárního orgánu společenství a žalobu na určení jeho neplatnosti podala v únoru 2013. Posledním rozhodnutím v řízení bylo usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. II ÚS 2009/21, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalobkyň a) i b). 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 5. 2024, č. j. 14 C 96/2022–114, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyním náhradu nemajetkové újmy každé po 80 000 Kč (výrok I), a rozhodl, že každá z žalobkyň je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Dle skutkových zjištění soudu prvního stupně řízení trvalo od 8. 2. 2013 do 5. 1. 2022, tedy bezmála 8 let a 11 měsíců, vyskytl se v něm ojedinělý průtah (po výzvě k vyjádření k žalobě bylo až po 4 měsících dne 6. 1. 2015 nařízeno ústní jednání na 20. 4. 2015), řízení se projevovalo náročností zejména po procesní stránce (žalobkyně využívaly svých práv obstrukčním způsobem) a ve věci rozhodovaly obecné soudy na všech stupních soudní soustavy a také Ústavní soud. Soud prvního stupně dále uvedl, že z chování žalobkyně a) jako advokátky lze uzavřít, že jí muselo být zřejmé zatěžování soudu skutečnostmi, které s předmětem sporu nesouvisí, a tento postup tak nelze přičítat k tíži žalované. Co se tedy týká chování žalobkyň, výrazně se dle prvostupňového soudu podílely na celkové době řízení. Současně by dle jeho úsudku nemohly žalobkyně z důvodu již uplynulého funkčního období žalobkyně a) ve výboru SVJ, a to k 11.11. 2015, ani eventuální úspěch ve sporu smysluplně využít. Prvostupňový soud tak dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk, když délka namítaného řízení nebyla ve vztahu k jeho průběhu dobou přiměřenou, avšak žalobkyním relutární satisfakce nenáleží s ohledem na výše uvedené okolnosti, které újmu žalobkyň podstatně snižují a zpochybňují. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (výrok I), změnil jej ve výroku II tak, že žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení 3 300 Kč (výrok II), a rozhodl, že žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč (výrok III). Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav, na jehož podkladě bylo možné ve věci samé rozhodnout, kdy shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení v rozsahu 8 let a 11 měsíců nebyla přiměřená, tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk (došlo k průtahu od rozeslání vyjádření žalované dne 16. 9. 2014 do dne 6. 1. 2015, kdy bylo nařízeno ústní jednání na den 20. 4. 2015), dále soud v posuzovaném řízení opakovaně žalobkyně nesprávně vyzýval k platbám soudních poplatků, ve věci rozhodovaly soudy na všech stupních soudní soustavy včetně Ústavního soudu, a to v zásadě v přiměřených lhůtách. Odvolací soud především přihlédl ke skutečnosti, že funkční období žalobkyně a) uplynulo ke dni 11. 11. 2015. Význam předmětu řízení pro žalobkyně byl tak v období od podání žaloby do dne uplynutí funkčního období žalobkyně a) standardní a v následujícím období do doručení rozhodnutí Ústavního soudu dne 14. 1. 2022 pak zcela nepatrný. Délka části posuzovaného řízení se zcela nepatrným významem předmětu posuzovaného řízení pro žalobkyně tedy dalece přesáhla období, kdy byl tento význam standardní. Odvolací soud tak uzavřel, že jako přiměřené a spravedlivé zadostiučinění žalobkyním vzniklé nemajetkové újmy se jeví konstatování porušení práva, které jim již bylo žalovanou poskytnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně a) včasně podaným dovoláním, které směřuje proti všem jeho výrokům. 5. Žalobkyně a) shledává přípustnost dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud dle žalobkyně a) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména když nerespektoval změny právního výkladu Nejvyššího soudu patrné v jeho rozhodnutí ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1793/2022, a v rozhodnutích v něm uvedených, týkající se formy zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, podle které má poškozenému běžně náležet peněžní zadostiučinění (vymezení přípustnosti pod písmenem A). 6. Žalobkyně a) dále namítá, že napadené rozhodnutí dle ní závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky týkající se důvodu neposouzení významu (celého) naříkaného řízení jako celku, ale jeho účelového rozdělení na 2 části (přičemž druhou část odvolací soud hodnotí jako s „nepatrným“ významem pro žalobkyně). V této souvislosti formuluje (ve vymezení přípustnosti pod písmenem B) dvě právní otázky: a) „Je v souladu s procesním právem (o.s.ř.) a § 31 a Odp.Šk., když odvolací soud přijme jako relevantní právní názor a základ pro nepřiznání nemajetkové újmy argumentaci žalované (nepatrný význam řízení pro dovolatelku po uplynutí funkčního období), kterou tato převzala od žalované v naříkaném řízení, kterou však v naříkaném řízení soudy vč. Nejvyššího soudu nepřijaly a v rozhodnutí z ní nevycházely? Je v souladu s procesním právem hodnotit význam naříkaného řízení odvolacím soudem jinak než jak ho hodnotily věc rozhodující soudy?“ b) „Je v souladu s procesním právem (o.s.ř.) a § 31 a Odp.Šk. řízení o odvolání člena výboru SVJ hodnotit jako s nepatrným významem po uplynutí funkčního období žalobkyně, když do uplynutí funkčního období ze strany soudu k rozhodnutí ve věci samé nedošlo a řízení pokračovalo dalších cca 6 let“? 7. Žalobkyně a) spatřuje nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem i v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť nesprávně právně posoudil význam délky řízení pro průtahy způsobené výhradně státem, nedodržováním procesních pravidel. Dle žalobkyně a) odvolací soud průtahy v řízení ze strany soudů bagatelizoval a nevzal je v úvahu (vymezení přípustnosti pod písmenem C). 8. Dle žalobkyně a) napadené rozhodnutí závisí také na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchý